ECLI:CZ:US:2023:4.US.358.23.1
sp. zn. IV. ÚS 358/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FINPEN a. s., sídlem Dvořákova 819/21b, Přerov, zastoupené JUDr. Alexanderem Királym, Ph.D., advokátem, sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2022 sp. zn. 70 Nt 63/2022 a proti postupu Městského státního zastupitelství v Brně, za účasti Městského soudu v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci, napadené rozhodnutí a napadený postup účastníka řízení
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka se dále domáhá vyslovení zákazu, aby Městské státní zastupitelství v Brně pokračovalo v porušování jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policií České republiky, Městským ředitelstvím Policie Brno, 1. oddělením hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") je pod sp. zn. KRPB-74221/TČ-2021-060281 vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu poškození věřitele podle §222 odst. 2 písm. b) a odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), jehož se měly dopustit doposud neztotožněné osoby zastupující stěžovatelku.
3. Usnesením policejního orgánu ze dne 22. 9. 2022 č. j. KRPB-74221-88/TČ-2021-060281-HOL po předběžném souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") bylo podle §79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na stěžovatelčině bankovním účtu ve výši 2 591 581,52 Kč včetně peněžních prostředků dodatečně došlých. Stěžovatelka je v předmětné trestní věci v procesním postavení zúčastněné osoby.
4. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu stížností, o níž rozhodl Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") tak, že z důvodu nedostatečného odůvodnění napadené usnesení policejního orgánu podle §149 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zrušil a nově rozhodl, že podle §79a odst. 1 trestního řádu se zajišťují peněžní prostředky ve výši 2 591 581,52 Kč na stěžovatelčině bankovním účtu, a to včetně finančních prostředků dodatečně došlých.
5. Stěžovatelka v předmětné trestní věci, která se nachází ve stadiu přípravného řízení, žádala o nahlédnutí do spisu, což jí bylo policejním orgánem odepřeno. Proti postupu policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, která byla přezkoumána městským státním zastupitelstvím podle §157a odst. 1 trestního řádu, nicméně byla vyhodnocena jako nedůvodná. O výsledku přezkumu policejního orgánu bylo vydáno rozhodnutí ze dne 30. 12. 2022 pod č. j. 4 ZN 1252/2022-69.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka namítá, že neveřejné zasedání týkající se rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu trvalo městskému soudu celkem pět minut, což stěžovatelka považuje za nepřijatelné, neboť v průběhu této krátké doby se nemohl předseda senátu seznámit s obsahem spisu a nemohl s ním seznámit ani přísedící.
7. Stěžovatelka dále uvádí, že senát byl navíc nesprávně obsazen, tj. byl obsazen v rozporu s rozvrhem práce. Rozvrh práce městského soudu neobsahuje žádná pravidla pro jmenování přísedících k senátu 70 Nt a nevyplývá z něj, že by přísedícími měly být stejné osoby jako v senátu 9 T, k čemuž ve skutečnosti došlo. Svévolným obsazením senátu tak došlo k porušení práva stěžovatelky na zákonného soudce.
8. Stěžovatelka taktéž namítá, že jí bylo odepřeno právo seznámit se se spisem, čímž bylo porušeno její právo vyjádřit se k prováděným důkazům. Stěžovatelka měla do spisu nahlédnout dne 28. 11. 2022 v budově městského soudu, k čemuž nakonec nedošlo, neboť obdržela telefonát městského soudu, v němž jí bylo sděleno, že státní zástupce si nepřeje, aby do spisu nahlížela v budově soudu. Policejní orgán následně stěžovatelce neumožnil do spisu nahlédnout ani v místě svého sídla, proti čemuž stěžovatelka brojila stížností, která byla vyhodnocena jako nedůvodná.
9. Stěžovatelka dále brojí proti napadenému usnesení městského soudu, jehož odůvodnění stojí na jediném závěru, a to na tvrzení uvedeném v rozsudku Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 2 T 63/2018, v němž je ve výroku uvedeno, že "poskytl fiktivní úvěr a následně si uplatnil fiktivní pohledávku za dlužníkem, společností Domy Start". Dané tvrzení tedy implikuje, že se stěžovatelka dopustila trestného činu podle §222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Takové tvrzení je však nepravdivé a nepřijatelné. Stěžovatelka v předmětném řízení před okresním soudem neměla žádná procesní práva. Okresní soud tímto tvrzením porušil základní právo stěžovatelky na presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. Rozsudek okresního soudu má pro stěžovatelku nepříjemné důsledky, neboť orgány činné v trestním řízení citované tvrzení okresního soudu neustále opakují s tím, že jsou výrokem vázány.
10. Stěžovatelka považuje napadené usnesení za nepřezkoumatelné, neboť městský soud sice usnesení postavil na vybraných důkazech, avšak neučinil žádná skutková zjištění. Stěžovatelka zpochybňuje použitelnost závěrů převzatých z rozsudku okresního soudu, neboť se předmětného hlavního líčení neměla jakkoliv možnost účastnit.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla v části směřující proti usnesení městského soudu podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Vyjádření městského soudu
12. Ústavní soud zaslal městskému soudu ústavní stížnost k vyjádření ohledně namítaného nesprávného obsazení senátu 70 Nt.
13. Městský soud se podrobně vymezil proti tvrzení stěžovatelky, že senát 70 Nt byl obsazen nesprávně. Uvádí, že z rozvrhu práce, z části II. - rozdělení nápadu na trestním úseku, bod 3, vyplývá, že senát 9 T je obsazen soudcem Mgr. P. Hornou. Dále pak v části II, bod 9, je uvedeno, že přípravné řízení bude zapisováno do oddělení 70 Nt Mgr. P. Hornovi. V části II., bod 14b, oddíl a), je uvedeno, že soudcům přípravného řízení, tj. i Mgr. P. Hornovi, jsou zapisovány věci mimo jiné oddíl a) čísla 1 - 200 (v posuzované věci jde o sp. zn. 70 Nt 63/2022). V části II., bod 20, je dále uvedeno, že oddělení 9 T (Mgr. P. Horna) má své přísedící v počtu deseti osob, přičemž u neveřejného zasedání dne 1. 12. 2022 byli přísedícími Mgr. H. Petlachová a J. Šnajdrová, které jsou v seznamu pod pořadovými čísly 8 a 9. U přípravného řízení 70 Nt sice není uveden seznam přísedících, avšak je zřejmé, že každý soudce na trestním úseku má své přísedící, tudíž i Mgr. P. Horna má svůj seznam přísedících, který je totožný i pro senát 9 T, jehož je Mgr. P. Horna předsedou.
14. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovatelce vyjádření městského soudu na vědomí a k případné replice, neboť informace v něm uvedené odpovídají informacím obsaženým v rozvrhu práce městského soudu pro příslušné období, jehož obsahem stěžovatelka argumentuje.
15. Stěžovatelka dále svou ústavní stížností brojí proti postupu městského státního zastupitelství, které jí odepřelo nahlédnutí do spisu. Stěžovatelka v této části nesprávně pojímá svou ústavní stížnost jako brojící proti jinému zásahu než je rozhodnutí, ačkoliv má zjevně k dispozici rozhodnutí státního zastupitelství, které ve věci rozhodlo, a které i přikládá k ústavní stížnosti. Ústavní soud podotýká, že rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o odepření nahlédnout straně trestního řízení do spisu podle §65 odst. 2 trestního řádu se vždy vztahuje ke konkrétnímu okamžiku. Stěžovatelka jako zúčastněná osoba má možnost opakovaně žádat o přístup do spisu.
16. Ústavní stížnost v části proti postupu městského státního zastupitelství není přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
17. Stěžovatelka, ačkoliv zmiňuje vyrozumění městského státního zastupitelství o provedeném přezkumu postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 trestního řádu ze dne 30. 12. 2022, dále netvrdí ani nedokládá, že by podala podnět k výkonu tzv. vnějšího dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství") či k výkonu tzv. vnitřního dohledu podle §12e zákona o státním zastupitelství. Přitom z příloh ústavní stížnosti vyplývá, že se výkonu dohledu domáhala svým podáním ze dne 16. 12. 2022 učiněným u Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Uvedené podání však bylo vyrozuměním ze dne 22. 12. 2022 č. j. 2 KZN 1922/2022-5 postoupeno právě městskému státnímu zastupitelství, neboť stěžovatelce bylo přislíbeno nahlédnout do spisu u policejního orgánu, o což stěžovatelka v době podání u krajského státního zastupitelství ještě nepožádala, tudíž krajské státní zastupitelství konstatovalo, že stěžovatelka neprokázala, že by o nahlédnutí do spisu u policejního orgánu již požádala a tento by jí nahlédnutí odepřel. Krajské státní zastupitelství tudíž podnět stěžovatelky jako předčasný postoupilo městskému státnímu zastupitelství k přezkumu postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 trestního řádu. Následně městské státní zastupitelství odepřelo stěžovatelce svým vyrozuměním ze dne 30. 12. 2022 č. j. 4 ZN 1252/2022-69 přístup do spisu, proti čemuž stěžovatelka měla a mohla brojit podnětem k výkonu dohledu podaným ke krajskému státnímu zastupitelství, což však zjevně neučinila.
18. Judikatura Ústavního soudu považuje podnět k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství za účinný procesní prostředek, který zákon k ochraně práv jednotlivcům přiznává ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, ze dne 25. 6. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1823/18, ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 2742/19, ze dne 10. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2110/19, ze dne 19. 8. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1806/19, ze dne 11. 7. 2019 sp. zn. III. ÚS 2087/19, bod 6 odůvodnění, a ze dne 28. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1741/19, bod 9 odůvodnění, veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz). Po využití procesní možnosti dohledu vyššího státního zastupitelství stěžovatelce nic nebrání v tom, aby podala opětovně ústavní stížnost, nebude-li jejím námitkám vyhověno.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
19. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití podústavního práva a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody.
20. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout principy týkající se problematiky zajištění věci pro účely trestního řízení, jež plynou z judikatury Ústavního soudu. V ní dospěl Ústavní soud k závěru, že majetkové hodnoty zajišťované podle trestního řádu představují majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. Samotné zajištění je pak zásahem do základního práva na pokojné užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
21. Pro přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů, v důsledku čehož je znemožněno či citelně omezeno dispoziční právo dotčené osoby, Ústavní soud ve své rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladena z pohledu ústavněprávního. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku za neústavní zásah do vlastnických práv dotčeného subjektu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 554/03, ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 700/19 nebo ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 903/21). V posuzované věci tyto závěry platí o to více, že se dané trestní řízení nachází dosud ve stadiu přípravného řízení, pročež možnosti zásahu Ústavního soudu proti rozhodnutím vydávaným v jeho průběhu jsou omezeny jen na nejzávažnější vady, které jsou později neodstranitelné a představují pro stěžovatele citelnou a nezhojitelnou újmu [srov. nález ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741) a usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467)].
22. Procesně přípustná námitka stěžovatelky se týká napadeného usnesení městského soudu z hlediska jeho obsahových náležitostí, přezkoumatelnosti rozhodnutí a možného zásahu do čl. 11 odst. 1 Listiny. Ústavní soud však stěžovatelčiným námitkám (viz výše body 9 a 10) jinak nemůže přisvědčit. Městský soud, vědom si nedostatečnosti odůvodnění usnesení policejního orgánu, které zrušil, formuloval odůvodnění nyní napadeného usnesení obzvláště pečlivě a v souladu s premisami shora uvedenými. Je pravdou, že městský soud zčásti vycházel z informací uvedených v rozsudku okresního soudu sp. zn. 2 T 63/2018, který nabyl právní moci dne 13. 12. 2019, což však samo o sobě nezasahuje do žádného ústavně zaručeného práva stěžovatelky, neboť stěžovatelka, která se trestního řízení u okresního soudu nikterak neúčastnila, má nyní možnost procesně brojit proti krokům, které vůči ní jsou orgány činnými v trestním řízení činěny, resp. při případné změně svého procesního postavení (a/nebo osob za ni jednajících) bude mít obsáhlejší možnosti procesní obrany. Ostatně není pravdou, že městský soud formuloval své závěry toliko na základě rozsudku okresního soudu, neboť v odůvodnění napadeného usnesení označil více důkazů (např. trestní oznámení jedné z možných poškozených, žádost insolvenční správkyně obchodní společnosti DOMY START, a. s., výpisy z bankovních účtů, z nichž vyplývá, že stěžovatelka ihned poté, co obdržela na svůj účet výtěžek z insolvenčního řízení ve výši přesahující 16 milionů Kč, jej záhy přeposlala na jiné účty ve prospěch obchodní společnosti Hranické DOMY START, s. r. o. atd.). Městský soud se podrobně vyjádřil k fiktivnosti smlouvy o půjčce spojené se smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem na částku ve výši 25 milionů Kč, uzavřenou mezi stěžovatelkou jako věřitelkou a obchodní společností DOMY START, a. s. jako dlužnicí, a podrobně popsal finanční toky, které naznačují, že uvedená půjčená suma se ještě v týž den vrátila do dispozice stěžovatelky. Doposud zjištěný skutkový stav tak opravňuje učinit závěr, že finanční prostředky na účtu stěžovatelky byly zajištěny oprávněně a v souladu se zákonnými požadavky. Napadené usnesení je dostatečně a logicky odůvodněno, neobsahuje prvky svévole, a lze je označit za souladné s požadavky plynoucími z čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud podotýká, že skutkový stav, jehož neúplnost stěžovatelka implicitně namítá, bude dále předmětem dokazování, neboť trestní řízení se stále nachází v přípravném řízení. Aktuálně zjištěný skutkový stav vycházející z dosud provedeného dokazování však ospravedlňuje použití institutu dle §79a trestního řádu. Omezení dispozičního práva stěžovatelky se zajištěnými finančními prostředky je tedy přiměřeným zásahem, který odpovídá ústavněprávním požadavkům, kdy primárním účelem zajištění finančních prostředků je ochrana poškozených a snaha co nejvíce eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.
23. Stěžovatelka dále brojí proti skutečnosti, že městský soud měl v neveřejném zasedání jednat toliko pět minut, její argumentace však neobsahuje závěr, do kterého jejího ústavně zaručeného práva mělo být tímto postupem soudu zasaženo. Ústavní stížnost v tomto směru neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci. Ze samotné skutečnosti, že městský soud zasedal toliko pět minut nelze dovodit ničeho. Zásadním měřítkem kvality rozhodování je vynesené rozhodnutí, o němž senát pět minut jednal, což je z hlediska dalších námitek stěžovatelky vysvětleno výše.
24. Stěžovatelka taktéž brojí proti údajně nesprávně obsazenému senátu 70 Nt, který rozhodoval o zajištění finančních prostředků na jejím účtu v bance. Ústavní soud si k této námitce vyžádal vyjádření městského soudu, který zaslal podrobné vysvětlení rozvrhu práce k dosazování přísedících do senátu rozhodujícímu v přípravném řízení 70 Nt. Ústavní soud si obsah vyjádření ověřil dle rozvrhu práce; byť jde o poměrně komplikovaný způsob dosazování přísedících, lze jej v souladu s judikaturou Ústavního soudu považovat za systém transparentní a předvídatelný, který vyplývá z práva na zákonného soudce [např. nálezy ze dne 17. 12. 1998 sp. zn. III. ÚS 200/98 (N 155/12 SbNU 423), ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 93/99 (N 183/38 SbNU 463), ze dne 20. 4. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1302/10 (N 77/61 SbNU 239) a ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 1589/13 (N 9/76 SbNU 131)]. Senát 70 Nt byl při rozhodování ve věci stěžovatelky obsazen v souladu s rozvrhem práce, přísedící nebyli dosazeni svévolně, a základní právo stěžovatelky na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny tudíž porušeno nebylo.
25. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části brojící proti usnesení městského soudu odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný; v části směřující proti postupu městského státního zastupitelství Ústavní soud ústavní stížnost považuje za předčasnou, a proto ji odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu