ECLI:CZ:US:2023:4.US.2852.23.1
sp. zn. IV. ÚS 2852/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky E. K., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2023 č. j. 3 Tdo 624/2023-443, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2023 sp. zn. 61 To 74/2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. října 2022 sp. zn. 4 T 47/2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Skutek, za nějž byla stěžovatelka odsouzena, spočíval - stručně vyjádřeno - v tom, že si stěžovatelka opatřila padělek lékařského zprávy, který měl dokladovat její zdravotní indispozici, načež tento padělek v úmyslu vydávat jej za pravý doručila na podatelnu Úřadu práce České republiky (dále jen "úřad práce") jako omluvu své neúčasti na schůzce, přičemž padělek doplnila ručně vepsaným textem "Prosím o omluvení, zde je omluvenka lékařem, jak jsem avizovala.".
3. Proti uvedenému rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl. Skutková zjištění městského soudu shledal naprosto správná a úplná s oporou v provedeném dokazování, s odvolacími námitkami se vypořádal v bodu 50 odůvodnění usnesení a uzavřel, že vina stěžovatelky byla prokázána bez jakýchkoliv pochyb. Správnou shledal i právní kvalifikaci a odkázal na body 13 a 14 odůvodnění rozsudku obvodního soudu. Neshledal ani žádné pochybení ohledně výroku o trestu (bod 53 odůvodnění usnesení městského soudu).
4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy rozhodly ve skutkových pochybnostech k její tíži, neprovedly některé důkazy, které navrhovala, a upřednostnily ze dvou možných verzí výkladu důkazů tu, která byla v její neprospěch. Obecné soudy podle ní hodnotily provedené důkazy svévolně a právní hodnocení je v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. Jelikož jí nebylo kladeno za vinu padělání lékařské zprávy, ale to, že užila padělaný lékařský doklad, domnívá se, že mělo být dokazování zaměřeno na to, kdo předmětnou lékařskou zprávu B. H. doručil do podatelny úřadu práce. Z tohoto důvodu vytýká obecným soudům, že zamítly její návrhy na doplnění dokazování vyžádáním kamerových záznamů. Má za to, že hodnocení výpovědi svědka I. Ť. soudy obou stupňů není přesvědčivé.
6. Stěžovatelka dále namítá, že obecné soudy nevzaly v úvahu, že do podatelny doručený list postrádal datum, nebyl označen adresát a listina nebyla označena jako odvolání, takže nešlo o úkon ve správním řízení. Lze tak podle ní konstatovat, že byla listina doručena bez jejího úmyslu dosáhnout ve správním řízení toho, aby nebyla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání. Obecné soudy se podle jejího názoru nevypořádaly s jejími závažnými námitkami, a ani do skutkové věty, ani do odůvodnění svých rozhodnutí nezahrnuly všechny obligatorní znaky skutkové podstaty.
7. Upozorňuje na skutečnost, že ze skutkové věty není zřejmé, kdy se měla dostavit na osobní schůzku na úřad práce. Obecné soudy sice dovodily, že se měla schůzka konat dne 29. 6. 2021, jenže bylo bezpečně prokázáno, že byla tento den ve Fakultní nemocnici Motol. Je přesvědčena, že předmětný skutek není natolik společensky škodlivý, aby byl posouzen jako trestný čin, takže měla být v jejím případě aplikována zásada subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 trestního zákoníku.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, 83, 90 Ústavy). Nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
12. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že výše uvedené námitky stěžovatelka uplatňovala již v průběhu trestního řízení a s hodnocením důkazů a se skutkovými i právními závěry soudů polemizuje stejným způsobem, jakým to činila ve své obhajobě. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance, což mu však nepřísluší, neboť jeho kasační pravomoc je založena jen tehdy, pokud by napadená rozhodnutí vycházela ze skutkových zjištění, která jsou v extrémním rozporu s vykonanými důkazy [viz např. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) či usnesení ze dne 14. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451].
13. Ústavní soud předně nepřijímá stěžovatelčino tvrzení, že v její věci po provedeném dokazování přetrvaly dvě verze skutkového děje, přičemž obecné soudy se přiklonily k té, která pro ni byla nepříznivá. Z napadených rozhodnutí je totiž zřejmé, že obecné soudy spolehlivě prokázaly rozhodné skutkové okolnosti a přesvědčivě vyvrátily stěžovatelčinu obhajobu.
14. Stěžovatelka především zcela přehlíží klíčovou skutečnost, totiž že na padělané lékařské zprávě B. H. doplnila ručně psaný text "Prosím o omluvení, zde je omluvenka lékařem, jak jsem avizovala.". Nutno podotknout, že stěžovatelka v ústavní stížnosti nezpochybňuje ani to, že šlo o padělanou lékařskou zprávu, ani to, že uvedený text psala ona. Tato skutečnost logicky měla klíčový význam pro závěr obecných soudů, že stěžovatelka padělanou lékařskou zprávu užila jako pravou.
15. Ústavní soud dále odkazuje na strany 9 až 11 usnesení Nejvyššího soudu, kde je vyvrácena většina výše uvedených námitek stěžovatelky. Nejvyšší soud zde vysvětlil, že nespecifikování času, kdy se měla stěžovatelka dostavit na úřad práce, nemůže představovat relevantní nedostatek skutkové věty odsuzujícího rozsudku, neboť stěžovatelce nebylo kladeno za vinu, že se na tuto schůzku nedostavila, ale to, že před orgánem veřejné moci užila padělaný lékařský nález. Nejvyšší soud dále připomenul další výsledky dokazování, z nichž vyplynulo, že v důsledku zmeškání termínu schůzky úřad práce zahájil řízení z moci úřední a že bylo vyvráceno tvrzení stěžovatelky o její údajné telefonické omluvě. Nejvyšší soud zde rovněž vysvětlil, že vyšetření stěžovatelky ve Fakultní nemocnici Motol nijak nezpochybňuje její vinu, neboť tato vyšetření proběhla v 13.00 hodin, resp. v 14.30 hodin, zatímco schůzka na úřadu práce byla stanovena na 9.00 hodin. Potvrzení o vyšetřeních ve Fakultní nemocnici Motol tak nemohla omluvit nepřítomnost stěžovatelky na schůzce na úřadu práce. Ústavní soud na tomto místě podotýká, že stěžovatelka na tuto argumentaci Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti nijak nereaguje.
16. V souvislosti s výpovědí svědka I. Ť. stěžovatelka namítá, že hodnocení výpovědi provedené obecnými soudy není přesvědčivé. Netvrdí tedy, že by obecné soudy hodnotily tento důkaz svévolně či nelogicky, resp. nijak své tvrzení o nepřesvědčivém hodnocení nekonkretizuje. Ústavní soud s námitkou stěžovatelky nesouhlasí a odkazuje na stranu 5 rozsudku obvodního soudu, kde nalézací soud uvedenou výpověď pozorně hodnotil a přesvědčivě vyložil, proč ji považuje za nevěrohodnou a nelogickou.
17. Ústavní soud nepovažuje za opodstatněnou ani námitku stěžovatelky, že obecné soudy neprovedly některé důkazy, které navrhovala. Odkazuje v tomto ohledu na strany 7 a 8 usnesení Nejvyššího soudu, kde byly shrnuty důvody, pro které obecné soudy vyhodnotily stěžovatelkou navrhované důkazy jako nadbytečné. Stěžovatelka v této souvislosti brojí zejména proti tomu, že nebyly vyžádány kamerové záznamy, které by mohly objasnit, kdo předmětnou lékařskou zprávu doručil na podatelnu úřadu práce. Ústavní soud se však s obecnými soudy shoduje v tom, že pro posouzení věci není podstatné, kdo zprávu na úřad práce fakticky doručil (viz stranu 4 rozsudku obvodního soudu). Pro naplnění znaků přečinu padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku se totiž nevyžaduje, aby pachatel osobně danou lékařskou zprávu, posudek či nález doručil.
18. Ústavní soud neshledal opodstatněným ani stěžovatelčino tvrzení, že podání padělané lékařské zprávy nepředstavovalo úkon ve správním řízení, neboť do podatelny doručený list postrádal datum, nebyl označen adresát a listina nebyla označena jako odvolání. Opět je totiž třeba připomenout, že stěžovatelka k padělané lékařské zprávě dopsala výše citovaný text, který jednoznačně směřoval k omluvení její neúčasti na schůzce na úřadu práce, tedy tuto zprávu užila před orgánem veřejné moci. Právě to je podstatné z hlediska naplnění znaků uvedených v §350 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku.
19. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy ani do skutkové věty, ani do odůvodnění svých rozhodnutí nezahrnuly všechny obligatorní znaky skutkové podstaty, ovšem ani tuto námitku blíže nespecifikuje, a neuvádí, který znak skutkové podstaty obecné soudy tímto způsobem opomenuly. Proto Ústavnímu soudu nezbývá, než také v obecné rovině konstatovat, že ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku obvodního soudu jsou jasně zřetelné okolnosti podstatné z hlediska naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §350 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku.
20. V souvislosti s námitkou stěžovatelky, že v jejím případě byly splněny podmínky pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 trestního zákoníku, Ústavní soud připomíná, že podle této zásady trestní odpovědnost nepřichází v úvahu pouze v situacích, kdy lze uplatněním jiného druhu odpovědnosti dosáhnout splnění všech funkcí vyvození odpovědnosti, tj. splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (srov. např. usnesení ze dne 10. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 2550/12 nebo ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2801/16). S uvedenou námitkou se vypořádal především městský soud na straně 10 napadeného usnesení a spolehlivě ji vyvrátil. Ústavní soud se s jeho argumentací ztotožňuje a dodává, že ani zde stěžovatelka neuvádí žádné konkrétní okolnosti, kterými by uvedenou námitku odůvodnila.
21. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2023
Veronika Křesťanová v. r.
předsedkyně senátu