ECLI:CZ:US:2023:4.US.393.23.1
sp. zn. IV. ÚS 393/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Bohuslavy Zardové Křikavové, advokátky, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2022 č. j. 19 Co 262/2022-113 a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. září 2022 č. j. 11 C 148/2021-103, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a Petra Krejčího a Davida Krejčího, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 26 odst. 1, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že první vedlejší účastník se u Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") domáhal snížení výživného pro zletilého syna (druhého vedlejšího účastníka) z 5 000 Kč měsíčně na 4 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2018. V průběhu řízení bylo druhému vedlejšímu účastníkovi přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 100 % a současně mu byla pro předmětné řízení ustanovena zástupkyně - stěžovatelka. Po skončení řízení okresní soud rozhodoval o její odměně a náhradě hotových výdajů. Napadeným usnesením stěžovatelce přiznal za výkon činnosti odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 12 300 Kč.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rovněž napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že se stěžovatelce, zaměstnané advokátce advokáta Mgr. Viktora Pavlíka, přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 43 439 Kč, která bude zaplacena na účet Mgr. Viktora Pavlíka. Dle krajského soudu byla stěžovatelka ustanovena druhému vedlejšímu účastníkovi pro řízení o snížení výživného z částky 5 000 Kč na 4 000 Kč a od toho se také odvíjel její nárok na odměnu. Předmět řízení, pro které stěžovatelka byla ustanovena, byl představován částkou 1 000 Kč, tedy rozdílem mezi dosud stanoveným výživným a návrhem prvního vedlejšího účastníka na jeho snížení. Tomu pak odpovídala tarifní hodnota vypočtená podle §8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy tarifní hodnota ve výši 60 000 Kč. Od ní se pak odvíjela odměna za jeden úkon právní služby, která byla stanovena sazbou podle §7 odst. 5 advokátního tarifu za použití §12a odst. 1 advokátního tarifu (do konce roku 2021); od 1. 1. 2022 se pak sazba stanovila pouze za použití §7 odst. 5 advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny tak činila pro rok 2021 částku 2 800 Kč za jeden úkon a pro období od 1. 1. 2022 částku 3 500 Kč za jeden úkon. Krajský soud se věnoval účelnosti jednotlivých stěžovatelkou vynaložených úkonů, po jejichž posouzení uzavřel, že stěžovatelka má nárok na odměnu za deset úkonů právní služby, z toho sedm úkonů po 3 500 Kč a tři úkony po 2 800 Kč, celkem tedy na odměnu ve výši 32 900 Kč. Rovněž jí přiznal nárok na paušální náhradu hotových výdajů za těchto deset úkonů ve výši 3 000 Kč. K této částce pak připočetl ještě nárok na úhradu daně z přidané hodnoty ve výši 7 539 Kč, neboť stěžovatelka je zaměstnanou advokátkou u advokáta Mgr. Viktora Pavlíka, který je plátcem daně z přidané hodnoty.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka nesouhlasí s výší odměny, která jí byla přiznána obecnými soudy, resp. krajským soudem, který závěry okresního soudu částečně korigoval. Má za to, že soudy při stanovení tarifní hodnoty a určení odměny za jeden úkon právní služby postupovaly v rozporu s příslušnými ustanoveními advokátního tarifu. Pochybení soudů spatřuje i v tom, že některé z jí uplatněných úkonů nebyly shledány účelně vynaloženými, a k jejich účelnosti se dále podrobně vyjadřuje.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka jako advokátka nemusí být zastoupena jiným advokátem [viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto musí důsledně dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou. Uvedené platí o to více při přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Při posuzování takových rozhodnutí, jež mají vůči rozhodnutím ve věci samé povahu jednoznačně podružnou, Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a k jejich zrušení přistupuje pouze výjimečně.
7. S ohledem na povahu stěžovatelčiných námitek Ústavní soud konstatuje, že se týkají výhradně výkladu a použití podústavního práva. Úkol Ústavního soudu přitom nespočívá v tom, aby z pozice dalšího přezkumného orgánu přehodnocoval nákladové výroky soudů, nebo dokonce přepočítával výši nákladů řízení, posuzoval účelnost jejich vynaložení, zaujímal stanovisko ke způsobu jejich výpočtu či posuzoval hodnotu právních úkonů podle tarifní hodnoty předmětu řízení, když tuto pravomoc nemá ani Nejvyšší soud jako nejvyšší článek soustavy soudů. Uvedené by přitom platilo i tehdy, bylo-li by rozhodnutím o nákladech řízení z hlediska podústavního práva co vytknout, neboť kategorie správnosti nepředstavuje referenční kritérium posuzování důvodnosti ústavní stížnosti (viz např. usnesení ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 1692/20; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud si ověřil, že jak okresní soud, tak především krajský soud podrobně rozvedly, které právní úkony a z jakých konkrétních důvodů neshledaly účelně vynaloženými úkony právní služby, a proč za ně tudíž nebylo možno stěžovatelce přiznat odměnu (viz zejména bod 6 odůvodnění usnesení krajského soudu). Napadená usnesení jsou odůvodněna způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti, přičemž odlišný názor stěžovatelky na způsob výpočtu její odměny nebo posouzení účelnosti jednotlivých jí provedených úkonů na tomto závěru nemůže sám o sobě nic změnit.
9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2023
Jan Filip, v. r.
předseda senátu