ECLI:CZ:US:2023:Pl.US.10.23.4
sp. zn. Pl. ÚS 10/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném ze soudců a soudkyň Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra, Jiřího Zemánka a Daniely Zemanové o ústavních stížnostech Stanislavy Bartoníkové a Zdeňka Michriny, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2023 č. j. Vol 73/2023-181, Olgy Clooney, Aleny Mehlerové, Petra Postráneckého, Marcely Kettnerové, Jana Deszkáse, Dagmar Blajzeové, Pavla Blajze a Miroslava Skaly, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. února 2023 č. j. Vol 72/2023-138, Diany Čálkové, Miloslavy Štěpánkové a Václava Mornštejna, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2023 č. j. Vol 71/2023-201, Jana Deszkáse a Jana Jakla, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2023 č. j. Vol 108/2023-102, ze dne 15. února 2023 č. j. Vol 41/2023-72 a ze dne 14. února 2023 č. j. Vol 78/2023-9, Jana Malého, Zdeňka Šrutky, Gustava Petrovického a Aleny Petrovické, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2023 č. j. Vol 90/2023-173, Emilie Markové a Jiřího Marka, Zdeňka Marušky a Mgr. Ludmily Hoplíčkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2023 č. j. Vol 80/2023-177, Ludmily Naxerové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2023 č. j. Vol 77/2023-20, Tibora Pačiny, Marty Matulové a Darija Pinda, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. února 2023 č. j. Vol 62/2023-167, Miroslava Petrlíka a Leony Petrlíkové a Jany Horníkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. února 2023 č. j. Vol 60/2023-161, Ireny Rzepkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. února 2023 č. j. Vol 76/2023-46, Michala Šípka, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2023 č. j. Vol 54/2023-44, Ivany Vorlíčkové, Miroslavy Dorčákové, Mgr. Květuše Fukalové, Stanislava Součka, Lucie Součkové a Evy Navrátilové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2023 č. j. Vol 75/2023-164, a Marcely Maruškové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. února 2023 č. j. Vol 82/2023-192, všech zastoupených JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Rebcova 555, Přeštice, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Petra Pavla, M.A., Ing. Tomáše Kulhánka, MBA a Státní volební komise, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na veřejné projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny, právo občanů podílet se na správě věcí veřejných svobodnou volbou svých zástupců podle čl. 21 odst. 1 Listiny, právo občanů na přístup k voleným funkcím za rovných podmínek podle čl. 21 odst. 4 Listiny, jakož i čl. 3 odst. 1 a čl. 22 Listiny a dále čl. 4 a čl. 96 odst. 2 Ústavy. Stěžovatelé dále v petitu ústavních stížností požadují, aby Ústavní soud nálezem určil, že "volby prezidenta republiky konané dne 13. a 14. 1. 2023 a 27. a 28. 1. 2023 jsou neplatné", dále aby uložil předsedovi Senátu povinnost vyhlásit opakovanou volbu prezidenta republiky podle §59 odst. 3 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), a rozhodl, že "do opakovaných voleb jsou zaregistrování všichni kandidáti, kteří nejpozději 8. 11. 2022 podali kandidátní listinu u Ministerstva vnitra, kromě Josefa Středuly, z důvodu jeho odstoupení".
2. Z ústavních stížností, řízení o nichž bylo pro svou obsahovou totožnost usneseními ze dne 2. 5. 2023 a 27. 9. 2023 spojeno ke společnému řízení, a z obsahu napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelé se v řízení podle §90 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), domáhali vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky ve dnech 13. a 14. 1. 2023 (I. kolo) a 27. a 28. 1. 2023 (II. kolo). Ve svém návrhu namítali především vady při registraci kandidátních listin, zajišťování technických služeb při sčítání hlasů obchodní společností O2 Czech Republic a. s., která má zahraničního akcionáře, a to na základě smlouvy uzavřené "za nejasných okolností a stejně tak zřejmě i bez výběrového řízení", údajnou manipulaci s míněním voličů prostřednictvím průzkumů veřejného mínění a předvolebních debat, jakož i existenci podprahové reklamy spočívající ve stylizaci prezidentského kandidáta Ing. Petra Pavla, M.A., do podoby lva. Zpochybnili rovněž "podezřele vysokou volební účast" v některých volebních okrscích a pochybení při sčítání hlasů ve volebním okrsku číslo 3001 v Brně, ve kterém bylo odevzdáno více platných hlasů, než bylo vydáno obálek. Někteří z navrhovatelů upozornili rovněž na "neobvyklé snížení hlasů" na informační liště ve vysílání televizní stanice ČT24, kdy došlo "ke snížení počtu hlasů pro oba kandidáty a změnil se i podíl platných hlasů o 0,01 % ve prospěch kandidáta Petra Pavla". Stěžovatel Jan Jakl se v jednom ze svých návrhů rovněž domáhal zrušení sdělení Státní volební komise ze dne 30. 1. 2023 o vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky s odůvodněním, že zákon o volbě prezidenta republiky byl přijat v rozporu s ústavním pořádkem, neboť poslancům nevznikly platně mandáty, a nadto tvrdil nezákonnost spočívající v tom, že členové některých okrskových volebních komisí se vzdálili od volebních uren.
3. Stěžovatelé v petitu svých návrhů dále požadovali, aby byla předsedovi Senátu uložena povinnost vyhlásit opakovanou volbu prezidenta republiky, a aby Nejvyšší správní soud rozhodl, že "do opakovaných voleb jsou zaregistrováni všichni kandidáti, kteří nejpozději 8. 11. 2022 podali kandidátní listinu u Ministerstva vnitra, kromě Josefa Středuly, z důvodu jeho odstoupení". Někteří stěžovatelé dále požadovali, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě škody vzniklé v důsledku toho, že si u sázkové kanceláře "vsadili" na vítězství Mgr. Pavla Zítka, jehož kandidátní listinu Ministerstvo vnitra odmítlo, případně aby Nejvyšší správní soud rozhodl, že výsledky hlasování v jednotlivých volebních okrscích musejí "být uvedeny na technologii BLOCKCHAIN".
4. Nejvyšší správní soud napadenými rozhodnutími zamítl návrhy stěžovatelů na vyslovení neplatnosti volby Ing. Petra Pavla, M.A., prezidentem republiky, jako nedůvodné (blíže další bod). Ve zbytku pak návrhy (viz předchozí bod) odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení. Návrh stěžovatele Jana Jakla na zrušení sdělení Státní volební komise ze dne 30. 1. 2023 o vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky zamítl s odůvodněním, že není úlohou Nejvyššího správního soudu posuzovat, zda poslancům hlasujícím pro zákon z roku 2012 vznikly platné mandáty. Ohledně nezákonnosti spočívající v absenci trvalé přítomnosti členů některých okrskových volebních komisí u volebních uren pak uvedl, že "nemohla být porušena povinnost, která ani neexistuje". Návrh stěžovatelů Jana Deszkáse a Jana Jakla ze dne 10. 2. 2023 Nejvyšší správní soud odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděný, když zákonná sedmidenní lhůta k jeho podání uplynula dne 7. 2. 2023 v 16:00 hodin.
5. V odůvodnění výroků o zamítnutí návrhů na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky Nejvyšší správní soud zdůraznil, že "aby volební stížnost mohla být úspěšná, musí být prokázáno porušení zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek volby prezidenta (§66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky)". To však stěžovatelé podle Nejvyššího správního soudu neprokázali. K tvrzeným vadám v procesu registrace jednotlivých kandidátů uvedl, že "i když vady při registraci kandidátních listin nepochybně mohou následně nepřímo ovlivnit samotnou volbu, zákonodárce rozdělil možnosti soudní ochrany, pokud jde o jednotlivé části volebního procesu. Nejprve má soud zkoumat, zda byla správně provedena registrační fáze. Teprve pokud nikdo k tomu oprávněný tuto fázi nenapadl, nebo ji napadl a soud o jeho stížnosti rozhodl, může proběhnout volba. Zákon tak vychází z toho, že tato fáze již soudnímu přezkumu podléhala a později se do ní nelze vracet. V řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování podle §90 s. ř. s. proto už nelze argumentovat vadami při registraci kandidátní listiny ...".
6. K tvrzené účasti obchodní společnosti O2 Czech Republic a. s. "na sčítání hlasů" Nejvyšší správní soud podotkl, že tato "zajišťovala v průběhu prezidentské volby především datové připojení určitých subjektů (ústředí Českého statistického úřadu, médií, internetové adresy www.volbyhned.cz a Státní volební komise) a s tím související zabezpečovací služby, nikoli však sčítání hlasů samotné". Další námitky související s účastí této obchodní společnosti na procesu technického zajištění datového připojení vypořádal Nejvyšší správní soud tak, že navrhovatelé "neříkají, která zákonná pravidla byla podle nich vytýkanými skutečnostmi porušena a zda vůbec mají tvrzená porušení jakoukoli souvislost s volebním procesem. Ze samotného zákona o volbě prezidenta republiky neplynou žádné požadavky na poskytovatele, kteří zajišťují datové připojení pro potřeby aktérů volebního procesu a informačních médií. Zmínky o bezpečnostních rizicích a o netransparentní hospodářské soutěži nemůže soud přezkoumat, protože zjevně míří k požadavkům stanoveným zákony, které s volebním procesem ani nepřímo nesouvisejí. Už vůbec pak ... není jasné, proč by musel jediný akcionář společnosti sídlit v tuzemsku (z kterého zákona tato povinnost plyne) a proč by jeho sídlo mělo být významné pro zákonnost volebního procesu ... I kdyby snad došlo k chybě při přenosu dat, lze tuto chybu snadno zjistit. Jakýkoli člen okrskové volební komise může zkontrolovat, zda uveřejněný výsledek daného volebního okrsku souhlasí s výsledkem, který svým podpisem potvrdil ... Veškeré další výsledky si může ověřit jakýkoli občan, sečte-li výsledek jednotlivých volebních okrsků."
7. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelů o neplatnosti voleb v důsledku "manipulace s míněním voličů" prostřednictvím předvolebních průzkumů a televizního vysílání. Zákon o volbě prezidenta republiky reguluje předvolební průzkumy jen tak, že je zakazuje zveřejňovat v době těsně před volbami. Předtím je lze podle Nevyššího správního soudu zveřejňovat jakkoliv a kdekoliv. To, že se předvolební prognózy lišily od výsledků volby, resp. že do druhého kola nepostoupila kandidátka prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D., však "neznamená, že byly cíleně a nepoctivě pozměněny". Zveřejňování předvolebních průzkumů patří k běžnému mediálnímu informování o politice a nelze je jen proto pokládat za volební kampaň podle §35 zákona o volbě prezidenta republiky. Ohledně předvolebního vysílání stěžovatelé neuvedli, jaká konkrétní zákonná ustanovení byla porušena, a jak se tato skutečnost odrazila na výsledku voleb. Pouze neurčitě uváděli, že do některých debat byli pozváni pouze favorité, případně že byli zváni kandidáti samostatně. To však podle Nejvyššího správního soudu žádnou nezákonnost samo o sobě nezakládá. Z ničeho neplyne, že by všichni kandidáti museli být vždy zváni do každé debaty, ani že by vždy museli v televizi vystupovat společně. Připomněl dále, že v televizním vysílání, které probíhalo nad rámec zaručeného (a pro všechny stejného) času ve veřejnoprávních médiích, byl v souladu s jeho judikaturou nahrazen požadavek mechanické rovnosti takzvanou odstupňovanou rovností. S námitkou údajné "podprahové reklamy" ve volební kampani prezidentského kandidáta Ing. Petra Pavla, M.A. Nejvyšší správní soud uvedl, že "lev, jehož grafické ztvárnění bylo použito v kampani ..., je celkem běžný symbol (nejen předvolební), který může představovat pozitivní vlastnosti jako důstojnost, sílu či neohroženost. To, že se kandidát stylizoval do lva, tedy do zvířete, které je součástí některých státních symbolů České republiky, nemůže být samo o sobě pro voliče matoucí ... Na použití lví hlavy ve volební kampani není nic nezákonného".
8. K poslednímu okruhu námitek stěžovatelů Nejvyšší správní soud podotkl, že v jednotlivých volebních okrscích je možná i vyšší než stoprocentní volební účast, a to v důsledku vydaných voličských průkazů, jejichž držitelé jsou oprávněni volit v kterémkoliv volebním okrsku na území České republiky, případně v kterémkoliv zvláštním volebním okrsku v zahraničí. Navrhovatelé pouze naznačili, že podezřelý je vysoký počet takových volebních okrsků, žádné konkrétní ovšem neuvedli, pročež se Nejvyšší správní soud touto námitkou blíže nezabýval. Zdůraznil, že "ani s námitkou týkající se vyššího počtu odevzdaných platných hlasů, než vydaných obálek, nemohou být navrhovatelé úspěšní. Navrhovatelé totiž označují jen jeden brněnský případ, v němž šlo o rozdíl devíti hlasů". Pro vyloučení pochybností ohledně tvrzeného snížení počtu hlasů pro oba kandidáty na informační liště stanice ČT24 (viz bod 2 výše) si Nejvyšší správní soud vyžádal v dřívějším řízení vedeném pod sp. zn. Vol 67/2023 vyjádření Českého statistického úřadu. Ten uvedl, že mu výsledky hlasování zasílají jednotlivé okrskové volební komise, přičemž ty jsou následně zadány do centrální databáze a propsány na server www.volby.cz, odkud je přebírají média. Zjistí-li však okrsková volební komise, že v původním záznamu udělala chybu, zápis opraví a v návaznosti na to také Český statistický úřad opraví výsledky hlasování. Tak tomu bylo i v případě okrskové volební komise číslo 2 v obci Buštěhrad (blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2023 č. j. Vol 77/2023-23, bod 37 odůvodnění). Zdůraznil, že "zpochybňovanou změnu v podílu hlasů... způsobil matematický postup známý jako trojčlenka, nikoliv zmanipulovaný software".
II.
Argumentace stěžovatelů
9. Stěžovatelé rekapitulují své argumenty pro "zrušení výsledku prezidentských voleb", domáhají se zrušení napadených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pro porušení shora uvedených základních práv a svobod (viz bod 1) a požadují, aby Ústavní soud určil neplatnost těchto voleb, uložil předsedovi Senátu povinnost vyhlásit opakovanou volbu prezidenta republiky, a aby zaregistroval všechny kandidáty (s výjimkou Josefa Středuly), kteří včas podali kandidátní listinu (viz shora bod 1 in fine). Za účelem projednání ústavních stížností stěžovatelé požadují, aby Ústavní soud nařídil ústní jednání a předvolal je za účelem, "aby jejich právní zástupce mohl ve věci vypovídat před Ústavním soudem a přednést ústně závěrečný návrh".
10. Nezákonností se podle stěžovatelů vyznačoval již proces registrace kandidátních listin, proti němuž se stěžovatelé nemohli bránit. Tím byly podle nich vytvořeny "dvě kategorie občanů". Zdůrazňují, že "volební proces není jen samotné hlasování a sčítání hlasů, ale také registrace kandidátů, volební kampaň atd. Tyto procesy jsou stejně důležité, jako samotné hlasování, protože registrace kandidátů ministerstvem vnitra rozhoduje o výsledku voleb. Výkladem ad absurdum lze dojít k tomu, že pokud by Ministerstvo vnitra nechalo kandidovat jen dva kandidáty, z toho jednoho veřejnosti neznámého nebo pro většinu občanů nepřijatelného, výsledek voleb by byl rozhodnut předem a vše co by následovalo, by byla jen formalita ...".
11. Stěžovatelé upozorňují na možný neoprávněný přístup do registru obyvatel, který měl zvýhodnit kandidátku prof. Ing. Danuši Nerudovou, Ph.D., a dále zpochybňují nezveřejnění smlouvy s poskytovatelem zařízení pro scanování a kontrolu petičních archů, v registru smluv. Stěžovatelé rovněž "žádají Ústavní soud, aby posoudil, zda bylo porušeno GDPR" tím, že se s údaji uvedenými v petičních arších mohla seznámit třetí osoba. Ministerstvo vnitra mělo porušit zákon i tím, vyžádalo-li si v souvislosti s tímto výběrovým řízením stanovisko Bezpečnostní informační služby.
12. Nejvyšší správní soud opomněl, že stěžovatelé "nikdy netvrdili, že společnost O2 sčítala hlasy v jednotlivých okrscích, je jim dobře známo, že hlasy sčítají volební komise. Nicméně někdo musí sečíst dohromady data ze všech 14 755 volebních okrsků, a to sečetla společnost O2. Je pravda, že každý občan si může udělat kontrolní součet podle údajů ze stránek volby.cz, ale sečíst všechny výsledky u devíti kandidátů a dále celkový počet odevzdaných hlasů je celkem 147 550 výpočtů, což by jednomu člověku zabralo několik týdnů práce, proto je to těžko realizovatelné. Proto i toto sčítání musí být transparentní a pod kontrolou jednotlivých kandidátů i veřejnosti, což v prezidentských volbách nebylo".
13. K tvrzení o manipulaci s míněním voličů stěžovatelé doplňují, že předvolební průzkumy se lišily od výsledků volby tak zásadně, že byla "vysoce překročena statistická chyba", pročež "zveřejněné průzkumy... nelze ani nazvat průzkumy, ale spíše manipulací veřejného mínění". Stěžovatelé uvádějí vlastní "modelové příklady" a výpočty, přičemž namítají, že například u jednoho z průzkumů měla být statistická chyba maximálně 2 %, ve skutečnosti však činila více než 7 %. Opětovně rovněž namítají "podezřele vysokou volební účast a pochybení při sčítání hlasů". V kasační stížnosti stěžovatelé sice uvedli pochybení jen v jednom konkrétním okrsku, zároveň však podotkli, že takových okrsků může být více, pročež Nejvyšší správní soud měl "dotazem u Státní volební komise, Českého statistického úřadu či jiného orgánu zjistit, kolik takových okrsků bylo". Nejvyššímu správnímu soudu stěžovatelé rovněž vytýkají, že požadovali "veřejné projednání věci", což však soud ignoroval. Tím, že Nejvyšší správní soud vzdor jejich žádosti rozhodl bez jednání, porušil čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
14. Ústavní soud nejprve posoudil procesní předpoklady řízení, a to individuálně ve vztahu ke každé ústavní stížnosti, resp. každému stěžovateli. Dospěl k závěru, že všechny ústavní stížnosti byly podány včas, a že všichni stěžovatelé jsou právně zastoupeni advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu.
15. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost jsou oprávněny podat "fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci... bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem". Je-li tedy ústavní stížností napadeno soudní rozhodnutí, je zásadně třeba, aby byl stěžovatel účastníkem řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo. Tato podmínka není splněna v případě ústavní stížnosti stěžovatele Jana Deszkáse v části, kterou se domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2023 č. j. Vol 78/2023-9 a ze dne 15. 2. 2023 č. j. Vol 41/2023-72. Účastníkem těchto řízení byl (z řad stěžovatelů) toliko Jan Jakl. Ústavní soud proto ústavní stížnost Jana Deszkáse v části směřující proti těmto dvěma usnesením Nejvyššího správního soudu odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
16. V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, směřující proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, je Ústavní soud oprávněn toliko vyslovit, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny [§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a napadené rozhodnutí zrušit [§82 odst. 3 písm. a) téhož zákona]. K rozhodnutí o neplatnosti volby prezidenta republiky je příslušný výlučně Nejvyšší správní soud v řízení podle §90 odst. 5 s. ř. s. Zákon o Ústavním soudu, zákon o volbě prezidenta republiky ani jiný zákon nesvěřují Ústavnímu soudu ani pravomoc k registraci kandidátů nebo k ukládání povinnosti předsedovi Senátu vyhlásit opakovanou volbu prezidenta republiky. Ústavní soud proto zbylé ústavní stížnosti v části bodů 2 až 4 jejich petitu, tj. v části, v nichž stěžovatelé požadují, aby Ústavní soud nálezem určil, že "volby prezidenta republiky konané dne 13. a 14. 1. 2023 a 27. a 28. 1. 2023 jsou neplatné", dále aby uložil předsedovi Senátu povinnost vyhlásit opakovanou volbu prezidenta republiky, a rozhodl, že "do opakovaných voleb jsou zaregistrováni všichni kandidáti, kteří nejpozději 8. 11. 2022 podali kandidátní listinu u Ministerstva vnitra, kromě Josefa Středuly, z důvodu jeho odstoupení", odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrhy, k jejichž projednání není příslušný.
17. Ve zbytku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnosti byly podány oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a že ústavní stížnosti jsou přípustné, když stěžovatelé využili všech zákonných procesních prostředků ochrany svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností
18. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další revizní instancí v soustavě soudů. Ústavní soud nepřezkoumává volební výsledek jako volební soud, ale pouze zkoumá, zda rozhodnutími soudu nebo v řízení jejich vydání předcházejícím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů [srov. nález ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. III. ÚS 35/19 (N 42/93 SbNU 87)]. Ústavní stížnost není procesní prostředek srovnatelný s opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, §85 a násl. zákona o Ústavním soudu], který je určen pro přezkum volebního výsledku (usnesení ze dne 22. 5. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 17/18). Postup v soudním řízení správním, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních věcí, jsou záležitostí správních soudů, resp. jde-li o řízení o neplatnosti volby prezidenta republiky, pak Nejvyššího správního soudu. V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, byla-li jejich pravomocnými rozhodnutími porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
19. Ústavní soud posoudil ústavní stížnosti, resp. jejich části, u nichž byly splněny procesní předpoklady řízení (viz body 14 až 17 výše), a dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné.
Ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu dává tomuto soudu v zájmu racionality a efektivity řízení pravomoc posoudit obsah ústavní stížnosti ještě předtím, než dospěje k závěru, že o ní rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Směřuje-li přitom ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, není-li napadené rozhodnutí vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatelů, tj. postrádá-li ústavněprávní rozměr.
20. Ústavní soud považuje za nutné se nejprve vypořádat s námitkou stěžovatelů spočívající v porušení ústnosti a veřejnosti jednání o jejich návrzích tím, že Nejvyšší správní soud vzdor žádosti stěžovatelů rozhodl ve věci bez nařízení jednání, čímž měl porušit zejména čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nejvyšší správní soud v řízeních o návrzích stěžovatelů na neplatnost volby prezidenta republiky postupoval v souladu s §90 odst. 5 větou čtvrtou s. ř. s., podle níž "jednání není třeba nařizovat". Ústavní soud přitom již v minulosti dovodil, že absence nařízení ústního jednání ve věcech volebního soudnictví není rozporná s ústavním pořádkem, a upřednostnil požadavek rychlosti řízení, resp. nutnost promptnosti rozhodování ve volebních věcech [viz např. nálezy ze dne 26. 1. 1999 sp. zn. I. ÚS 508/98 (N 13/13 SbNU 87) a ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 2551/16 (N 56/88 SbNU 793), přiměřeně viz usnesení ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 2920/20)], která se v dané věci projevuje v pořádkové lhůtě soudu rozhodnout o návrhu do patnácti dnů poté, kdy došel soudu (§90 odst. 5 věta třetí s. ř. s.). Ani z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") nevyplývá, že ústní jednání musí být nařízeno vždy a za všech okolností. ESLP naopak zdůrazňuje, že "při zkoumání, zda je potřeba konat veřejné jednání, je nutno brát v potaz také právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě a z toho vyplývající potřebu rychlého vyřízení napadlých věcí" (KMEC, J. In KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 689 a rozsudek ESLP ze dne 29. 10. 1991, ve věci Jan-Ake Andersson proti Švédsku).
21. První okruh námitek stěžovatelů směřuje proti registračnímu procesu, zejména pak proti postupu Ministerstva vnitra, které odmítlo kandidátní listinu Mgr. Pavla Zítka, na jehož výhru si někteří ze stěžovatelů "vsadili". Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadených rozhodnutí správně uvedl, že proces soudní ochrany ve věci registrace kandidátů je již uzavřen a nelze se k němu vracet. Uvedený závěr Nejvyššího správního soudu zohledňuje skutečnost, že soudní ochrana ve věcech volebních je rozdělena na (fáze) řízení o ochraně ve věcech seznamů voličů (§88 s. ř. s.), řízení o ochraně ve věcech registrace (§89 s. ř. s.) a řízení
o neplatnosti voleb a hlasování (§90 s. ř. s.), resp. v případě prezidentských voleb řízení o neplatnosti volby prezidenta republiky (§90 odst. 5 s. ř. s.). Každé z těchto řízení přitom slouží k soudní ochraně v jiné fázi volebního procesu. Rovněž odborná literatura zdůrazňuje, že "ochrany ve volebním soudnictví je třeba se domáhat co nejdříve... V rámci řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování nelze brojit proti vadám v registraci přihlášky kandidáta. K tomu slouží řízení týkající se ochrany ve věcech registrace" (KOUDELKA, Z. In FRUMAROVÁ, K., GRYGAR, T., KOUDELKA, Z., POTĚŠIL, L., POUPEROVÁ, O., SUCHÁNEK, R., ŠKUREK, M. Správní soudnictví. Praha: Leges, 2022, s. 515).
22. Je pravdou, že stěžovatelé jako (potenciální) voliči nebyli aktivně legitimováni k podání návrhu na ochranu ve věcech registrace, když tento proces se bezprostředně týká jen samotných kandidátů. Návrhu na ochranu ve věcech registrace se však mohla domáhat mimo jiné osoba, jejíž kandidátní listinu Ministerstvo vnitra odmítlo, čehož také stěžovateli zmiňovaný Mgr. Pavel Zítko využil (viz řízení vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Vol 10/2022). Ten proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí svého návrhu podal rovněž ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 35/22 v části směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu a rozhodnutí Ministerstva vnitra odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud proto stěžovatele na toto své dřívější rozhodnutí v podrobnostech odkazuje.
23. K dalším námitkám stěžovatelů Ústavní soud předesílá, že pro vyhovění návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky Nejvyšším správním soudem skutečně nepostačí (jakékoliv) porušení zákona, ale pouze takové (kvalifikované) porušení zákona, které hrubě ovlivnilo výsledek volby (srov. §66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky). Požadavek na hrubé ovlivnění výsledku je přitom jen jiným vyjádřením požadavku vyplývajícího již z nálezu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185), že zásah volebního soudu má nastat jen ve výjimečných případech, kdy se vady volebního procesu prokazatelně promítly do výsledku voleb tak, že byl by zvolen jiný kandidát [viz také nález ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 4178/18 (N 53/93 SbNU 203)]. Tyto vady však stěžovatelé v řízení před Nejvyšším správním soudem zjevně neprokázali, resp. namítané (často velmi obecné) vady nejsou z podstaty věci způsobilé v takové míře výsledek volby ovlivnit. To platí tím spíše, když podle sdělení Státní volební komise o vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 51/2023 Sb., získal ve druhém kole volby Ing. Petr Pavel, M.A. 3 359 301 hlasů, kdežto jeho protikandidát Ing. Andrej Babiš 2 399 898 hlasů, tj. rozdíl mezi nimi činil 959 403 hlasů.
24. Z hlediska §90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky je ve vazbě na v předchozím bodu uvedené v zásadě bezpředmětná námitka, že v jedné z brněnských okrskových volebních komisí bylo odevzdáno o devět hlasů více, než činil počet vydaných obálek. Stěžovatelé sice naznačili, že stejné pochybení mohlo nastat i v některých dalších volebních okrscích, žádné další (konkrétní) však ve svých návrzích k Nejvyššímu správnímu soudu (ani v ústavních stížnostech) neoznačili. Totéž se týká i námitky o "podezřele vysoké volební účasti". Není úlohou Nejvyššího správního soudu, aby obzvláště v případě absence alespoň zvláště významné indicie, která mohla vést k hrubému ovlivnění výsledku volby, přezkoumával správnost volebního výsledku v neurčitém okruhu volebních okrsků. Již v nálezu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ostatně Ústavní soud poznamenal, že z ústavní zásady, že lid je zdrojem veškeré státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy) plyne "pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení ... vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá."
25. Nejvyšší správní soud se rovněž řádným způsobem vypořádal s námitkami stěžovatelů o údajných pochybeních ve výběrových řízeních na technické zajištění volebního procesu (zejména viz bod 6 výše). K námitce stěžovatelů (bod 11 výše) Ústavní soud pro úplnost podotýká, že mu pro shora uvedená východiska nepřísluší, aby jako soudní orgán ochrany ústavnosti "posoudil, zda bylo porušeno GDPR". Tvrzení stěžovatelů o možném neoprávněném přístupu jedné z kandidátek do registru obyvatel za účelem "ověření podpisů" je pouhou spekulací, nadto vážící se především k registrační fázi volebního procesu. Nejvyšší správní soud také řádně vypořádal námitky stěžovatelů ohledně předvolebních průzkumů a údajné podprahové reklamy (bod 7 výše). Odůvodnění napadených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou v tomto ohledu dostačující a z ústavněprávního hlediska jim není co vytknout. Smyslem řízení o ústavní stížnosti není, aby Ústavní soud vedl se stěžovateli polemiku o tom, jaká je přípustná statistická chyba u předvolebních průzkumů, která agentura publikovala předvolební průzkumy přesnější, která méně přesné apod. Námitky stěžovatelů ohledně předvolebních průzkumů a údajné podprahové reklamy spočívající ve ztělesnění Ing. Petra Pavla, M.A. jako zvířete - lva, nemají ústavněprávní význam (viz výše).
26. Jde-li o ústavní stížnost stěžovatelů Jana Deszkáse a Jana Jakla v části směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2023 č. j. Vol 108/2023-102, v něm Nejvyšší správní soud řádně odůvodnil odmítnutí návrhu pro opožděnost (viz bod 4 výše). Skutečnost, že byl návrh podán až po uplynutí zákonné lhůty ostatně stěžovatelé v ústavní stížnosti nezpochybňují. Ústavní soud si přesto z infomační databáze Nejvyššího správního soudu (dostupné na: https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentDetail/Index/708529) ověřil, že návrh těchto stěžovatelů byl podán až dne 10. 2. 2023, tedy po uplynutí zákonné sedmidenní lhůty podle §66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky. Lhůta k podání návrhu uplynula dne 7. 2. 2023 v 16:00 (§73 odst. 3 téhož zákona), když k vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky ve Sbírce zákonů došlo dne 31. 1. 2023 [sdělení Státní volební komise č. 27/2023 Sb., o vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky konané ve dnech 13. a 14. ledna 2023 (I. kolo) a ve dnech 27. a 28. ledna 2023 (II. kolo)].
27. Možno shrnout, že napadená rozhodnutí jsou náležitě odůvodněna, je z nich patrné, z jakých skutečností Nejvyšší správní soud vycházel, jaká ustanovení právních předpisů použil, a jaké právní závěry z nich dovodil. Úvahy, kterými se Nejvyšší správní soud při svém rozhodování řídil, neshledává Ústavní soud nikterak vybočujícími, resp. protiústavními. Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatelé dovolávají, neznamená, že jim je zaručeno právo na rozhodnutí odpovídající jejich názoru, ale že je řízení vedeno v souladu s ústavními a zákonnými zásadami řádného řízení, zejména s hlavou pátou Listiny.
28. K žádostem stěžovatelů o nařízení ústního jednání poukazuje Ústavní soud na právní úpravu obsaženou v §44 zákona o Ústavním soudu, podle níž "nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnut, nařídí Ústavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci". Hypotéza vymezená v §44 zákona o Ústavním soudu nebyla v tomto řízení naplněna. Stěžovatelé nadto požadovali nařídit ústní jednání toliko s odůvodněním, "aby jejich právní zástupce mohl ve věci vypovídat před Ústavním soudem a přednést ústně závěrečný návrh". Právní zástupce přitom není účastníkem řízení, z žádosti stěžovatelů není patrné, jaké nové skutečnosti by měly (mohly) v průběhu ústního jednání z jeho "výpovědi" vyplynout, resp. proč nebyly obsaženy již v ústavních stížnostech. Jde-li o závěrečný návrh (petit), k jeho řádné formulaci byl právní zástupce stěžovatelů veden Ústavním soudem výzvami k odstranění vad ústavní stížnosti. Ústní přednes závěrečných návrhů, které má Ústavní soud (po obdržení jejich opravy) k dispozici, taktéž není důvodem k nařízení ústního jednání podle §44 zákona o Ústavním soudu.
29. Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavních stížností, a to zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost (viz bod 17 a násl.), zčásti podle §43 odst. 1 písm. c) téhož zákona jako o návrzích podaných někým k tomu zjevně neoprávněným (viz bod 15) a zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) téhož zákona, neboť k projednání návrhu není příslušný (viz bod 16). V souladu s čl. 1 odst. 1 písm. g) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb do Parlamentu, Evropského parlamentu nebo volby prezidenta republiky nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta v těchto volbách, včetně rozhodnutí o odmítnutí těchto ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Vojtěch Šimíček, v. r.
místopředseda Ústavního soudu