ECLI:CZ:US:2023:4.US.2562.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2562/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti zásahům Obvodního soudu pro Prahu 6 vydáním elektronických platebních rozkazů ze dne 9. června 2023 č. j. EPR 112809/2023-9, ze dne 9. června 2023 č. j. EPR 112811/2023-8, ze dne 19. července 2023 č. j. EPR 147109/2023-8, ze dne 3. srpna 2023 č. j. EPR 112810/2023-6 a ze dne 9. srpna 2023 č. j. EPR 147111/2023-7, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a spolku Anděl na cestě, z. s., sídlem U Zlatého potoka 285, Kunice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podal stěžovatel proti pokračujícímu zásahu, ev. zásahům, Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud"), kterého se měl dopustit vydáním v záhlaví uvedených pěti elektronických platebních rozkazů, ev. přímo proti těmto elektronickým platebním rozkazům.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh (stěžovatelem postupně předkládaných) se podává, že obvodní soud pěti elektronickými příkazy uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku v celkové výši 1 086 229 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel se podáním odporu domohl jejich zrušení.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel namítá, že je ústavně konformní, aby vydávání elektronických platebních rozkazů mělo své ústavní limity a nemohly být prostředkem pro zneužívání práva a trestnou činnost, jak se mu zatím jeví. Zastává názor, že jeho ústavní stížnost je včasná, neboť se rozhodl předložit věc Ústavnímu soudu až poté, co je na něm vymáhána částka přesahující jeden milion korun českých, čímž vynikl aspekt ústavnosti. Obvodnímu soudu vytýká, že elektronické platební rozkazy byly vydány pouze vyšší soudní úřednicí na základě nedostatečných tvrzení, aniž by spisový materiál viděl a přezkoumal soudce. Žalobcem, který se domohl vydání elektronických platebních rozkazů, je spolek, který podle stěžovatele vymáhané pohledávky řádně nedoložil, může vyvíjet pouze spolkovou činnost, nikoliv výdělečnou činnost formou vymáhání pohledávek, což by podle názoru stěžovatele soudce rozpoznal, pokud by mu věc byla svěřena.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní předpoklady řízení vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V posuzované věci shledal, že tomu tak není.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva.
6. Nepřípustnost v nyní posuzované věci je založena tím, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud totiž důsledně dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba chápat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. když nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)]. Všechna řízení o zaplacení žalovaných částek běží, tudíž stěžovatel v nich může uplatnit svoje námitky, včetně zákonných procesních prostředků proti rozhodnutím obecných soudů.
7. Ústavní soud nadto - po prostudování obsahu ústavní stížnosti - dospěl k závěru, že v posuzované věci není dán důvod přípustnosti ani podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stížnost nenaplňuje podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele způsobem, jakým byla tato podmínka judikaturou Ústavního soudu popsána.
8. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Nepřípustný je také eventuální stěžovatelův návrh směřující proti elektronickým platebním rozkazům, neboť Ústavní soud nemůže rušit rozhodnutí, která již byla zrušena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj