ECLI:CZ:US:2023:4.US.3128.22.2
sp. zn. IV. ÚS 3128/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Sládečka a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti AGRO - Měřín, a. s., sídlem Zarybník 516, Měřín, zastoupené Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 13 - Stodůlky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. září 2022 č. j. 7 Afs 132/2022-22, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na uložení daně jen na základě zákona podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že rozhodnutím Finančního úřadu pro kraj Vysočina (dále jen "správce daně") ze dne 27. 11. 2018 č. j. 1788139/18/2913-00551-709877 byla stěžovatelce doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 a současně byla informována o zákonné povinnosti uhradit související penále.
3. Odvolání stěžovatelky vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 8. 4. 2020 č. j. 11526/20/5200-11433-710862 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. Vedlejší účastník konstatoval, že stěžovatelce vyhořel seník v takovém rozsahu, že z něj zbyla pouze konstrukce ohraničující půdorys stavby. Stěžovatelka z tohoto důvodu seník opravila a náklady na opravu uplatnila jednorázově ve zdaňovacím období roku 2014, neboť zastávala názor, že jde o náklady na opravu seníku a lze je uplatnit do daňově účinných nákladů jako celek jednorázově. Podle orgánů finanční správy stěžovatelka nesprávně uplatnila náklady na opravu, neboť předmětné náklady nelze považovat jako náklady na opravu seníku, nýbrž jako náklady na pořízení nového hmotného majetku, které se neuplatňují jednorázově, ale postupně ve formě daňových odpisů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nesplnila výzvu k doložení stavu seníku před provedením stavebních úprav a po něm a nebylo možné posoudit povahu provedených změn, nebylo možné výdaje na stavební práce uznat jako výdaje na opravu podle §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o daních z příjmů").
4. Žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl rozsudkem ze dne 27. 4. 2022 č. j. 30 Af 35/2020 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
5. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud zamítl napadeným rozsudkem (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Nejvyšší správní soud v souladu s právními závěry daňových orgánů shledal, že předmětné náklady nebylo možné uplatnit jako výdaje na opravu podle §24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, ale že vlivem zániku seníku jako věci v právním smyslu nastala povinnost uplatnit tyto výdaje ve formě daňových odpisů, neboť jde o pořízení nového hmotného majetku.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka zejména namítá, že zánik seníku jako věci v právním smyslu nezpůsobuje zánik seníku ve smyslu stavebně právním. Stěžovatelka rovněž odkazuje na zákon o daních z příjmů, který operuje s pojmem hmotný majetek, a je přesvědčena, že stavba jako hmotný majetek podle tohoto zákona nemusí být věcí v právním smyslu a je tedy možné seník opravit a náklady uplatnit jako jednorázový náklad podle §24 téhož zákona.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces výkladu a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v soudním řízení správním či ve správním (daňovém) řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jejich věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí správních (daňových) orgánů a soudů. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
11. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Takovéto pochybení Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
12. Ústavní soud konstatuje, že právní závěry správních soudů, resp. zejména Nejvyššího správního soudu (sub 5), ale i daňových orgánů (sub 3), jsou ústavně souladné, jsou obsáhle a důkladně odůvodněny s odkazy na příslušnou právní úpravu a relevantní judikaturu, pročež nelze tyto právní závěry označit za neústavní. Nejvyšší správní soud srozumitelně a logicky vyložil, proč považuje závěry krajského soudu i daňových orgánů za případné, přičemž na jeho klíčovém závěru, že předmětné náklady nebylo možné uplatnit jako výdaje na opravu podle §24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, neshledal Ústavní soud cokoliv neústavního, v čem by spatřoval prostor pro svůj případný kasační zásah.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. O ústavní stížnosti bylo rozhodnuto ve složení IV. senátu podle §9 odst. 4 ve spojení s §10 odst. 3 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2023 (Org. 01/23), neboť stálý člen IV. senátu Josef Fiala byl z projednávání a rozhodování věci vyloučen usnesením III. senátu Ústavního soudu podle §9 odst. 4 Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2022 č. j. IV. ÚS 3128/22-14.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Jan Filip v. r.
předseda senátu