ECLI:CZ:US:2023:4.US.2821.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2821/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SYNOT TIP, a. s., sídlem Jaktáře 1475, Uherské Hradiště, zastoupené Mgr. Radimem Němečkem, advokátem, sídlem Kollárova 447, Uherské Hradiště, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. srpna 2022 č. j. 3 KZN 1027/2021-47 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality Zlín, ze dne 28. června 2022 č. j. KRPZ-64657-61/TČ-2021-150081-ŠIP, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality Zlín, jako účastníků řízení, a V. Z., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení orgánů činných v trestním řízení s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva vlastnit majetek zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na "efektivní trestní řízení".
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality Zlín (dále jen "policejní orgán") napadeným usnesením s poukazem na §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložila věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se vedlejší účastník měl dopustit tím,
že - ve stručnosti uvedeno - v době, kdy byl zaměstnancem stěžovatelky, v rozporu se zákonnou úpravou uzavíral kurzové sázky s využitím herních účtů registrovaných na třetí osoby, jejichž prostřednictvím požadoval neoprávněně vyplacení výher.
3. Následně Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajské státní zastupitelství") napadeným usnesením stížnost stěžovatelky proti uvedenému usnesení policejního orgánu podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo coby nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení v její věci nepostupovaly "s náležitou péčí" a nezabezpečily "řádné a adekvátní trestní vyšetřování", spojené s "kompetentním a efektivním jednáním". Stěžovatelka vytýká, že zejména krajské státní zastupitelství ponechalo vedlejšímu účastníkovi a s ním spolupracujícím osobám prostor k "legitimizování" svých nezákonných požadavků v občanském soudním řízení.
5. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka oznámila, že žalobce (podle ní jednající v součinnosti s vedlejším účastníkem) žalobu, kterou se vůči ní domáhal přiznání nároku na vyplacení výher, vzal zpět a soud řízení v občanskoprávní věci zastavil. Současně stěžovatelka dává najevo, že ústavní stížnost považuje za důvodnou i nadále, protože není vyloučené podání dalších žalob, vycházejících z aktivit vedlejšího účastníka.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
6. Ústavní soud se předně zabýval otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro věcné posouzení ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
8. Stěžovatelka nedoložila, že by vyčerpala podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), ačkoli usnesení krajského státního zastupitelství o její stížnosti mohlo být v rámci tohoto dohledu přezkoumáno. Byla-li by totiž věc skončena ve fázi před zahájením trestního stíhání, orgánům činným v trestním řízení nic nebrání šetření znovu otevřít na pokyn dohledového státního zástupce. Usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu nepředstavuje překážku věci rozhodnuté [srov. nález ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161), bod 51.]. Ústavní soud je vázán uvedeným právním názorem vysloveným v nálezech [srov. též nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), body 27. až 32.] a v posuzované věci neshledal žádný důvod se od něj odchýlit.
9. Podmínka přípustnosti ústavní stížnosti bude splněna až poté, co bude stěžovatelka podle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství vyrozuměna o způsobu vyřízení podání. Z její ústavní stížnosti (včetně doplnění) nelze dovodit, že k takovémuto vyrozumění došlo. Ústavní stížnost je tak z důvodu nevyčerpání zákonných prostředků k ochraně práva nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj