ECLI:CZ:US:2023:4.US.381.23.1
sp. zn. IV. ÚS 381/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Z., zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem, sídlem Lannova třída 14/9, České Budějovice, proti části I. výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. listopadu 2022 č. j. 6 Co 1090/2022-374, kterou byl potvrzen I. a II. výrok rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2022 č. j. 0 P 264/2020-287, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a R. S. a nezletilé N. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedené části rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jí byla porušena ústavně zaručená práva její i nezletilé vedlejší účastnice podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 6. 2022 č. j. 0 P 264/2020-287 byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do péče vedlejšího účastníka (otce), a to s účinností od 1. 4. 2022. Počínaje tímto dnem byla zároveň stěžovatelce (matce) uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé 1 500 Kč měsíčně a uhradit nedoplatek na výživném ve výši 4 500 Kč, vzniklý za období od 1. 4. 2022 do 29. 6. 2022, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč pod ztrátou výhody splátek (I. výrok). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 8. 1. 2020 č. j. 37 Nc 174/2019-33 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 19. 5. 2022 č. j. 22 Co 425/2020-71 (II. výrok). Zbývajícími výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu (III. až V. výrok).
3. K odvolání stěžovatelky krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu v I. až. III. výroku s tím, že nedoplatek na výživném vzniklý za období od 1. 4. 2022 do 10. 11. 2022 ve výši 9 000 Kč je stěžovatelka povinna uhradit vedlejšímu účastníkovi v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do konečného zaplacení pod ztrátou výhody splátek (I. výrok). Rozsudek okresního soudu změnil v IV. a V. výroku tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (III. výrok).
4. Krajský soud odkázal na zjištění učiněná okresním soudem, který ke změně péče o nezletilou přistoupil z důvodu, že péče stěžovatelky byla nedostatečná; nedostatky nezletilé, zejména z hlediska psychomotoriky neodpovídaly jejímu věku (v době rozhodování soudů ve věku čtyř let), nezletilá byla vývojově opožděná. Když v září 2021 začala navštěvovat mateřskou školu, nebyla zvyklá samostatně se projevovat, vůbec nemluvila, neměla osvojeny hygienické návyky, jevila se jako zanedbané dítě. V mateřské škole si nicméně rychle zvykla a dělá velké pokroky. Vedlejší účastník je spolehlivý, je schopen nezletilé zajistit stabilní rodinné zázemí a postarat se o ni, dochází s ní na logopedii a dodržuje smluvené termíny. U stěžovatelky nebylo zjištěno žádné závažné duševní onemocnění, trpí však smíšenou poruchou osobnosti, na niž nemá náhled, čímž jsou její rodičovské schopnosti omezeny; není schopna jakékoliv dohody o výchově nezletilé. S nezletilou žila na samotě, sociální prostředí rodiny jí tak nahrazovala mateřská škola. Předání nezletilé do péče vedlejšího účastníka vedlo podle zjištění soudů ke zkvalitnění jejích životních podmínek, nezletilá se rozmluvila, osvojila si hygienické návyky, úspěšně se zařadila mezi své vrstevníky. O styku stěžovatelky s nezletilou nebylo rozhodováno, neboť stěžovatelka není ochotna styk realizovat, neboť by za nezletilou musela dojíždět, což je pro ni nehospodárné. Výživné bylo stanoveno s ohledem na stěžovatelčiny příjmy, které tvoří pouze invalidní důchod a příspěvek na bydlení.
5. K odvolacím námitkám stěžovatelky krajský soud konstatoval, že okresní soud zamítl její důkazní návrhy výslechem svědků pro nadbytečnost, neboť již měl pro rozhodnutí věci dostatek důkazů, jejichž vypovídací hodnotu svědecké výpovědi nemohly zpochybnit. Bylo zřejmé, že žádný z navrhovaných svědků se stěžovatelkou nesdílel společnou domácnost, a stěží se tak mohli vyjadřovat k jejím výchovným schopnostem a péči o nezletilou. Brojila-li stěžovatelka pro závěrům znaleckého posudku, který byl k zadání soudu vyhotoven PhDr. Mgr. Pytlem a MUDr. Fiedlerovou, krajský soud zdůraznil, že závěry posudku se shodovaly s dalšími provedenými důkazy; nepřisvědčil stěžovatelčiným výhradám, že tito znalci nejsou vedeni v seznamu znalců a že ani nebyli k vyhotovení znaleckého posudku odborně způsobilí. Oba znalci jsou ve skutečnosti v seznamu znalců vedeni, nadto soud není povolán k přezkumu kvalifikace znalce, který je řádně veden v seznamu znalců, a který tedy musel vyhovět všem nárokům na jeho zapsání do takového seznamu. Ke znaleckému posudku Doc. MUDr. Zvěřiny, CSc., který předložila stěžovatelka, krajský soud zopakoval, že předmětem znaleckého zkoumání byla v tomto případě pouze ona, nikoliv i vedlejší účastník a nezletilá; znalec pak vycházel pouze z informací, které měl od stěžovatelky. Na rozdíl od znaleckého posudku zpracovaného k zadání soudu nebyly závěry posudku doc. MUDr. Zvěřiny, CSc. potvrzeny žádnými dalšími provedenými důkazy. Z tohoto důvodu rovněž nebylo namístě přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Důvodem pro zrušení napadené části rozsudku krajského soudu je podle stěžovatelky v prvé řadě skutečnost, že byly odmítnuty její důkazní návrhy v podobě svědeckých výpovědí, ačkoliv tito svědci mohli potvrdit, že stěžovatelka nezletilou socializovala a vytvářela pro ni podnětné prostředí, a vyvrátit tak opačně vyznívající argumentaci soudů. Dále namítá, že znalecký posudek doc. MUDr. Zvěřiny, CSc. soudy nepřijaly, přestože má všechny zákonné náležitosti. Znalecký posudek, z něhož soudy vycházely, naproti tomu vypracovali znalci, kteří k takové činnosti nebyli oprávněni. Jelikož se závěry znaleckých posudků rozcházely, měl být vypracován revizní znalecký posudek.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Stěžovatelka se v petitu ústavní stížnosti domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilé vedlejší účastnice. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 611/21 či sp. zn. IV. ÚS 515/21 nebo ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu ani v jeho rozhodnutí žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek právě uvedených posouzeno jako porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a mohlo by vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu.
10. Z porovnání stížnostních námitek s odůvodněním přezkoumávaného rozsudku krajského soudu (viz též bod 5 výše) je zjevné, že obdobně stěžovatelka argumentovala již v odvolání, přičemž krajský soud se jejími námitkami zabýval. Stěžovatelce vysvětlil, z jakých důvodů nebylo v řízení přistoupeno k provedení jí navrhovaných důkazů, stejně jako proč se nebylo možno ztotožnit s jejími výhradami ke znaleckému posudku vypracovanému PhDr. Mgr. Pytlem a MUDr. Fiedlerovou. Podrobně krajský soud zdůvodnil i to, proč namísto tohoto znaleckého posudku nebylo možno vycházet ze znaleckého posudku, který v řízení předložila stěžovatelka. Ústavní soud považuje závěry, k nimž krajský soud dospěl, za srozumitelné a náležitě odůvodněné, a na rozdíl od stěžovatelky v nich nespatřuje neústavní postup.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenou částí I. výroku rozsudku krajského soudu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu