ECLI:CZ:US:2023:4.US.309.23.1
sp. zn. IV. ÚS 309/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky E. P., zastoupené JUDr. Jindřichem Rajchlem, advokátem, sídlem Povltavská 829/36a, Praha - Troja, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 54 Co 190/2022-2372, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě, jako účastníka řízení, a 1. D. B. a 2. nezletilého O. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 90 Ústavy a jejích základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že se stěžovatelka (jako matka) spolu s 1. vedlejším účastníkem (otcem) účastnila řízení o úpravě péče o nezletilého - 2. vedlejšího účastníka. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 8. 8. 2022 č. j. 4 P 292/2016-2280 zamítl návrh stěžovatelky i návrh 1. vedlejšího účastníka na svěření 2. vedlejšího účastníka do výlučné péče každého z nich. V řízení o odvolání proti tomuto rozsudku stěžovatelka (opětovně) navrhla vyslovení nepřípustnosti zastupování 1. vedlejšího účastníka odborovou organizací Spravedlnost - odborové sdružení, sídlem Košík 91. Jelikož o tomto návrhu okresní soud v souladu se zákonem formálně nerozhodoval (pouze účastníky řízení o nevyloučení zástupce neformálně vyrozuměl) a stěžovatelka proti zastoupení 1. vedlejšího účastníka opakovaně brojila, rozhodl o tomto návrhu Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným samostatným usnesením.
3. Krajský soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že zastoupení 1. vedlejšího účastníka odborovou organizací je v souladu se zákonem. Krajský soud sdílel stanovisko okresního soudu, založené na č. l. 2200 spisu a také doručené účastníkům řízení. Otázka přípustnosti, resp. rozsahu zastoupení účastníka řízení, který je členem odborové organizace, touto organizací, byla zodpovězena stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. Cpjn 202/2013 (dále jen "stanovisko kolegia"). V něm Nejvyšší soud formuloval právní závěr, že "[k]aždé sdružení osob, které bylo zapsáno do spolkového rejstříku jako odborová organizace, je v občanském soudním řízení oprávněno na základě plné moci zastupovat účastníka řízení, který je jeho členem [...]. Soud neumožní zastoupení účastníka řízení odborovou organizací (pobočnou organizací odborové organizace) jen tehdy, týká-li se [...] věc vztahů mezi podnikateli vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti nebo je-li v řízení předepsáno povinné zastoupení advokátem nebo notářem, rozhodnutí o tom se nevydává." Krajský soud doplnil, že z odůvodnění stanoviska je zřejmé i to, že jeho závěry dopadají také na řízení vedená podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Podle stěžovatelky jsou zastupováním účastníků řízení odborovými organizacemi ve věcech péče o nezletilé porušována základní práva a svobody všech účastníků. Odborové organizace údajně nesplňují podmínky pro opakované zastupování svých členů ve věcech jiných než pracovněprávních. To má odpovídat jejich původnímu účelu i právní úpravě podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Stěžovatelka nesouhlasí s následováním stanoviska kolegia a tvrdí, že po jeho vydání účelově vznikaly odborové organizace, které nezastupují své členy jen v pracovněprávních věcech; zejména ve věcech péče o nezletilé svým jednáním před soudy spory neúměrně vyostřují. Tato praxe může vést k obcházení zákona a zneužívání práva. Stěžovatelka poukazuje na rozdíly oproti zastoupení advokátem, zejména na odlišnou míru odpovědnosti za vystupování před soudem, povinnost mlčenlivosti, vzdělání apod. Krajský soud se také nevyjádřil ke stěžovatelčině poukazu na usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2428/08 (U 2/52 SbNU 751). Zastoupením 1. vedlejšího účastníka odborovou organizací měla být porušena rovnost účastníků řízení. Obecně totiž může být účastník uveden při zastoupení takovou organizací v omyl; rozsah a kvalita právních služeb jsou na jiné úrovni, než je tomu např. u advokátů, což při zastoupení druhé strany advokátem způsobuje nerovnost.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky.
7. Stěžovatelka svou polemikou setrvala v rovině běžného zákona, a byť poukázala na některá svá ústavně zaručená práva, nelze z předložené argumentace seznat ústavněprávní rozměr její stížnosti. Z napadeného rozhodnutí plyne, že se stěžovatelčinou námitkou krajský soud zabýval a své rozhodnutí odůvodnil dostatečně podrobně, srozumitelně a přesvědčivě. Poukázal na zákonné důvody svého rozhodnutí a příslušná ustanovení zákona vyložil logicky a v souladu s ústavním pořádkem.
8. Stěžovatelce lze přisvědčit, že krajský soud se opomenul vypořádat s odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2428/08, což však neústavnost jeho rozhodnutí nezpůsobuje. Toto usnesení vzešlo z odlišných skutkových i právních okolností, pročež ani obsáhlá citace v ústavní stížnosti nepodporuje stěžovatelkou zastávaný názor. Stěžovatelka má také částečně pravdu v rozdílech mezi odborovými organizacemi a advokáty, avšak ani z toho nelze dovozovat porušení jejích základních práv. Předně není zřejmé, jak mělo být zasaženo do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv tím, že si 1. vedlejší účastník zvolil jako zástupce jinu osobu, než si stěžovatelka představovala. Stěžovatelka ani netvrdí konkrétní porušení svých práv, nýbrž prezentuje obecný nesouhlas se zastoupením účastníka řízení odborovou organizací. Proto ani krajský soud neposuzoval konkrétní důvod nepřípustnosti zástupce 1. vedlejšího účastníka. Jelikož pro civilní řízení před okresním soudem není zákonem stanoveno povinné zastoupení advokátem, je nerozhodné, že by podle stěžovatelčina mínění měl 1. vedlejšího účastníka zastupovat advokát a že by tuto činnost mohl vykonávat lépe než odborová organizace. Ústavní soud proto nespatřuje důvod se odchýlit od závěrů stanoviska kolegia Nejvyššího soudu (viz výše bod 3).
9. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky. Proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu