ECLI:CZ:US:2023:4.US.2253.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2253/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. Petra Skopala, advokáta, sídlem Jednořadá 1051/53, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2023 č. j. 67 Tmo 12/2023-270 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 - soudu pro mládež ze dne 13. dubna 2023 č. j. 26 Tm 2/2022-260, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva podle čl. 4 odst. 2, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. V trestní věci obviněného mladistvého Pavla K. (jedná se o pseudonym) (dále jen "obviněný") Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením přiznal stěžovateli, jako ustanovenému obhájci obviněného, odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby celkem ve výši 25 531 Kč (výrok I). Výrokem II obvodní soud nepřiznal stěžovateli odměnu za jeden úkon právní služby spočívající v nahlížení do spisu dne 15. 3. 2022 ve výši 3 146 Kč, neboť tento úkon souvisel s převzetím věci a nešlo tak o úkon podle §11 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
3. Následnou stížnost stěžovatele proti výroku II usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl. Co se týče sporného úkonu právní služby, městský soud uvedl, že stěžovatel nahlížel do spisu dne 15. 3. 2022 od 12.49 do 13.05 hodin. Tomuto úkonu předcházel toliko záznam o zahájení úkonů trestního řízení, usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo stěžovateli doručeno dne 10. 3. 2022, stížnost obviněného proti tomuto usnesení, která byla sepsána stěžovatelem, rozhodnutí státní zástupkyně o této stížnosti, protokol o zadržení obviněného, návrh na vzetí do vazby obviněného, protokol o vazebním zasedání, jemuž byl stěžovatel přítomen, usnesení o vzetí obviněného do vazby, ustanovení stěžovatele jako obhájce ze dne 10. 3. 2022 a oznámení a žádost stěžovatele o nahlížení do spisu. Městský soud připustil, že s ohledem na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17 a ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) může být za určitých okolností považován úkon nahlížení do spisu za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle §11 odst. 3 advokátního tarifu, avšak je třeba vždy zohlednit, zda je z pohledu průběhu trestního řízení a konkrétních okolností nahlížení do spisu účelné. Městský soud ve shodě s obvodním soudem dospěl k závěru o neúčelnosti nahlížení do spisu jako úkonu odměňovaného podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Důvodem pro nepřiznání odměny byla doba nahlížení do spisu (cca 15 minut) a skutečnost, že s částí procesních dokumentů obsažených ve spisu, který čítal v té době dvanáct listů, byl stěžovatel seznámen, nebo se úkonů, při nichž byly vyhotoveny, přímo účastnil.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Soudům vytýká, že nerespektovaly shora uvedené nálezy sp. zn. I. ÚS 3906/17 a I. ÚS 4012/2018, podle nichž lze nahlížení do spisu považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle §11 odst. 3 advokátního tarifu. Zdůvodnění nepřiznání odměny považuje za nedostatečné, chybné, zavádějící, rozporné a nepřesvědčivé. Naopak svůj nárok shledává zákonným a důvodným. Zdůrazňuje, že byl ustanoven jako obhájce mladistvému obviněnému a šlo tedy o nutnou obhajobu. K věci samé uvádí, že nahlížení do spisu mu bylo umožněno na základě jeho žádosti ze dne 11. 3. 2022 až v úterý 15. 3. 2022, a to bez znalosti o rozsahu spisového materiálu. Spis přitom obsahoval i kamerové záznamy. Poukazuje na to, že je obvyklou praxí, že obhájci pořizují fotokopii spisu na mobilní telefon a samotné studium probíhá v kanceláři. Nelze navíc přehlédnout, že nahlížení do spisu se konalo v místě, které bylo vzdáleno více než 10 km od sídla stěžovatele, takže podstatnou dobu zabrala doba cesty tam a zpět. Zdůrazňuje, že samotné nahlížení do spisu souvisí s vedením obhajoby a povinnostmi obhájce, který na ně nesmí rezignovat ani s vědomím, že mu odměna za úkon právní služby nebude přiznána soudem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas - až na dále uvedenou výjimku - oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností. Směřovala-li ústavní stížnost proti výroku I usnesení obvodního soudu, je třeba ji považovat za podanou (subjektivně) neoprávněnou osobou, neboť stěžovateli bylo tímto výrokem vyhověno (byla mu přiznána odměna a náhrada hotových výdajů podle jeho požadavku). Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je advokátem, pročež podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být zastoupen jiným advokátem, jak vyžadují §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze těmi výroky napadených rozhodnutí, jimiž stěžovateli nebyla přiznána odměna a režijní paušál za jeden úkon právní služby (nahlížení do spisu) ve výši 3 146 Kč. K tomu Ústavní soud v obecné rovině podotýká následující.
8. Za prvé, ústavní stížnost se týká problematiky náhrady nákladů řízení, u níž Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že jde o oblast, která zpravidla nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož pouze výjimečně dosahuje nákladový spor intenzity způsobilé porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 1. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 10/98, ze dne 4. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 133/10, ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3931/18 a další). Ústavní soud je proto v případech ústavních stížností týkajících se (výhradně) nákladů řízení zdrženlivý a rozhodnutí obecných soudů ruší pouze výjimečně, což je dáno rovněž okolností, že proti nákladovým výrokům není podle zákonné úpravy přípustné ani dovolání [§238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů], takže nedává logický smysl, aby sjednocování judikatury v této agendě Nejvyšším soudem bylo nahrazováno judikaturou Ústavního soudu. Ústavní soud tedy ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně, například zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti, nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo [srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03 (N 69/33 SbNU 189) nebo usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2135/12].
9. Za druhé je třeba částku, o níž v nyní posuzované věci jde, považovat za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. IV. ÚS 695/01, ze dne 30. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 248/01 nebo ze dne 4. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 748/07 aj.) dospěl k závěru, že již jen tato skutečnost (bagatelnost věci) vylučuje - s výjimkou extrémních rozhodnutí - zásadně úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost. V případě bagatelních věcí je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky.
10. Z napadených usnesení se podává, že obecné soudy nahlížení do spisu nepovažovaly za daných okolností za účelně učiněný úkon právní služby, respektive jej vyhodnotily jako součást úkonu převzetí a přípravy obhajoby. Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. II. ÚS 2415/22 uvedl, že v případě, kdy se nahlížení do spisu odehrává v přiměřené časové souvislosti s převzetím věci, nelze výklad, který přijaly soudy i ve zde posuzované věci, považovat za protiústavní. Je tomu tak proto, že jde o součást procesu, v jehož průběhu získává advokát penzum znalostí o případu, vedoucí k následné přípravě zastoupení. Bez toho, aniž by se advokát s věcí seznámil, nelze zastoupení připravovat. Seznámení se s věcí (a spisem o ní vedeným) je tak základním předpokladem přípravy obhajoby. O možné časové náročnosti přípravy přitom není sporu, neboť převzetí a příprava zastoupení může proběhnout v řádu minut, ale může trvat též několik hodin či dokonce dnů, jde-li o velmi složitou věc.
11. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že samostatně nehonorovanému nahlížení do spisu předcházelo převzetí a příprava zastoupení dne 10. 3. 2022 (jeden úkon), výslech obviněného a svědka G. z téhož dne (počítáno za dva úkony) a vazební zasedání ze dne 11. 3. 2022 (jeden úkon). Podle náhledu Ústavního soudu z uvedené časové souslednosti vyplývá, že obecným soudům nelze klást k tíži, že nahlížení do spisu nepovažovaly za samostatný úkon právní služby, ale za součást procesu seznamování se advokáta s případem. Poukazuje-li stěžovatel na to, že v souvislosti s nahlížením do spisu strávil podstatnou dobu cestou tam a zpět, pak je třeba uvést, že náhradě za ztracený čas neslouží odměna a režijní paušál spojené s úkonem právní služby, nýbrž náhrada za promeškaný čas podle §14 advokátního tarifu. Z ničeho neplyne, že dospěje-li soud k závěru, že nahlížení do spisu sice není samostatným úkonem právní služby, nýbrž je (účelnou) součástí jiného úkonu právní služby, nemůže advokátovi přiznat náhradu za ztrátu času stráveného cestou z jeho sídla na místo nahlížení do spisu a zpět. Neposkytnutí náhrady za ztrátu času se však stížnost netýká a stěžovatel ji na soudech ani nežádal.
12. Dovolával-li se stěžovatel shora zmiňovaných nálezů sp. zn. I. ÚS 3906/17 a I. ÚS 4012/2018, je třeba uvést, že Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 5. 2022 sp. zn. IV. ÚS 663/22 konstatoval, že ratio decidendi uvedené judikatury lze vyjádřit tak, že soudy mají povinnost zkoumat účelnost konkrétního nahlédnutí do spisu ve vazbě k průběhu a okolnostem každého soudního řízení. V nyní posuzované věci se městský soud dostatečně zabýval účelností úkonu právní pomoci a Ústavní soud proti jeho závěrům nemá žádné výhrady. Za tohoto stavu věci a s přihlédnutím k podstatě sporu (náklady řízení), jakož i bagatelnosti částky, o níž v řízení jde, dospěl Ústavní soud k závěru, že by nepřiznáním nákladů řízení došlo v tomto konkrétním případě k porušení základních práv a svobod stěžovatele.
13. Ústavní soud tak ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to v rozsahu směřujícím proti výroku I usnesení obvodního soudu z důvodu stěžovatelovy subjektivní neoprávněnosti podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a ve zbytku podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu