ECLI:CZ:US:2023:4.US.368.23.1
sp. zn. IV. ÚS 368/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného JUDr. Martinou Mervartovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Václavské náměstí 837/11, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 3 Tdo 992/2022-3495, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2022 č. j. 3 To 6/2022-3423 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2021 č. j. 11 T 40/2021-3330, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, bodů 2 a 3 výroku tamtéž označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), a to pouze v části týkající se uložení trestu propadnutí věci - disku HD Seagate 500 GB S/N: NA5QJP3Y (dále jen "Disk"), a v záhlaví specifikovaného rozsudku Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ve výroku o uložení trestu propadnutí věci - Disku. Důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí je tvrzené porušení základních práv stěžovatele podle čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatel navrhl odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
II.
Shrnutí dosavadního řízení
2. Ústavní soud úvodem konstatuje, že s ohledem na rozsah, v němž stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí napadá, dále rekapituluje pouze okolnosti, jež jsou relevantní pro nynější řízení o ústavní stížnosti.
3. Napadeným rozsudkem městského soudu byl stěžovatel shledán vinným, že spáchal několikanásobný zločin podvodu podle §209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu, a několikanásobný přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) a d), odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, opět dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu. Za tyto trestné činy a další sbíhající se trestné činy byl stěžovateli uložen mimo jiné trest propadnutí věci - Disku. Městský soud vzal za prokázané, že stěžovatel páchal trestnou činnost prostřednictvím notebooku a několika paměťových zařízení, včetně Disku, nalezených při domovní prohlídce. Podle znaleckého posudku nebylo možné Disk připojit, neměl žádný souborový systém, na binární úrovni byl zaplněn náhodnými znaky a nebylo možné z něj získat žádná smysluplná data, a to ani po rekonstrukci smazaných souborů; znalec však poukázal na možnost jeho "zaheslování" s tím, že žádné ze stěžovatelem poskytnutých hesel nevedlo ke zpřístupnění údajů. Městský soud vyšel při uložení trestu propadnutí věci z doznání stěžovatele, že část finančních prostředků získaných trestnou činností směnil na virtuální měnu Bitcoin a virtuální peněženky má uloženy na technických prostředcích, jež vydal orgánům činným v trestním řízení. Na podporu správnosti svých závěrů uvedl městský soud i skutečnost, že stěžovatel byl týmž soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 5 T 93/2018 již dříve pravomocně odsouzen za zločin podplácení podle §332 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že se snažil získat zpět Disk, resp. jeho obsah, za což nabízel odměnu v řádech milionů korun českých. Při ukládání trestu propadnutí věcí (včetně Disku) odkázal městský soud na §70 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
4. Krajský soud napadeným rozsudkem z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek městského soudu ve výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody a sám o něm rozhodl (bod 1), zamítl odvolání stěžovatele (bod 2) a konstatoval, že jinak zůstává rozsudek městského soudu nezměněn (bod 3). Ke stěžovatelovým námitkám proti uložení trestu propadnutí Disku krajský soud nejprve obecně uvedl, že disky představují sofistikovanější formu ochrany a přístupu k bitcoinové měně; na rozdíl od tzv. softwarových peněženek jsou tzv. hardwarové peněženky bezpečnější, neboť přístup k virtuální peněžence je podmíněn připojením disku s následnou dvoufázovou ochranou pomocí hesla k disku a k samotné peněžence. V posuzované věci přitom stěžovatel znemožnil kontrolu obsahu Disku tím, že k němu heslo nezpřístupnil; je však zřejmé, že má eminentní zájem získat Disk zpět, jak je patrné z jednání, za něž byl odsouzen ve věci vedené městským soudem pod sp. zn. 5 T 93/2018. Stěžovatel vyvinul abnormální snahu o získání Disku, resp. jeho obsahu, za což sliboval nejprve odměnu v řádech milionů korun českých a později polovinu z částky 3 284 bitcoinů nacházejících se na Disku. Z jeho doznání v posuzované věci i ze způsobu páchání trestných činů je přitom zřejmé, že prospěch nabytý trestnou činností směnil na bitcoiny. Krajský soud neuvěřil stěžovatelově obhajobě, že bitcoiny pouze těžil; toto tvrzení bylo vyvráceno protokolem o ohledání dat, který krajský soud v průběhu dokazování doplnil. Uzavřel, že Disk je pro stěžovatele nezbytný pro přístup k bitcoinům, přičemž stěžovatel po celou dobu trestního řízení vede svou obhajobu a obecně postupuje tak, aby k těmto výnosům své majetkové trestné činnosti získal přístup.
5. Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu dovolání, jež Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné. Přisvědčil sice, že městský soud ve výroku o uložení trestu propadnutí věci konkrétně nespecifikoval, podle kterého ustanovení trest ukládá, nýbrž paušálně odkázal na §70 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku; tato vada však není sama důvodem pro zrušení rozhodnutí. Městský soud v napadeném rozsudku k důvodům pro uložení trestu propadnutí věci uvedl, že stěžovatel prostřednictvím zařízení zajištěného při domovní prohlídce (včetně Disku) páchal trestnou činnost. Oba soudy nižšího stupně vycházely z toho, že se na Disku nachází software umožňující přístup k bitcoinům, které si stěžovatel opatřil za finanční prostředky nabyté trestnou činností. Z Disku sice nebylo možno získat žádná smysluplná data, znalec však poukázal na jejich možné "zaheslování". Lze si jen stěží představit, že by stěžovatel nabízel astronomické částky a vystavoval by se riziku trestního postihu za korupční jednání, aby si opatřil přístup k hardware obsahujícímu pouze smysl postrádající znaky. Stěžovatel svůj enormní zájem o Disk nijak nevysvětlil, pouze naznačoval, že za ním stojí těžba bitcoinů; ta je přitom zcela legální, a pokud by Disk tomuto účelu skutečně sloužil, stěžovateli nic nebránilo umožnit jeho znalecké zkoumání sdělením hesla. Nejvyšší soud zdůraznil, že Disk nebyl přímým ani zprostředkovaným výnosem trestné činnosti, nýbrž jejím nástrojem. Použití Disku - přinejmenším - usnadnilo stěžovateli spáchání jednání naplňujícího znak obohacení sebe a získání značného prospěchu. Z věcného hlediska tak byly splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 trestního zákoníku; není proto ani rozhodný poměr hodnoty věci k hodnotě bezprostředního nebo zprostředkovaného výnosu z trestné činnosti.
III.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel namítá, že zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci - Disku splněny nebyly. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž je nutné zkoumat naplnění zákonných podmínek u každé jednotlivé věci individuálně. Vyjadřuje přesvědčení, že obecné soudy rozhodly o propadnutí Disku pouze na základě vlastních domněnek, které nemají oporu ve spise; spekulativní postoj městského soudu a krajského soudu neodstranil ani Nejvyšší soud, který v odůvodnění napadeného usnesení užívá kondicionály a odkazuje na nepřiléhavé ustanovení §70 odst. 1 trestního zákoníku. Argumentuje, že ohledání, o něž krajský soud doplnil dokazování a na které se v odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje, se netýkalo Disku, nýbrž jiného disku označeného jako Seagate 320 GB SD/N: 6VE2D48B. Zdůrazňuje, že obsah Disku nebyl v trestním řízení nikdy zkoumán a nebyl orgánům činným v trestním řízení znám; skutečnost, že stěžovatel o získání Disku usiloval, o jeho obsahu nic nevypovídá. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, dle jejíchž závěrů musí být zcela jasný vztah věci, jíž se trest týká, a spáchaného trestného činu. Trest propadnutí Disku považuje za zjevně nepřiměřený; dovolává se principů přiměřenosti a ultima ratio.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, ústavní stížnost splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Vlastní posouzení
8. V řízení o ústavních stížnostech je Ústavní soud - jako soudní orgán ochrany ústavnosti - povinen vždy nejprve zkoumat, zda napadenými rozhodnutími či jinými zásahy orgánů veřejné moci vůbec mohla být porušena ústavně zaručená práva či svobody stěžovatele, a zda jsou tedy ústavní stížností napadená rozhodnutí a jiné zásahy způsobilé k vlastnímu meritornímu přezkumu. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, odmítne ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Takto postupoval i v nynější věci.
9. Těžiště ústavní stížnosti tvoří stěžovatelovy námitky proti závěru obecných soudů o naplnění předpokladů pro uložení trestu propadnutí věci, konkrétně Disku. Soudy již v napadených rozhodnutích reagovaly na typově shodné stěžovatelovy námitky a poměrně podrobně vyložily, proč mají za prokázané, že Disk stěžovateli sloužil jako nástroj trestné činnosti, a je tak na místě, aby propadl státu. A to i přesto, že se obsah Disku nepodařilo zjistit přímým znaleckým zkoumáním, jak stěžovatel správně poukazuje.
10. Obecné soudy považovaly za relevantní zejména okolnosti, že stěžovatel - navzdory tomu, že se k trestné činnosti doznal - neposkytl orgánům činným v trestním řízení součinnost nutnou k prověření obsahu Disku a naopak vynaložil enormní úsilí, aby se ho sám zmocnil; výměnou za Disk nabízel úplatek v řádech několika milionů korun českých a později i podíl z bitcoinů nacházejících se na Disku. I s ohledem na povahu stěžovatelovy trestné činnosti a jeho modus operandi pak dospěly k závěru, že Disk představoval nástroj, jenž stěžovateli - přinejmenším - usnadnil páchání trestných činů. Takový závěr z ústavněprávního hlediska obstojí.
11. Z textu všech napadených rozhodnutí se jednoznačně podává, že trest propadnutí věci (Disku) byl stěžovateli uložen z důvodu, že Disk představoval nástroj trestné činnosti, tj. nepochybně podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Sama okolnost, že městský soud při ukládání trestu propadnutí věcí (mezi něž Disk patřil) souhrnně odkázal na §70 odst. 1 a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a že Nejvyšší soud zjevným nedopatřením uvedl v napadeném usnesení odkaz na §70 odst. 1 trestního zákoníku, nemůže založit neústavnost napadených rozhodnutí, a tudíž neodůvodňuje kasační zásah Ústavního soudu.
12. Z uvedených důvodů Ústavní soud zhodnotil, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod stěžovatele. Proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
13. Jelikož o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto bezodkladně, nebyl zde ani důvod samostatně rozhodovat o stěžovatelově návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Návrh má vůči ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit [srov. např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94 (U 2/3 SbNU 313)]. Je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh "osud" ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2023
Josef Fiala v. r.
předseda senátu