ECLI:CZ:US:2023:4.US.2242.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2242/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 869/2023-46 ze dne 24. 5. 2023, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Co 178/2022-20 ze dne 25. 10. 2022 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 16 C 37/2022-13 ze dne 21. 7. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Blanketní ústavní stížností ze dne 21. 8. 2023 se stěžovatelé domáhají přezkoumání v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo "účelově a zákeřně" porušeno jejich právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je nezbytné zkoumat, zda konkrétní návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v soudem určené lhůtě. V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali ústavní stížnost trpící řadou formálních a obsahových nedostatků, mj. stěžovatelé nejsou v řízení před zdejším soudem v rozporu se zákonem o Ústavním soudu zastoupeni advokátem.
3. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že se stěžovatelé na Ústavní soud obrátili již mnohokrát. Ústavní stížnosti podané ze strany stěžovatelů trpí stejnými vadami. Svůj postup volí opakovaně, třebaže byli Ústavním soudem mnohokrát patřičným způsobem poučeni, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (včetně nutnosti být v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti) i jaké jsou následky v případě neodstranění vytčených vad. K odstranění nedostatků ústavní stížnosti byli opakovaně řádně vyzváni.
4. Stěžovatelé však i v posuzovaném případě zvolili postup, který nerespektuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil nezbytná opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení stěžovatele o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Jak však již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatelů, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
6. Za dané procesní situace lze považovat za zcela neúčelné, aby byli stěžovatelé v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýváni k odstranění vad podání. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud proto rozhodl k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2023
Kateřina Ronovská v. r.
soudkyně zpravodajka