ECLI:CZ:US:2023:4.US.3094.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3094/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Ch., zastoupeného JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou, sídlem ul. Pravdova 1113/11, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. července 2022 č. j. 6 Co 623/2022-252 ve znění opravného usnesení ze dne 24. srpna 2022 č. j. 6 Co 623/2022-260, rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. března 2022 č. j. 9 Nc 251/2020-208, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé K. Ch., 2. nezletilé S. Ch. a 3. M. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") sp. zn. 9 Nc 251/2020 se podává, že ve věci nezletilé K. Ch. a nezletilé S. Ch., dětí rodičů M. Ch. (dále jen "matka") a stěžovatele okresní soud rozhodl o úpravě péče a výživě, o úpravě styku po dobu před a po rozvodu manželství. Rozsudkem napadeným ústavní stížností (v pořadí druhým) okresní soud svěřil nezletilou K. do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po jednom týdnu, určil, jak je střídavá péče u K. realizována v prázdninových měsících červenci a srpnu, rozhodl o svěření K. do péče matky a otce v době od 23. 12. do 25. 12., tj. o vánočních svátcích, určil otci výživné pro K. v částce 1 700 Kč měsíčně od 1. 4. 2021 a rozhodl, že dluh na výživném otci za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 nevznikl. Matce určil výživné pro K. v částce 1 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2021 a uložil ji zaplatit dluh na výživném pro nezl. K. ve výši 2 400 Kč za období od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 nejpozději do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Nezletilou S. svěřil s účinností od 1. 4. 2021 a dále pro dobu po rozvodu do péče matky, otci určil výživné pro S. v částce 1 500 Kč měsíčně od 1. 4. 2021. Současně rozhodl, že dluh na výživném otci za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 pro S. nevznikl a upravil styk otce se S., a to v každém lichém týdnu od středy 15.00 hodin do pondělí sudého týdne, o letních prázdninách a o vánočních svátcích. Dále rozhodl, že každý z rodičů je povinen zaplatit státu na náklady řízení částku 10 425 Kč s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. K odvolání rodičů rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu o výchově nezl. K. a o nákladech řízení státu potvrdil. V ostatních výrocích krajský soud změnil rozsudek ve věci střídavé péče o nezl. K. v prázdninových měsících tak, že rodiče se v červenci a srpnu střídají v každém lichém a sudém kalendářním roce. Otci uložil povinnost počínaje 1. 4. 2021 přispívat na výživu nezletilé K. částkou 2 000 Kč měsíčně. Dluh otce na výživném pro nezl. K. za dobu od 1. 4. 2021 do 26. 7. 2022 v částce 4 800 Kč je povinen zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozsudku; matce uložil povinnost počínaje dne 1. 4. 2021 přispívat na výživu pro nezl. K. měsíčně částkou 1 000 Kč, dluh na výživném za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 ve výši 2 400 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce nejpozději do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Splatnost výživného krajský soud určil vždy do 16. dne v měsíci, a to i pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství rodičů. Péči o nezl. S. svěřil matce s účinností od 1. 4. 2021 po dobu do rozvodu a po rozvodu manželství; otci uložil povinnost počínaje 1. 4. 2021 přispívat na výživu nezl. S. částkou 3 200 Kč měsíčně, dluh na výživném pro nezl. S. za dobu od 1. 4. 2021 do 26. 7. 2022 v částce 27 200 Kč je otec povinen matce splácet ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným vždy do 16. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou S. v každém lichém týdnu od čtvrtka 15.00 hodin do pondělí sudého týdne 8.00 hodin, v letních měsících v červenci a srpnu v každém lichém kalendářním roce je otec oprávněn se s nezl. S. stýkat vždy v každém celém prvním a druhém týdnu v těchto měsících od pondělí 15.00 hodin do pondělí po dva týdny do 15.00 hodin. V každém sudém roce bude styk realizován ve stejném rozsahu, v jakém bude otec mít ve výchově nezl. K. V každém lichém roce od 23. 12. od 17.00 hodin do 25. 12. 15.00 hodin, v době speciální úpravy nebude realizován běžný styk. Matka je povinna nezl. S. na styk připravit. Rodiče jsou povinni navzájem se informovat.
4. Krajský soud opravným usnesením ze dne 24. 8. 2022 č. j. 6 Co 623/2022-260 rozhodl, že dluh na výživném pro nezl. S. za dobu od 1. 4. 2021 do 26. 7. 2022 v částce 27 200 Kč je otec povinen matce splácet po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku k rukám matky pod ztrátou výhody splátek. Opravné usnesení bylo vydáno pro zřejmou nesprávnost dle §164 občanského soudního řádu, protože při vyhlášení rozsudku bylo uvedeno, že dluh je za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel namítá, že rozhodnutí obecných soudů není v nejlepším zájmu nezletilých dětí s ohledem na věk a jejich přání i stanovisko znalce. Krajský soud se v napadeném rozsudku řádně a přesvědčivě nevypořádal se všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo, a soustředil se na důvody, pro které styk s nezletilou S. omezil o jeden den, a to v rozporu s jejím přáním. Také nezohlednil závěry znaleckého posudku i faktický stav, který fungoval po dobu více než jednoho roku realizovanou střídavou péčí. Rozhodnutí soudů a zejména krajského soudu nemá oporu v provedeném dokazování a dle jeho přesvědčení jsou zde uváděny nepravdivé a nepodložené závěry. Stejně tak označil za neústavní rozhodnutí soudů o stanoveném výživném. Upozorňuje na to, že neobstojí ani závěr obecných soudů, že se vzdal majetkového prospěchu, neboť byt v domě ve svém vlastnictví přenechává k užívání třetí osobě bez jakéhokoli finančního ekvivalentu. Otec již od roku 2021 není vlastníkem nemovitosti; ani k tomu nebylo soudy prováděno žádné dokazování. Rozhodnutí o výši výživného je podle přesvědčení stěžovatele nesprávné, rodiče výdaje spojené s péčí o dcery hradí přibližně ve stejném rozsahu, protože matka obědy ve škole a "školkovné" platí z finančních prostředků poskytovaných otcem v rámci výživného.
6. Rozhodnutí soudů obou stupňů, a zejména pak krajského soudu, nemá podle názoru stěžovatele oporu v provedeném dokazování a je nepředvídatelné; krajský soud v řízení pochybil, když účastníkům nedal poučení o tom, jak soud zamýšlí rozhodnout, tedy že zamýšlí rozhodnout zásadně jinak, než bylo rozhodnuto okresním soudem. Krajský soud se přiklonil na stranu matky bez toho, aby své rozhodnutí řádně odůvodnil a nevypořádal se s jeho argumentací. V této souvislosti stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3665/2021 a navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, přičemž o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o děti a stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadených rozhodnutí. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o úpravě péče a výživy a styku před a po rozvodu manželství. Svá rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnily, když dospěly k závěru, že nelze dovodit změnu styku nezletilé S. s otcem a že nejsou dány důvody pro změnu výživného pro nezletilé děti. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu, kdy z obsahu spisu je zřejmé, že vztahy mezi rodiči jsou velmi konfliktní, že rodiče nejsou schopni se dohodnout na styku otce s nezletilou S. a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku a jeho výkonu a stanovení výživného. Ústavní soud nemůže mít postavení konečného univerzálního "rozhodce"; jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
11. Z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud doplnil dokazování o poměry na straně rodičů zprávou zaměstnavatelů, z nichž zjistil jejich průměrný čistý výdělek a stanovil výši výživného pro nezletilé děti a stanovil nedoplatek na výživném. Shledal důvodnou námitku stěžovatele ve věci prázdninového styku určeného matce v každém prvním a druhém kalendářním týdnu v červenci, kdy jsou v tomto termínu dva státní svátky a proto rozhodl, že rodiče se budou střídat. Ústavní soud neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
12. Krajský soud dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte upřednostnil před zájmem otce na ochraně jeho práva na rodičovskou výchovu a péči dle čl. 32 odst. 4 Listiny zájem nezletilého dítěte na co nejvíce rovnocennou péči obou rodičů. Podíl obou rodičů na péči a výchově dítěte by měl být zásadně rovnocenným, čehož lze dosáhnout nejen úpravou péče střídavé či společné, ale i svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, avšak za současné odpovídající úpravy styku dítěte s druhým rodičem (úpravou "širokého" styku) ve smyslu nálezů Ústavního soudu [např. ze dne 21. 11. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1921/17 (N 215/87 SbNU 477)]. S námitkami stěžovatele ohledně nedostatečného rozsahu dokazování a porušení jeho práva na spravedlivý proces, spočívající v tom, že obecné soudy nezohlednily nejlepší zájem dítěte, se Ústavní soud neztotožňuje, neboť je toho názoru, že soudy jej naopak zohlednily. Odkazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu neshledal přiléhavými.
13. Ústavní soud proto v této souvislosti, pouze toliko ve formě obiter dicta, považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilým dítětem nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dítěte, nestejně hluboký citový vztah dítěte k rodičům apod.).
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu