ECLI:CZ:US:2023:4.US.259.23.1
sp. zn. IV. ÚS 259/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., zastoupeného Mgr. Robertem Kabátem, Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2022 č. j. 35 Co 240/2022-101 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. května 2022 č. j. 26 C 7/2022-64, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu stěžovatele s návrhem na uložení povinnosti vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli částku 28 677 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 4. 1. 2022 do zaplacení (výrok I) a stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).
3. Soud žalobu zamítl co do prvého titulu, jenž měl spočívat v nezákonnosti rozhodnutí, s tím, že absentuje předpoklad pro přiznání žalobou uplatněného nároku, neboť usnesení o zajištění nebyla pro nezákonnost v trestním řízení zrušena a v kompenzačním řízení soudům nepřísluší posuzovat věcný postup orgánů činných v trestním řízení. Jde-li o nárok na náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení, nepřiznaly jej s tím, že délka zajištění byla spjata výlučně s existencí a právní mocí usnesení, na jejichž základě k jejich zajištění došlo, přičemž ta byla po celou dobu zákonná, když ani neshledal příčinnou souvislost mezi délkou trestního stíhání a újmou, povstávajícími z délky zajištění peněžních prostředků, kterou stěžovatel od délky trestního řízení odvozoval; stěžovatel vynaložil finanční prostředky v souvislosti s existencí zajištění peněz na účtech, nikoli s délkou tohoto zajištění.
4. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl rozsudek obvodního soudu potvrzen a bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel má za to, že mu vznikla újma spočívající v nákladech vynaložených na zastoupení advokátem směřujícím ke zrušení zajištění peněžních prostředků na jeho dvou bankovních účtech v trestním řízení vedeném proti jeho otci. Dle stěžovatele soudy opomněly, že nezákonnost zajišťovacího usnesení lze v případě, jako je ten jeho, dovozovat také mlčky z rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Z nich plyne, že ze shromážděných důkazů dostupných orgánům činným v trestním řízení již v době vydání zajišťovacích usnesení nepochybně plynula nemožnost naplnění znaků předmětného trestného činu zpronevěry. Pro dané zajištění tedy již od počátku nebyly splněny zákonné podmínky.
6. Zrušit zajištění jeho majetku přitom mohly orgány činné v trestním řízení kdykoli v průběhu trestního řízení z moci úřední. Učinily tak však až po 8,5 letech na základě žádosti stěžovatele. Peněžní prostředky na stěžovatelových účtech tak byly zajištěny po nepřiměřeně dlouhou dobu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká výroku nepřiznávajícího stěžovateli částku ve výši 28 677 Kč.
9. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu jde o věci tzv. bagatelní, kde ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v extrémních případech pochybení s reálnými následky pro určitou osobu, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani tehdy, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení).
10. Např. v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 (veřejně dostupném na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09, ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12, ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17.
11. Ústavní soud zastává názor, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
12. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu