ECLI:CZ:US:2023:4.US.3366.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3366/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Turka, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem, sídlem Západní 255/31, Praha 6 - Střešovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2022 č. j. 33 Cdo 1926/2022-366 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2022 č. j. 17 Co 249/2021-309, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Naděždy Stoilové Savové a Ireny Ivanové Savové, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 90 Ústavy a jeho základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že se stěžovatel po vedlejších účastnicích domáhal zaplacení 149 493,10 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o díle. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 1. 3. 2021 č. j. 10 C 165/2019-160 uložil 2. vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 149 493,10 Kč s příslušenstvím (výrok I) a proti první vedlejší účastnici žalobu zamítl (výrok II). Podle zjištění obvodního soudu uzavřel smlouvu v ústní formě stěžovatel jako zhotovitel s druhou vedlejší účastnicí jako objednatelkou, přičemž stěžovatel tvrdil, že dílo (zejména topenářské práce) si objednala i první vedlejší účastnice. Obvodní soud především označil některé svědecké výpovědi jako nevěrohodné, a neuvěřil tak tvrzení vedlejších účastnic o předání zálohy a výši dohodnuté ceny díla.
3. K odvolání stěžovatele i druhé vedlejší účastnice změnil ve věci samé Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu tak, že jej v I. výroku co do částky 21 955 Kč s příslušenstvím potvrdil a změnil v částce 127 538,10 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu zamítl (výrok I.); II. výrok rozsudku obvodního soudu potvrdil (výrok II). Po zopakování a doplnění dokazování (především svědeckými výpověďmi a čestnými prohlášeními) dospěl městský soud k závěru, že cena díla byla dohodnuta na
110 000 Kč a že stěžovateli byla předána v hotovosti záloha 90 000 Kč. Spolu s vícepracemi proto zbývalo druhé vedlejší účastnici doplatit částku uvedenou v I. výroku rozsudku. Městský soud nepřisvědčil stěžovateli, že objednatelem díla byla i první vedlejší účastnice. Stejně tak nepřisvědčil druhé vedlejší účastnici, že byla pouze zástupkyní nájemce bytu. Tyto skutečnosti z provedených důkazů neplynuly.
4. Stěžovatelovo dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením pro nepřípustnost. Dospěl k závěru, že právní posouzení věci není v rozporu s jeho ustálenou rozhodovací prací a že stěžovatel uplatňuje dovolací důvody svou povahou skutkové, které nemohou přípustnost dovolání založit. Stejně tak Nejvyšší soud shledal námitku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy pouhou polemikou se skutkovými zjištěními a odlišným náhledem na jejich správnost, která ani podle judikatury Ústavního soudu nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud uzavřel, že městský soud své právní závěry náležitě a přesvědčivě odůvodnil a že nejde o případ extrémního rozporu mezi zjištěními a důkazy.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel především namítá, že městský soud porušil zásady volného hodnocení důkazů, rovnosti účastníků řízení, koncentrace řízení a jeho rozsudek je nedostatečně odůvodněný. Městský soud údajně nesprávně vzal v potaz nepravděpodobná tvrzení svědků, kterým obvodní soud správně neuvěřil. Důkazy údajně nehodnotil ve vzájemné souvislosti a ani nezohlednil věrohodnost či uvěřitelnost složitých skutkových tvrzení vedlejších účastnic; jeho skutkové závěry jsou tak v rozporu s provedenými důkazy. Podle stěžovatele vedlejší účastnice v průběhu řízení podstatně měnily svá tvrzení a doplňovaly nová, která nebyla uplatněna před zahájením soudního řízení, tedy tvrzení zjevně nevěrohodná a účelová. Městský soud měl sice správně zjistit, že obchodní společnost KZU Group spol. s r. o. nebyla objednatelem díla, avšak navazující závěr, že za tuto společnost byla zaplacena záloha díla ve výši 90 000 Kč, již má být v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Toto zjištění má být nerozhodné, netvrdila-li druhá vedlejší účastnice, že záloha byla zaplacena z jejích prostředků. Dále měl městský soud nesprávně uzavřít, že se stěžovatel s druhou vedlejší účastnicí ústně dohodl na jiné ceně díla, než se dříve dohodli na základě písemné nabídky stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad zákona a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zásadně není povolán k přehodnocování dokazování provedeného soudy. Mohl by tak učinit pouze tehdy, dopustily-li by se při hodnocení důkazů libovůle. Zejména, kdyby skutková zjištění vykazovala extrémní rozpor s provedenými důkazy či byl shledán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé [např. nálezy ze dne 6. 2. 2020 sp. zn. I. ÚS 1833/18 (N 20/98 SbNU 156), ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2690/15 (N 164/86 SbNU 677) a další]. Ústavní soud považuje za určující pro nalézání práva, že je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních.
9. Ústavní stížnost je založena zcela na polemice se skutkovými zjištěními městského soudu a na předložení vlastní verze skutkového stavu. Ačkoli to samo o sobě nevylučuje možnost extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů, nelze ji z rozsudku městského soudu seznat. A to tím spíše, jsou-li jeho skutkové (a navazující právní) závěry dostatečně odůvodněny. Ačkoli nelze upřít určité ratio námitce stěžovatele, že městský soud vzal některé skutečnosti (především předání zálohy ve výši 90 000 Kč a dohodu o ceně) za prokázané z nepřímých důkazů, především z výpovědí svědků vedlejších účastnic a čestných prohlášení, neústí to samo o sobě v extrémní rozpor stěžovatelem namítaný. Stěžovatel pomíjí, že svědek, který měl zálohu předat, prokázal směnu odpovídající částky v hotovosti na koruny české nedlouho před tvrzenou předávkou. Se stěžovatelem tvrzenou cenou díla pak druhá vedlejší účastnice v písemné komunikaci nesouhlasila již před podáním žaloby. Stěžovatel opakovaně poukazuje na jeho cenovou nabídku, nijak však neprokázal její akceptaci některou vedlejší účastnicí. Z řady dalších důkazů, jejich vzájemné souvislosti a odůvodnění napadených rozhodnutí proto plyne, že ačkoli nemusí v obdobných situacích o skutkovém stavu panovat úplná jistota, jsou závěry městského soudu dostatečně přesvědčivé, a nelze usoudit na ústavněprávně relevantní důvod pro zrušení napadených rozhodnutí.
10. Nad rámec věci hodno upozornit, že stěžovatel vzniku sporu nepředcházel, trval-li pouze na ústních smlouvách a platbách v hotovosti. Aniž by Ústavní soud jakkoli předjímal ostatní potenciality, nemůže ztratit ze zřetele, že i kdyby městský soud nedal za pravdu vedlejším účastnicím, je otázkou zda by ve světle dokazováním vzniklých pochybností stěžovatel mohl unést důkazní břemeno.
11. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu