ECLI:CZ:US:2023:4.US.2296.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2296/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelů Zdeňka Drechslera a Michala Drechslera, obou zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. května 2023, č. j. 25 Co 52/2023-115 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 1. prosince 2022 č. j. 11 C 115/2022-66, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a Zvonimíra Sekeleze a Dagmar Sekelezové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že první stěžovatel je povinen zaplatit společně a nerozdílně s druhým stěžovatelem vedlejším účastníkům částku 9 458 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 15. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.). Ve výroku II. pak stanovil, že druhý stěžovatel je povinen zaplatit společně a nerozdílně s prvním stěžovatelem vedlejším účastníkům částku 9 484 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 15. 10. 2020 do zaplacení. Výrokem III. uložil oběma stěžovatelům společně a nerozdílně zaplatit vedlejším účastníkům náhradu nákladů řízení ve výši 21 282 Kč. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že právní předchůdce stěžovatelů (jejich otec) svévolným ořezáním větví stromu vedlejších účastníků způsobil vedlejším účastníkům škodu totálním poškozením jejich stromu. Shledal, že vedlejší účastníci prokázali existenci škody, příčinnou souvislost mezi jejím vznikem a jednáním právního předchůdce stěžovatelů i přechod povinnosti nahradit škodu na stěžovatele po smrti jejich otce, stejně jako oprávněnost výše požadavku na náhradu škody.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. v části, ve které se vedlejší účastníci domáhali po stěžovatelích zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 942 Kč od 15. 10. 2020 do 20. 1. 2021, zrušil a řízení v této části zastavil, neboť žaloba byla v této části vzata zpět; jinak rozsudek okresního soudu ve výroku I. a II. potvrdil, pouze upravil jeho znění tak, že stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejším účastníkům částku 18 942 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 18 942 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatelé namítají, že rozhodnutí obecných soudů má vadu ústavněprávního rozměru spočívající v nesprávném právním posouzení škody na věci, resp. posouzení důkazní situace k této otázce. Závěry obecných soudů podle stěžovatelů neodpovídají realitě. Mají za to, že způsob, jakým obecné soudy tuto otázku posoudily, odporuje ústavně zaručenému principu práva na spravedlivý proces, neboť je zde extrémní nesoulad mezi skutečností a hodnocením důkazů. Tvrdí, že existuje rozpor mezí závěry znalce, který se vyjadřoval ke škodě způsobené na stromu, a skutečností, že předmětný strom stále stojí a prosperuje, tedy nadále plní, byť částečně, svoji funkci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou té části, kterou stěžovatelé napadají již zrušenou část rozsudku okresního soudu. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatelé vyčerpali dostupné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. žádné další k dispozici neměli (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 Ústavy), a není tak oprávněn přezkoumávat pouhou správnost interpretace a aplikace podústavního práva ze strany obecných soudů. Není proto samo o sobě významné, je-li stěžovatelem namítaná věcná nesprávnost rozhodnutí vydaných v soudním řízení, neboť pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tedy zda v řízení nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody stěžovatele, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda jej lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Těžištěm ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s hodnocením důkazů a právními závěry provedenými obecnými soudy, týkajícími se škody způsobené ořezáním poloviny koruny stromu.
8. K námitkám stěžovatelů Ústavní soud uvádí, že zásadně není oprávněn hodnotit nebo přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, byly-li dodrženy zásady dané příslušnými procesními řády [nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Výjimku z této zásady "nepřehodnocování důkazů" lze učinit tehdy, dopustily-li se obecné soudy při shromažďování, provádění a hodnocení důkazů tzv. kvalifikovaných vad, přičemž vzhledem k obsahu námitek předložených stěžovateli by bylo možné uvažovat především o vadě spočívající v extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, je-li hodnocení důkazů výrazem zjevného faktického omylu nebo logického excesu. Žádnou takovou vadu však Ústavní soud v napadených rozhodnutích obecných soudů neshledal. Krajský soud se navíc s argumentací stěžovatelů již vypořádal v napadeném rozsudku, ve kterém na základě znaleckého posudku, doplněného a vysvětleného v řízení před krajským soudem i výslechem znalce, uvedl, že předmětný strom je skutečně poškozen do té míry, že lze již dospět k závěru o jeho celkovém zničení. Dodal, že lze stěžovatelům přisvědčit v tom, že funkce stromu jsou velice různorodé, avšak zásadní je závěr znalce, že strom byl tak významně poškozen, že hrozí významné riziko jeho pádu v důsledku povětrnostních podmínek či uschnutí, a že je bez možnosti regenerace. Krajský soud odůvodnil, proč se ztotožnil se závěrem okresního soudu o úplném zničení předmětného stromu (srov. odst. 16 a 17 rozsudku krajského soudu). Ústavní soud uzavírá, že odůvodnění napadených rozhodnutí je srozumitelné a že jsou v něm z hlediska ústavněprávních požadavků dostatečně a logicky vylíčeny úvahy, jimiž se okresní i krajský soud řídily. Ústavní soud v posuzované věci neshledal u napadených rozhodnutí žádné kvalifikované pochybení, jež by odůvodňovalo jeho kasační zásah.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu