ECLI:CZ:US:2023:4.US.2604.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2604/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Petra K. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Josefem Seifertem, advokátem, sídlem Šimkova 1224/2b, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. července 2023 č. j. 25 Co 183/2023-751 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2023 č. j. 0 Nc 1967/2021-653, ve znění opravného usnesení ze dne 2. května 2023 č. j. 0 Nc 1967/2021-667, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Pavly K. (jedná se o pseudonym) a nezletilých Pavla K. a Jany K. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též jen "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a jeho práva podle čl. 3, 5, 9 a 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") napadeným výrokem I v záhlaví uvedeného usnesení ve znění opravného usnesení nařídil v řízení zahájeném k návrhu první vedlejší účastnice (dále též jen "matka") předběžné opatření, kterým matce uložil do pravomocného skončení řízení ve věci úpravy poměrů nezletilých vedlejších účastníků (dále jen "děti") předat děti otci do "péče/ke styku" v každém sudém kalendářním týdnu od pátku, kdy si otec děti převezme ve školském zařízení, a pokud nebudou ve škole, pak v 15.00 hodin v místě bydliště matky, do neděle 18.00 hodin, kdy děti předá matce v místě jejího bydliště, a v každém lichém kalendářním týdnu ve čtvrtek, kdy děti převezme ve školském zařízení, a pokud nebudou ve škole, pak v 15.00 hodin v místě bydliště matky, do téhož dne 18.00 hodin, kdy děti předá matce v místě jejího bydliště. Výroky II a III okresní soud návrh matky ve zbylém rozsahu zamítl. Okresní soud ve svém rozhodnutí podrobně popsal obsah návrhu matky na nařízení předběžného opatření i vyjádření kolizního opatrovníka dětí k tomuto návrhu. Matka navrhovala zatímně upravit styk pouze jako asistovaný v rozsahu maximálně 1,5 hodiny týdně, případně bez asistence každou středu od 13.00 hodin do 18.00 hodin. Poukazovala na to, že otec je trestně stíhán pro týrání a vydírání, poškozenými jsou ona a děti. Kolizní opatrovník vedl děti jako ohrožené ve smyslu §6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. I on se vyslovil pro potřebu zatímní úpravy styku formou předběžného opatření. Situace, kdy poměry upraveny nejsou, nepřispívá psychické pohodě dětí. Shodně s matkou vzhledem k poměrům v rodině navrhl upravit styk zprvu pouze jako asistovaný. Pro případ, že by soud nenaznal potřebu asistence, navrhl opatrovník režim, který pak okresní soud převzal do svého rozhodnutí (s výjimkou opatrovníkem současně navrhovaného telefonického kontaktu mezi otcem a dětmi každé úterý v podvečer). Okresní soud vyšel z rozsáhlých skutkových zjištění (body 4 až 34 odůvodnění). Ta měl již k dispozici, neboť od srpna 2021 vedl k návrhu matky řízení o úpravě poměrů obou dětí za trvání manželství a pro dobu po rozvodu rodičů (o návrhu pak rozhodl dne 9. 6. 2023), a to včetně závěrů znalců z oborů (pedo)psychologie a psychiatrie, závěrů dětské psycholožky z Dětského krizového centra NOMIA, z. ú., (poslední ze dne 26. 4. 2023), četných zpráv kolizního opatrovníka (poslední ze dne 30. 3. 2023) včetně zpráv o pohovorech s dětmi, dále ze zpráv školských zařízení i z poznatků orgánů činných v trestním řízení. Vycházel tak i z obžaloby podané proti otci v březnu 2023 pro týrání osoby (matky) ve společném obydlí, pro vydírání (matky) a týrání svěřené osoby (dětí) za skutky z období únor 2005 až říjen 2021. Uzavřel, že je nepochybně v zájmu dětí, aby péče o ně měla jasná pravidla, na kterých se rodiče nejsou ale schopni dohodnout. Přes probíhající trestní řízení se stěžovatelem neshledal důvody pro jeho vyloučení z péče o děti (zákaz styku). Neměl ani za prokázané, že by měl stěžovatel děti ovlivňovat v neprospěch matky. Své rozhodnutí pak opřel především o závěry odborníků.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu v napadeném výroku I změnil (zpřesnil) tak, že matce uložil povinnost děti otci předat v každém sudém týdnu v kalendářním roce od pátku od 15.00 hodin tak, že je otec převezme ve školském zařízení dětmi navštěvovaném, a pokud nebudou ve škole, pak v místě faktického bydliště matky, do neděle téhož týdne do 18.00 hodin, kdy otec děti předá matce v místě jejího faktického bydliště, a v každém lichém týdnu ve čtvrtek od 15.00 hodin, kdy si otec děti převezme ve školském zařízení jimi navštěvovaném, a pokud nebudou ve škole, pak v místě faktického bydliště matky, do 18.00 hodin téhož dne, kdy otec děti předá matce v místě jejího faktického bydliště. Dále stanovil, že tato úprava se nevztahuje na dobu hlavních letních školních prázdnin roku 2022/2023. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu. Na rozdíl od něj zohlednil speciální úpravu styku stěžovatele s dětmi v době letních prázdnin stanovenou usnesením o předběžném opatření, vydaným až po napadeném usnesení (dne 28. 6. 2023). Reflektoval i meritorní nepravomocné rozhodnutí okresního soudu o svěření dětí do péče vedlejší účastnice a o úpravě styku stěžovatele s dětmi (ze dne 9. 6. 2023, které bylo napadeno odvoláním ze dne 11. 7. 2023, odvolací řízení je vedeno krajským soudem pod sp. zn. 21 Co 342/2023 - zjištěno z aplikace infoSoud dostupné na https://www.justice.cz). V neposlední řadě se vypořádal se stěžovatelovými námitkami procesní povahy týkajících se vad a podmínek řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel odkazuje na nález ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 2298/15 (N 144/80 SbNU 543) a namítá, že obecné soudy, zejména krajský soud, razantně omezily jeho styk s dětmi na minimální dobu a ani nevzaly v úvahu mimoškolní aktivity dětí. Rovněž nezjistily v rozporu s judikaturou Ústavního soudu názor nezletilých, ačkoli oba navštěvují základní školu, jsou schopni názor formulovat a vyjádřit, a otec jejich přímé vyslyšení soudem navrhl. Tvrdí, že rozhodnutí okresního soudu bylo nepředvídatelné, v rozporu s jeho postupem v řízení ve věci samé, tj. vedením rodičů k dohodě. Okresní soud podle názoru stěžovatele učinil nesprávná skutková zjištění a právní závěry ze zprávy znalkyně, která vypracovala znalecký posudek v době, během níž již deset měsíců trvalo předběžné opatření o zákazu styku a přiblížení stěžovatele k vedlejším účastníkům. Stěžovatel dodává, že okresní soud navíc vydal napadené rozhodnutí těsně před vydáním rozsudku ve věci samé a opřel je o stanovisko kolizního opatrovníka, s nímž stěžovatel nebyl seznámen, a navíc opatrovník nikdy nezjistil poměry stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ve vztahu k té části ústavní stížnost, která směřuje proti výroku I usnesení okresního soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že k jejímu projednání není příslušný, neboť není povolán rušit, co již bylo změněno. V rozsahu, ve kterém ústavní stížnost směřuje proti výrokům II a III usnesení okresního soudu, pak stěžovatel není k podání stížnosti subjektivně oprávněn (stejně jako nebyl subjektivně oprávněn podat proti nim odvolání, což ani neučinil), neboť těmito výroky byl návrh matky zamítnut.
6. Ve zbylém rozsahu, kterým je napadáno usnesení krajského soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání v tomto rozsahu příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je záležitostí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [viz nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny), a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98].
8. Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím v rodinných věcech zdrženlivě. Celkový prostor pro jeho kasační zásah je tak v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen. Přezkumná pravomoc Ústavního soudu se u předběžných opatření soustředí pouze na posouzení, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Takové projevy neústavnosti však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Zatímnost úpravy je v posuzované věci ještě zřetelnější, neboť, jak zdůrazňuje sám stěžovatel, okresní soud rozhodoval těsně, přesněji řečeno 1,5 měsíce před svým rozhodnutím ve věci samé, a krajský soud pak již se znalostí rozsudku okresního soudu (v tu dobu již napadaného odvoláním otce). Předběžné opatření bylo nařízeno do doby pravomocného skončení řízení ve věci samé. Z aplikace infoSoud Ústavní soud zjistil, že krajský soud o odvolání doposud nerozhodl (dne 11. 10. 2023 se konalo jednání, které bylo odročeno na den 18. 10. 2023); věc není pravomocně skončena a předběžné opatření je stále účinné.
9. Z rozhodnutí obecných soudů lze seznat, jaké úvahy učinily a které důvody je vedly k nařízení předběžného opatření. Ústavní soud nepovažuje za potřebné opakovat argumentaci krajského soudu k povaze řízení o předběžném opatření v otázkách rodičovské odpovědnosti (s. 6 a 7 usnesení krajského soudu), která jasně stěžovateli odpověděla na námitku týkající se obsahu a důvodnosti vydání předběžného opatření. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakovaně označuje rozhodnutí krajského soudu jako rozsudek, je tak možné (a vzhledem k okolnosti podání ústavní stížnosti až dne 2. 10. 2023 dokonce pravděpodobné), že stěžovatel ve skutečnosti ani tak nebrojí proti zatímní úpravě, nýbrž (nepřímo) proti navazujícímu rozhodnutí ve věci samé, které napadl odvoláním.
10. K namítanému zásahu do práva na styk a práva pečovat o děti v zásadě stejnou měrou Ústavní soud poznamenává, že sami rodiče po zrušení předběžného opatření o zákazu styku otce dospěli v březnu 2023 v průběhu mediace k dočasným mimosoudním dohodám, které s péčí stejnou měrou nepočítaly (bod 29 odůvodnění usnesení okresního soudu). Rozsah stanovený předběžným opatřením nepředstavuje extrémní odklon od nastavení, na němž se dohodli stěžovatel s vedlejší účastnicí. Vedlejší účastníci (matka a děti zastoupené kolizním opatrovníkem) dokonce navrhovali zatímní úpravu z pohledu otce výrazně užší a pouze za asistence.
11. Argumenty, které stěžovatel v obecné rovině vznáší, např. zásah do mimoškolních aktivit dětí, dosahují toliko roviny podústavního práva, a měl a má možnost je přinášet v probíhajícím řízení o úpravě péče a styku, a tvrdit je i v rámci podaných opravných prostředků. Tvrdí-li otec, že krajský soud měl usnesením omezit rozsah jeho styku s dětmi oproti okresnímu soudu, nikde neuvádí, že školní povinnosti dětí umožňují, aby je ze školského zařízení vyzvedával dříve než v 15.00 hodin (v tom se úpravy liší, v tom, že bylo výslovně zohledněno, že v době vydání rozhodnutí o odvolání již byla vykonatelná zatímní úprava týkající se letních školních prázdnin). Stejně tak není tvrzen konkrétní střet zatímně upraveného čtvrtečního styku s mimoškolními aktivitami dětí. Uvedl-li krajský soud jako místo předávání dětí "faktické bydliště" matky, a okresní soud jen "bydliště", nejde o věcnou změnu. Krajský soud pouze zdůraznil rozdíl oproti evidované adrese trvalého pobytu (tzv. "trvale bytem"), kde matka nebydlí. Rozdíl byl patrný již ze záhlaví rozhodnutí okresního soudu.
12. Námitku stěžovatele, týkající se absence zjištění názoru dětí pro účely rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, považuje Ústavní soud za neopodstatněnou. O návrhu na nařízení předběžného opatření má soud rozhodnout bezodkladně nejpozději ve lhůtě sedmi dnů. Jak je uvedeno již výše, okresní soud měl ke svému rozhodnutí vzhledem k délce řízení o návrhu o věci samé nadstandardní rozsah skutkových zjištění, včetně informací o názoru dětí. A právě i díky nim tak nevyslyšel primární požadavek matky a opatrovníka zatímně upravit styk otce značně omezeně a pouze jako asistovaný. Postup obecných soudů, které si zde bezprostředně před nařízením předběžného opatření nezjistily názor dětí, Ústavní soud nepovažuje za excesivní.
13. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost v celém rozsahu odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to v rozsahu směřujícím proti výroku I usnesení okresního soudu z důvodu nepříslušnosti podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, proti výrokům II a III usnesení okresního soudu podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a v rozsahu směřujícím proti usnesení krajského soudu jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť neshledal, že by rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu