ECLI:CZ:US:2023:4.US.2607.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2607/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Ing. Ivany Kvasnicové, zastoupené Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem, sídlem Pštrossova 1925/6, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2022 č. j. 21 Co 265/2022-1445 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. června 2022 č. j. 36 C 46/2022-878, ve znění opravného usnesení ze dne 25. července 2022 č. j. 36 C 46/2022-950, a proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. června 2023 č. j. 36 C 46/2022-2075, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a Ing. Jana Pirogova, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ze dne 2. 10. 2023 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jejích práv, zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Stěžovatelka podala dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"). Poté, co jí Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") prodloužil lhůtu k zaplacení soudního poplatku za dovolání, požádala tento soud opětovně o prodloužení této lhůty. Okresní soud I. výrokem v záhlaví posledně uvedeného usnesení (ze dne 6. 6. 2023 - dále jen "usnesení okresního soudu") tuto žádost zamítl. Výrokem II dovolací řízení zastavil a III. výrokem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. V ústavní stížnosti stěžovatelka, kromě věcných námitek, uvedla, že si uvědomuje, že ústavní stížnost podala po uplynutí lhůty dvou měsíců od doručení posledního napadeného rozhodnutí. Domnívá se však, že ústavní stížnost je přípustná, neboť svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy [§75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatelka namítá, že krajský soud postupoval nesprávně a neústavně vyložil insolvenční zákon. Usnesení okresního soudu pak bylo nesprávné, jelikož lhůta k zaplacení soudního poplatku za dovolání ke dni rozhodnutí (6. 6. 2023) ještě neuplynula. Stěžovatelka má za to, že věcným posouzením ústavní stížnosti budou odstraněny nejasnosti o postupu obecných soudů v insolvenčním řízení.
3. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcí samou, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je však částečně opožděná a částečně nepřípustná.
4. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpala-li stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona).
5. V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
6. Bylo-li řízení o dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu II. výrokem usnesení okresního soudu zastaveno, nemohla logicky stěžovatelka proti rozsudkům krajského soudu a okresního soudu vyčerpat všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, které jí zákon poskytuje. Z její argumentace je patrné, že se i přesto chce domoci jejich přezkumu, neboť po zastavení dovolacího řízení to před obecnými soudy již není možné. Tato okolnost však zjevně nepřesahuje podstatně vlastní zájmy stěžovatelky - tak, aby bylo výjimečně možno upustit od zákonného požadavku vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany práva -, pročež je ústavní stížnost proti rozsudkům krajského soudu a okresního soudu nepřípustná. Stejně tak je ústavní stížnost nepřípustná proti II. a III. výroku usnesení okresního soudu, neboť proti nim bylo přípustné podat odvolání.
7. Proti I. výroku usnesení okresního soudu naproti tomu odvolání přípustné nebylo. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že toto usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 7. 6. 2023, stěžovatelce samotné pak 16. 6. 2023. Ústavní stížnost byla proto v tomto rozsahu podána po dvouměsíční lhůtě stanovené pro její podání (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zčásti podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a zčásti jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2023
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj