ECLI:CZ:US:2023:4.US.2621.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2621/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Vaška, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. července 2023 č. j. 4 As 265/2022-57, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. října 2022 č. j. 58 A 3/2022-37, rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 14. února 2022 č. j. KUUK/025883/2022/DS/FD a rozhodnutí Městského úřadu Louny ze dne 13. srpna 2021 sp. zn. MULN/8613/936/2020/OS-PD/KO, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Krajského úřadu Ústeckého kraje a Městského úřadu Louny, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozhodnutím Městského úřadu Louny (dále jen "městský úřad") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovateli byl uložen trest pokuty ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti řízení motorových vozidel na dobu osmi měsíců. Stěžovatel se přestupku dopustil tím, že dne 10. 8. 2020 na silnici D7 ve směru na Prahu z nedbalosti překročil nejvyšší povolenou rychlost mimo obec 80 km/h stanovenou svislou dopravní značkou, jelikož mu byla silničním laserovým rychloměrem naměřena rychlost 139 km/h.
3. Odvolání stěžovatele proti rozhodnutí městského úřadu zamítl Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen "krajský úřad") podle §92 odst. 1 správního řádu jako opožděné.
4. Rozhodnutí krajského úřadu napadl stěžovatel správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci (dále jen "krajský soud"), který ji zamítl jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 s. ř. s., neboť se ztotožnil se závěrem krajského úřadu, že odvolání stěžovatele nemohlo být věcně projednáno, jelikož bylo podáno opožděně.
5. Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jež byla usnesením Nejvyššího správního soudu pro nepřijatelnost podle §104a odst. 1 soudního řádu správního odmítnuta, jelikož Nejvyšší správní soud aproboval závěr krajského soudu a kasační stížnost svým významem podstatně nepřevyšovala vlastní zájmy stěžovatele.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel namítá, že městský úřad rozhodl v jeho věci, aniž by mu umožnil účast u ústního jednání o projednání přestupku. Stěžovatel nebyl k projednání přestupku řádně předvolán, neboť mu bylo doručováno na adresu jeho trvalého pobytu, kde se však nezdržoval. K doručení tzv. fikcí došlo i přes to, že stěžovatel městskému úřadu změnu adresy nahlásil v e-mailu ze dne 5. 4. 2021 a požádal, aby mu veškerá korespondence byla zasílána na adresu v obci R. Uvedené pochybení městského úřadu nenapravil ani krajský úřad a následně ani soudy ve správním soudnictví. Stěžovatel považuje napadená rozhodnutí správních soudů za přepjatě formalistická, neboť městský úřad byl seznámen s okolností, že stěžovatel se nebude moci s písemnostmi seznámit, a přesto mu je z formalistických důvodů zasílal na adresu, na které se nezdržoval.
7. Stěžovatel uvádí, že rozhodnutí o přestupku musí obsahovat takové údaje a náležitosti, aby bylo z jeho obsahu možno přezkoumat, zda skutek byl správně kvalifikován. Tyto údaje však v rozhodnutí o přestupku obsaženy nejsou. Stěžovatel v rozhodnutí městského úřadu zejména postrádá údaj, zda byla dopravní značka určující nejvyšší povolenou rychlost 80 km/h umístěna na obou stranách silnice, neboť při absenci tohoto údaje není zřejmé, zda se stěžovatel dopustil přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu, neboť správní orgán dostatečně nezjistil skutkový stav. Je-li totiž dopravní značka na silnici s více jízdními pruhy umístěna pouze na jedné straně silnice, není včas a dobře viditelná pro všechny účastníky silničního provozu. Touto argumentací se však správní soudy vůbec nezabývaly, což zakládá porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť využil všech procesních prostředků k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele.
10. Ústavní soud uvádí, že stěžovatel ve své ústavní stížnosti toliko opakuje své námitky uplatněné v řízení před krajským úřadem a následně před správními soudy, které však již byly vypořádány. Stěžovatel přitom nepředkládá žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Stěžejním argumentem, proč bylo odvolání stěžovatele proti rozhodnutí městského úřadu krajským úřadem zamítnuto, tkví v tom, že stěžovatel sice skutečně sdělil prostřednictvím e-mailu, že jeho adresa trvalého pobytu neodpovídá jeho aktuální doručovací adrese, avšak učinil tak z hlediska požadavků zákona nedostatečně. Z §37 odst. 4 správního řádu vyplývá, že je možno podání učinit i v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), avšak bráno na zřetel je pouze tehdy, je-li do pěti dnů potvrzeno některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu anebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem. K takovému doplnění zároveň není nutno podatele vyzývat. K předmětnému ustanovení §37 odst. 4 správního řádu se váže konstantní judikatura správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009 č. j. 9 As 90/2008-70), která jazykový výklad zákonného textu plně podporuje. Učinil-li tedy stěžovatel oznámení městskému úřadu ohledně doručovací adresy toliko e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu a své podání nikterak nedoplnil požadovaným způsobem, nelze městskému úřadu vytýkat, že k tomuto podání nepřihlédl. Z důvodu doručování na jinou adresu, než na které se stěžovatel fakticky zdržoval, došlo k doručení jednak předvolání stěžovatele k ústnímu jednání před správním orgánem a následně k doručení rozhodnutí městského úřadu tzv. fikcí, kdy lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí městského úřadu marně uplynula dne 10. 9. 2021 a stěžovatel odvolání podal až dne 27. 9. 2021. Z důvodu opožděnosti odvolání logicky nebyla vypořádána ani krajským úřadem ani správními soudy věcná argumentace stěžovatele. Krajský soud doplnil argumentaci krajského úřadu k doručování a k řádně provedenému úkonu ve správním řízení; Nejvyšší správní soud závěry krajského soudu aproboval a dále doplnil vlastní příslušnou judikaturu. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za plně přezkoumatelná, řádně odůvodněná a prosta svévole, tedy souladná s čl. 36 odst. 1 Listiny.
11. Z důvodu shora uvedeného Ústavní soud není povolán k přezkumu námitek, které se dotýkají merita věci, tj. právní kvalifikace přestupku, neboť ani správní soudy nebyly oprávněny se touto argumentací zabývat, když stěžovatel nedodržel podmínku řízení pro odvolací řízení před správním orgánem.
12. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu