ECLI:CZ:US:2023:4.US.832.23.1
sp. zn. IV. ÚS 832/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené JUDr. Petrou Fenikovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2 - Vinohrady, proti III. výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2022 č. j. 100 Co 187/2022-903 a IV. výroku rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. března 2022 č. j. 26 Nc 38/2020-578, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a F. T. a nezletilé V. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva i práva nezletilé vedlejší účastnice podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; rovněž se domáhá konstatování porušení čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") byla vedlejší účastnice svěřena do péče stěžovatelky (matky) [I. výrok]. Vedlejšímu účastníkovi (otci) bylo uloženo přispívat na výživu nezletilé tam specifikovanými částkami (II. výrok) a byla mu uložena povinnost zaplatit dluh na výživném (III. výrok). Dále bylo rozhodnuto, že vedlejší účastník je oprávněn stýkat se s nezletilou dva víkendy v kalendářním měsíci, a to jedenkrát od pátku od 16:00 hodin do neděle do 19:00 hodin a jedenkrát od čtvrtka od 18:00 hodin do neděle do 19:00 hodin, přičemž termíny styku vedlejší účastník oznámí stěžovatelce do 25. dne předcházejícího měsíce písemnou formou včetně e-mailové komunikace; neučiní-li takové oznámení, pak je oprávněn se s nezletilou stýkat v sudé víkendy v měsíci od pátku od 16:00 hodin do neděle do 19:00 hodin; rovněž bylo rozhodnuto o styku o vánočních a letních prázdninách; bylo určeno, že k předání a převzetí nezletilé bude docházet v místě bydliště stěžovatelky, které bylo zároveň uloženo nezletilou na styk řádně připravit (napadený IV. výrok). Byl upraven též styk vedlejšího účastníka s nezletilou každé úterý od 18:00 hodin do 18:30 hodin prostřednictvím video hovoru (V. výrok) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (VI. výrok).
3. Při úpravě styku vedlejšího účastníka s nezletilou, o němž bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným výrokem rozsudku okresního soudu, soud zohlednil velmi zvláštní situaci vedlejšího účastníka, který je profesionálním fotbalistou (aktuálně působí u fotbalového klubu X) a jeho možnosti se v průběhu fotbalové sezóny mění. Z tohoto důvodu mu soud umožnil oznamovat stěžovatelce termíny styku předem s tím, že - aby byl uvedený výrok vykonatelný - pro případ včasného neoznámení stanovil úpravu náhradní. Okresní soud naznal, že by s ohledem na zjištěný skutkový stav bylo spravedlivé, aby se stěžovatelka podílela na cestách, které musí vedlejší účastník podnikat za účelem uskutečnění styku s nezletilou. K takové úpravě však nakonec nepřistoupil, a to vzhledem k současné situaci stěžovatelky, která popisovala zhoršený zdravotní stav po prodělání onemocnění Covid-19, a k její péči o další nezletilé dítě; za popsané situace však bylo namístě, aby, bude-li vedlejší účastník povinen vyzvedávat nezletilou v místě stěžovatelčina bydliště, měl alespoň výše popsanou možnost volby termínů styku.
4. K odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu v II. výroku o výživném částečně změnil (I. výrok); změnil též jeho III. výrok o dlužném výživném (II. výrok). Ve IV. výroku rozsudek okresního soudu změnil pouze tak, že k ukončení běžného styku a styku o vánočních prázdninách dojde v 18:00 hodin a dále tak, že k předání a převzetí nezletilé bude docházet před Městským úřadem v M., jinak ho v tomto výroku potvrdil (napadený III. výrok). V V. výroku rozsudek okresního soudu potvrdil (IV. výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (V. výrok).
5. Krajský soud se v úpravě rozsahu styku vedlejšího účastníka s nezletilou ztotožnil se závěry okresního soudu. Šlo-li však o místo předání a převzetí nezletilé ke styku, vyhověl návrhu vedlejšího účastníka a určil, že po stěžovatelce je spravedlivé požadovat, aby se alespoň minimálně podílela na dopravě nezletilé k vedlejšímu účastníkovi. Soudem určené místo je ve vzdálenosti zhruba 60 km od místa bydliště stěžovatelky, přičemž stěžovatelka, která má k dispozici osobní automobil, který řídí, je schopna i při péči o druhé nezletilé dítě ve věku dvou let tuto cestu zvládnout. Krajský soud zároveň zdůraznil, že je v zájmu nezletilé, aby stěžovatelka vzala v úvahu zvláštnost povolání vedlejšího účastníka, díky níž je nezletilé zajištěno nadstandardní výživné, a aby mu při domluvě termínů styku, resp. při jejich případné změně či náhradě vyšla vstříc.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka brojí v prvé řadě proti té části rozhodnutí okresního soudu (následně potvrzené krajským soudem), jíž bylo určeno, že termíny styku vedlejší účastník oznámí stěžovatelce do 25. dne předcházejícího měsíce písemnou formou včetně e-mailové komunikace. Touto úpravou je stěžovatelka omezena v plánování programu svého i svých dětí, navíc vedlejší účastník termínů styku s nezletilou často ani nevyužívá. Stěžovatelka i nezletilá mají právo na řádné vykonatelné rozhodnutí; to však soudy, upravily-li styk popsaným neurčitým způsobem, porušily. Pochybení soudů, resp. krajského soudu stěžovatelka spatřuje též v uložení povinnosti předávat nezletilou ke styku v obci M. Pro stěžovatelku je uvedená povinnost stěží splnitelná, neboť celodenně pečuje o své druhorozené dítě. Vedlejší účastník se na výchově nezletilé nepodílí a bez dohody rodičů se přestěhoval do Rakouské republiky, což stěžovatelce nemůže jít k tíži.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí, jejichž výroky napadá. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Stěžovatelka se domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilé vedlejší účastnice. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 611/21 či sp. zn. IV. ÚS 515/21 nebo ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na https://nalus.usoud.cz).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů ani v jejich rozhodnutích žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek právě uvedených posouzeno jako porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a mohlo by vést ke kasačnímu zásahu Ústavního soudu.
10. Jde-li o první námitku, týkající se umožnění vedlejšímu účastníkovi předem stěžovatelce oznamovat termíny nadcházejících styků s nezletilou, shledal ji Ústavní soud nepřípustnou, aniž se jí mohl věcně zabývat. Z příslušných částí odůvodnění rozsudku krajského soudu se totiž nepodává, že by ji stěžovatelka uplatnila v odvolání či že by tímto způsobem argumentovala v průběhu odvolacího řízení, přestože jí v tom nic nebránilo. Uvedenou skutečnost ostatně nepřímo potvrzuje i ona sama, když ve stížnostní argumentaci rekapituluje své odvolací námitky, z jejichž obsahu jednoznačně vyplývá, že proti příslušné části rozhodnutí okresního soudu nebrojila.
11. Za těchto okolností by bylo posouzení uvedené námitky - učiněné poprvé až v řízení o ústavní stížnosti - porušením zásady subsidiarity řízení před Ústavním soudem. Ta totiž nespočívá jen ve vyčerpání procesních prostředků, nýbrž obsahuje i požadavek předestření relevantních námitek soudům, jimž přísluší ochrana všech základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu není, aby vystupoval jako další (popřípadě jediná) instance soudního řízení a rozhodoval o věcech, o kterých obecné soudy nedostaly příležitost rozhodnout (usnesení ze dne 20. 12. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2871/22).
12. Ústavní soud proto uzavírá, že v této části je stěžovatelčina ústavní stížnost návrhem nepřípustným v materiálním smyslu. Již jen ve stručnosti lze doplnit, že okresní soud podrobně a srozumitelně odůvodnil, proč přistoupil ke zvolení předmětné úpravy styku, přičemž zároveň vysvětlil, že v napadeném výroku obsažená náhradní úprava byla stanovena právě z důvodu zajištění vykonatelnosti výroku (bod 67 rozsudku).
13. S druhou stěžovatelčinou námitkou, jíž brojí proti určení místa předávání nezletilé ke styku krajským soudem, se Ústavní soud neztotožnil. Je zřejmé, že stěžovatelka se závěry krajského soudu nesouhlasí, tento nesouhlas však již nedoprovází žádnou argumentací, jež by mohla být ve světle přesvědčivého odůvodnění napadené části rozsudku krajského soudu shledána opodstatněnou, natožpak důvodnou. Jak jí bylo v řízení před obecnými soudy opakovaně připomenuto, stěžovatelka se zvláštnostmi povolání vedlejšího účastníka, často spojeného s nutností dlouhodobého pobytu v zahraničí, byla srozuměna od počátku jejich vztahu (viz bod 68 odůvodnění rozsudku okresního soudu nebo bod 40 odůvodnění rozsudku krajského soudu); již z tohoto důvodu se Ústavnímu soudu jeví jako nepřípadná její námitka, že přestěhoval-li se vedlejší účastník do Rakouské republiky bez jejího souhlasu, nemělo by jí to jít k tíži. Jak bylo zjištěno, profesionální činnost vedlejšího účastníka nezletilé zajišťuje výživné v nadstandardní výši i podíl na jeho nadstandardní životní úrovni. Nelze proto shledat jakkoliv excesivním, je-li po stěžovatelce s ohledem na uvedené požadováno, aby vůči vedlejšímu účastníkovi prokázala alespoň omezenou míru vstřícnosti a podílela se i jen minimálně na uskutečňování jeho styku s nezletilou.
14. Jelikož Ústavní soud neshledal, že by napadenými výroky soudních rozhodnutí došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu