ECLI:CZ:US:2023:4.US.743.23.1
sp. zn. IV. ÚS 743/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele R. J. P., zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem, sídlem Balbínova 1093/27, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 2. února 2023 č. j. VZV 26/2019-3224, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením vrchní státní zastupitelství rozhodlo v trestní věci stěžovatele a spoluobviněných O. V. A., A. A. S. a A. V. L., všech stíhaných pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, formou spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, tak, že podle §23 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, se vylučuje trestní věc obviněného S. a obviněného L. ze společného řízení, které bylo dosud vedeno proti všem obviněným policejním orgánem Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Expozitura Plzeň, pod č. j. NCOZ-2850/TČ-2016-417303-H, a bylo vedeno u vrchního státního zastupitelství pod sp. zn. VZV 26/2019, k samostatnému řízení, přičemž vyloučená věc obviněných S. a obviněného L. bude nadále vedena na vrchním státním zastupitelství pod novou sp. zn. VZV 8/2023, neboť toto vyloučení povede k urychlení řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení vrchního státního zastupitelství o vyloučení věci není objektivně založené na záměru urychlit řízení a současně jím dochází k zásahům do jeho práva na obhajobu. Podle stěžovatele bude nutné konkretizované výslechy provést v Ruské federaci ve stávající trestní věci i ve vyloučené trestní věci, patrně budou činěny dokonce jen jednou pro obě trestní řízení současně. Je extrémním zásahem do jeho práv, bude-li se tak dít až v případném stadiu trestního řízení před soudem, nikoli již v přípravném řízení. Navíc trestní soud by disponoval prakticky stejnými prostředky k zajištění výslechů formou mezinárodní spolupráce v Ruské federaci, jakými nyní disponují policejní orgán a státní zastupitelství, tedy ani v uvedené rovině nedojde k urychlení řízení.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
4. Ústavní soud se předně zabýval splněním předpokladů pro věcné posouzení ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti dal najevo, že ji podal z procesní opatrnosti a souběžně s ní uplatnil podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), tj. Nejvyššího státního zastupitelství, jímž usnesení vrchního státního zastupitelství bude při tomto dohledu přezkoumáno. Stěžovatel si tudíž byl vědom toho, že podmínka přípustnosti ústavní stížnosti nemůže být splněna dříve, než bude podle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství vyrozuměn o způsobu vyřízení podání.
7. Na zmiňovaný podnět reagovalo Nejvyšší státní zastupitelství vyrozuměním ze dne 26. 4. 2023 sp. zn. 2 NZT 33/2019-754, které stěžovatel napadl ústavní stížností vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 1351/23. Řízení o ní není prozatím skončeno.
8. Nerozšířil-li stěžovatel petit původní ústavní stížnosti a podal ústavní stížnost novou, zvolil procesní postup, který zákon o Ústavním soudu umožňuje, přičemž s ním spojuje důsledek, který stěžovatel ve svém návrhu výslovně předvídá. Nyní posuzovaná ústavní stížnost je tedy nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. nálezy ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. I. ÚS 860/15 (N 191/79 SbNU 161), bod 51., či ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691), body 27. až 32.].
9. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2023
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj