ECLI:CZ:US:2023:4.US.2337.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2337/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Jana K. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2023 č. j. 72 Co 218/2023-463 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. května 2023 č. j. 25 P 67/2017-22 (správně 359), za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Evy K. (jedná se o pseudonym) a nezletilé Mileny K. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, kterým by byl upraven asistovaný styk s jeho dcerou - nezletilou vedlejší účastnicí. Podle zjištění obvodního soudu je ve věci v současné době nařízeno předběžné opatření, jímž bylo stěžovateli uloženo zatímně se zdržet kontaktu s nezletilou, neboť vyšetřením psychologem a psychiatrem byl u ní zjištěn syndrom zneužívaného, zanedbávaného a týraného dítěte, který měl způsobit stěžovatel. V současnosti je orgány činnými v trestním řízení prošetřováno podezření ze spáchání trestného činu. S ohledem na tyto skutečnosti, stejně jako na výslech nezletilé provedený v trestním řízení obvodní soud uzavřel, že nutnost nařízení navrhovaného předběžného opatření stěžovatel neprokázal; navrhované předběžné opatření zatím není v zájmu nezletilé.
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozhodnutí obvodního soudu napadeným usnesením potvrdil. Konstatoval, že za obvyklých okolností je v zájmu dítěte, aby se stýkalo co nejvíce s oběma rodiči. V případě, kdy však je, případně by mohl být styk s rodičem pro dítě ohrožující, je namístě jej omezit nebo dokonce zakázat. Právě o takový případ šlo v posuzované věci, neboť z obsahu spisu vyplývalo, že nezletilá kontakt se stěžovatelem odmítá a dosavadní výsledky šetření celé věci (zprávy o psychiatrickém a psychologickém vyšetření nezletilé a její výpověď učiněná před orgány činnými v trestním řízení) nasvědčují tomu, že nejde o skutečnosti, jež by byly smyšlené nebo nezletilé vmanipulované. Odmítá-li proto nezletilá, která je nyní ve věku jedenácti let, kontakt se stěžovatelem, a vykazuje-li současně syndrom zneužívaného dítěte, což jí měl podle dosud dostupných indicií způsobit právě stěžovatel, nebylo v zájmu jejího zdravého vývoje, aby byla nucena ke styku s ním, byť by se tak dělo prostřednictvím příslušné asistence. Tento závěr byl podle městského soudu navíc v souladu se znaleckým posudkem Mgr. Dokulilové, který se v mezidobí stal součástí spisu. Obvodní soud tak jednal v zájmu nezletilé, zamítl-li stěžovatelův návrh, neboť naléhavá potřeba navrhované zatímní úpravy vzájemného kontaktu nebyla prokázána.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uvádí, že je mu první vedlejší účastnicí (matkou) již téměř dva roky bráněno v kontaktu s nezletilou, po dobu více než jednoho roku mu pak v tomto kontaktu brání obecné soudy. Celou věc stěžovatel považuje za uměle vykonstruovanou matkou nezletilé a jakákoliv obvinění razantně odmítá. Sám si dokonce nechal zpracovat znalecký posudek, z něhož jednoznačně vyplývá, že netrpí žádnou poruchou sexuálního motivačního systému neboli parafilií. Orgány činné v trestním řízení ve věci aktivně nekonají, stejně tak jsou nečinné i soudy. Stěžovatel poukazuje na to, že v rozhodném období nebylo nařízeno jediné soudní jednání a nedošlo ani k žádné jiné činnosti s výjimkou jmenování znalkyně. Stejně neaktivní byl i policejní orgán, který nejednal a nejedná dostatečně efektivně, v důsledku čehož dochází k prodlužování doby, po kterou se stěžovatel nemůže stýkat s nezletilou. Stěžovatel nesouhlasí s odůvodněním soudů, které zákaz styku opírají pouze o skutečnost, že je proti němu vedeno trestní stíhání, a nechápe, z jakých důvodů nebyl povolen alespoň asistovaný styk, kterým by byly eliminovány obavy jak soudů, tak matky z jeho údajně nevhodného chování vůči nezletilé. Odůvodnění napadených usnesení jsou v tomto směru nedostatečná.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [viz nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98].
7. Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech zdrženlivě. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se přezkumná pravomoc Ústavního soudu soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Takové projevy neústavnosti však v posuzované věci nebyly shledány.
8. Ke stěžovatelově argumentaci je nutno uvést, že její podstatná část fakticky nesměřuje proti napadeným usnesením, nýbrž brojí proti postupu obecných soudů ve věci samé a proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které podle jeho názoru nejednají dostatečně efektivně a jsou nečinné. V případech namítaného porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) nicméně Ústavní soud váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, které považuje zpravidla za efektivní prostředek nápravy. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel tohoto opravného prostředku využil.
9. K tomu Ústavní soud doplňuje, že má-li stěžovatel skutečně za to, že jsou předmětná řízení zatížena průtahy, může zvážit využití i dalších prostředků nápravy, například žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce [§157a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)], ve znění pozdějších předpisů, stížnost na průtahy v řízení podle §164 zákona o soudech a soudcích, případně žalobu na náhradu škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
10. Jde-li o tvrzené nedostatečné odůvodnění napadených rozhodnutí, Ústavní soud tyto výhrady nesdílí. Jednou ze zvláštností řízení o návrhu na vydání předběžného opatření jsou vzhledem k jeho povaze a účelu i relativně nižší nároky na odůvodnění soudního rozhodnutí, jimž soudy ve věci dostály. Z jejich usnesení lze seznat, jakými úvahami se řídily a z jakých konkrétních důvodů shledaly, že podmínky pro nařízení předběžného opatření nebyly splněny. Svůj závěr přitom nezaložily (pouze) na skutečnosti, že proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání; podstatným pro jejich rozhodnutí bylo zejména zjištění, že nezletilá vykazuje známky syndromu týraného, resp. zneužívaného dítěte a že kontakt se stěžovatelem odmítá [byť zároveň připustily, že věrohodnost výpovědi a důvody tohoto jejího postoje budou teprve dále objasňovány a prověřovány (bod 13 odůvodnění usnesení obvodního soudu)]. Závěr soudů, že stěžovatel neprokázal naléhavou potřebu zatímní úpravy styku s nezletilou, je s ohledem na dosavadní zjištění ve věci udržitelný a nelze jej označit za svévolný, a tudíž neústavní.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu