ECLI:CZ:US:2023:Pl.US.2.23.1
sp. zn. Pl. ÚS 2/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyně Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti 1) Mgr. Pavla Zítka, 2) Jana Jakla, zastoupených JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, se sídlem Rebcova 555, Přeštice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. ledna 2023, č. j. Vol 2/2023-135, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Státní volební komise, se sídlem náměstí Hrdinů 4, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 2. 2023, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vyslovení, že "žalobu podle §66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky je možno podat ode dne vyhlášení voleb", z důvodu tvrzeného porušení jejich práva na přístup k soudu zaručenému v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Nejvyšší správní soud sloučil ke společnému projednání podání shodného obsahu celkem 26 navrhovatelů, mezi nimiž jsou i oba stěžovatelé. Podání materiálně představovala návrhy na neplatnost volby prezidenta republiky podle §90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), a §66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), spojené s návrhy na vydání předběžného opatření v podobě odkladu konání volby prezidenta republiky na dobu potřebnou k prověření kontroly registrace všech přihlášených kandidátů. Nejvyšší správní soud však v ústavní stížností napadeném usnesení návrhy odmítl (výrok I), odmítl rovněž návrhy na vydání předběžného opatření (výrok II) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Návrhy stěžovatelů totiž považoval za předčasné.
3. Své rozhodnutí Nejvyšší správní soud odůvodnil především tím, že podle §66 odst. 1 věty druhé zákona o volbě prezidenta republiky lze návrh na neplatnost volby prezidenta podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí. Zároveň platí, že lhůta pro podání návrhu začíná běžet dnem následujícím po vyhlášení celkového výsledku volby (§40 odst. 1 s. ř. s.), což plyne rovněž z četné judikatury Nejvyššího správního soudu. Jelikož návrhy stěžovatelů byly podány první den hlasování v rámci prvního kola volby (13. ledna 2023), kdy ještě celkové výsledky volby z povahy věci nemohly být vyhlášeny, Nejvyšší správní soud jejich návrhy odmítl jako předčasné [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Jelikož byly odmítnuty návrhy na neplatnost volby prezidenta, odmítl Nejvyšší správní soud i návrhy na vydání předběžného opatření, které jsou vůči hlavním návrhům v akcesorickém vztahu a sdílí jejich osud.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé shodně brojí proti argumentaci Nejvyššího správního soudu, že dle §66 odst. 1 věty druhé zákona o volbě prezidenta republiky lze návrh na neplatnost volby prezidenta podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí, přičemž lhůta pro podání návrhu začíná běžet den následujícím po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí (dle §40 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatelé nesouhlasí s tím, že je dříve podané návrhy nutné považovat za předčasné. Tento názor Nejvyššího správního soudu označují za protiústavní pro rozpor s čl. 36 Listiny.
5. Začátek termínu vyvozuje Nejvyšší správní soud z §40 odst. 1 s. ř. s., kde je však stanoveno pouze, že "lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek". V tomto případě se ale nejedná o lhůtu stanovenou "tímto zákonem" (s. ř. s.), ale zvláštním zákonem. Rovněž není stanoveno, jaká "skutečnost" určuje počátek lhůty. Podle Nejvyššího správního soudu je touto skutečností den vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí, dle stěžovatelů je to však již vyhlášení voleb předsedou Senátu (již dne 27. 6. 2022). Důvodem je, že volební proces není jen samotné hlasování a sčítání hlasů, ale také registrace kandidátů, volební kampaň atd. Tyto procesy jsou stejně důležité, jako samotné hlasování, protože registrace kandidátů Ministerstvem vnitra rozhoduje o výsledku voleb.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými navrhovateli, ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelé vyčerpali zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], byla podána včas (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňují i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů a napadeným rozhodnutím, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatelů především z hlediska respektování zásad spravedlivého (řádného) procesu, tedy zda se Nejvyšší správní soud při posuzování jejich návrhu nedopustil takového výkladu a použití příslušných ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky, které by nezohledňovaly správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného práva nebo svobody na posuzovanou věc, nebo by byly projevem neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, respektive odpovídá všeobecně akceptovatelnému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).
9. V rovině tzv. podústavního práva dopadá na danou věc zejména §66 zákona o volbě prezidenta republiky, který stanoví podmínky, za nichž se lze domáhat soudní ochrany ve věcech volby prezidenta. Toto ustanovení ve spojení s §90 odst. 5 s. ř. s. spojuje možnost vyslovení neplatnosti volby prezidenta s prokázáním tvrzení oprávněného navrhovatele, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta. Soud přitom "rozhodne usnesením, a to do patnácti dnů poté, kdy návrh došel soudu" (§90 odst. 5 s. ř. s.). Podle §66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky se podáním návrhu na neplatnost volby prezidenta může domáhat ochrany u soudu podle soudního řádu správního každý občan zapsaný do stálého seznamu či zvláštního seznamu vedeného zastupitelským úřadem, navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan. Podle §66 odst. 1 věty druhé zákona o volbě prezidenta republiky lze návrh na neplatnost volby prezidenta podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí.
10. Jakkoliv samotný zvláštní zákon (zákon o volbě prezidenta republiky) nestanoví počátek této lhůty, právní názor Nejvyššího správního soudu, že lhůta pro podání návrhu začíná běžet teprve dnem následujícím po vyhlášení celkového výsledku volby Státní volební komisí ve Sbírce zákonů, ve smyslu §40 odst. 1 s. ř. s., byl mnohokrát (byť kvazimeritorně) podroben kontrole před Ústavním soudem. Již v usnesení ze dne 23. 1. 2018, č. j. Vol 2/2018-7, Nejvyšší správní soud závazně vyslovil, že lhůta k podání návrhu se podle výslovného znění §66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky taktéž odvíjí od vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí ve Sbírce zákonů. V bodu 7 citovaného usnesení pak uvedl, že "z ustanovení §90 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §66 zákona o volbě prezidenta republiky tedy plyne, že zákon (ve smyslu čl. 58 Ústavy České republiky) zavedl soudní přezkum celé (rozuměj ukončené) volby prezidenta republiky, nikoli již výsledku prvního kola volby, v němž prezident republiky ještě zvolen nebyl. Lhůta k podání návrhu se také podle výslovného znění zákona odvíjí od vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí ve Sbírce zákonů." Totožně postupoval Nejvyšší správní soud v navazujícím usnesení č. j. Vol 12/2018-17 ze dne 8. 2. 2018, když návrh stěžovatele pro předčasnost dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl, přičemž Ústavní soud následnou stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením sp. zn. Pl. ÚS 13/18 ze dne 4. 9. 2018. [Uvedené závěry o předčasnosti návrhů jsou potvrzeny ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, i pokud jde o jiné druhy voleb; viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2010, č. j. Vol 62/2010-4 (volby do Senátu) nebo ze dne 31. 10. 2013, č. j. Vol 116/2013-9 (volby do Poslanecké sněmovny) a shoduje se s nimi i doktrína (Lukáš POTĚŠIL, Vojtěch ŠIMÍČEK aj. Soudní řád správní: komentář. Praha: Leges, 2014. ISBN 978-80-7502-024-6, k §40)].
11. S ohledem na to, že před Nejvyšším správním soudem podala část navrhovatelů návrhy na neplatnost volby prezidenta ještě před zahájením prvního kola volby (12. ledna 2023), přičemž oba stěžovatelé v řízení o ústavní stížnosti tak učinili první den hlasování v rámci prvního kola volby (tj. dne 13. ledna 2023), kdy ještě celkové výsledky volby z povahy věci nemohly být vyhlášeny, dodává Ústavní soud pro úplnost následující. I kdyby stěžovatelé návrh k Nejvyššímu správnímu soudu podali časově po vyhlášení výsledku volby po prvním kole volby prezidenta, jejich návrhy by byly rovněž předčasné. Zákon o volbě prezidenta republiky totiž rozlišuje na straně jedné celkový výsledek volby prezidenta republiky [srov. §55 písm. a) ve spojení s §57 zákona o volbě prezidenta republiky] a na straně druhé výsledek volby po prvním kole volby prezidenta [srov. §55 písm. b) zákona o volbě prezidenta republiky]. Celkový výsledek volby prezidenta republiky je takový výsledek, jímž došlo ke zvolení prezidenta republiky. Jde buď o výsledek volby po prvním kole - za předpokladu, že již v něm byl prezident zvolen, nebo výsledek volby ve druhém kole, v němž byl prezident zvolen. Výsledek volby prezidenta republiky po prvním kole volby prezidenta je pak výsledek prvního kola volby, v němž ještě nedošlo ke zvolení prezidenta republiky. Zatímco celkový výsledek volby prezidenta republiky je dle §55 písm. a) zákona o volbě prezidenta republiky oficiálně vyhlašován Státní volební komisí ve Sbírce zákonů, výsledek volby prezidenta republiky po prvním kole volby ve Sbírce zákonů zveřejňován není. K jeho zveřejnění dojde dle §55 písm. b) tohoto zákona uveřejněním zápisu Státní volební komise o výsledku volby prezidenta (toliko) na internetových stránkách Ministerstva vnitra určených pro volby. Návrh lze podat až po řádném vyhlášení výsledku voleb Státní volební komisí ve Sbírce zákonů. Pokud by soud připustil, aby bylo možné podávat předčasné návrhy s tím, že by vyčkával na zveřejnění výsledků voleb a teprve poté by je začal projednávat, pak by mu již plynula lhůta pro rozhodnutí, která by mohla v extrémním případě uplynout i dříve, než by byl výsledek voleb vyhlášen, anebo sice až poté, ale docházelo by k dalšímu zkrácení již tak velmi krátké lhůty pro rozhodnutí (20 dnů podle §90 odst. 3 s. ř. s. nebo v případě volby prezidenta republiky dokonce jen 15 dnů podle §90 odst. 5 s. ř. s.), které se počítají ode dne podání návrhu.
12. Ústavní soud si je vědom, že by navrhovatelé v jiných (specifických) situacích mohli subjektivně vnímat lpění na vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta Státní volební komisí ve Sbírce zákonů jako formálně přísné (tedy v situaci, kdy by výsledky volby prezidenta byly z veřejných sdělovacích prostředků známy, avšak dosud nevyhlášeny ve Sbírce zákonů). Pokud však jde o posuzování předčasnosti návrhu, nelze je ze strany Nejvyššího správního soudu označit za samoúčelné, neboť vyplývá ze specifik přezkumu voleb, včetně vymezení okruhu účastníků až uveřejněním oznámení o výsledku voleb a lhůt pro rozhodnutí o návrzích (viz usnesení ze dne 19. 10. 2016, č. j. Vol 1/2016-6). Samotný Nejvyšší správní soud by se v budoucnu mohl od dosavadní judikatury odchýlit, odlišný právní názor by mohl Nejvyšší správní soud zaujmout pouze prostřednictvím postoupení věci rozšířenému senátu jako sjednocujícímu tělesu [§17 odst. 1 a §16 odst. 3 písm. b) s. ř. s.]. Ústavní soud neshledal důvod se od dosavadního právního názoru k posouzení předčasnosti návrhu odchylovat, neboť stanovení počátku lhůty považuje s ohledem na koncepci přezkumu voleb za racionální a nikoliv protiústavní.
13. Ústavní soud tedy ve shodě s dosavadní volební judikaturou konstatuje, že dnem určujícím počátek lhůty pro podání návrhu ve věci soudního přezkumu volby prezidenta republiky je v souladu s §40 odst. 1 ve spojení s §90 odst. 5 s. ř. s. a s §66 odst. 1 zákona o volbě prezidenta republiky právě den, kdy došlo k vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta republiky Státní volební komisí ve Sbírce zákonů ve smyslu zákona o volbě prezidenta republiky.
14. Dle dílčí argumentace stěžovatelů měla být skutečností rozhodnou pro počátek lhůty dle §40 odst. 1 s. ř. s. již vyhlášení voleb předsedou Senátu (ze dne 27. 6. 2022), protože stěžovatelé považují za podstatné zachování možnosti přezkoumat mj. registraci kandidátů s ohledem na to, že registrace kandidátů ministerstvem rozhoduje o výsledku voleb. Stěžovatelé však ve své argumentací směšují dvě různá řízení dle zákona o volbě prezidenta republiky a s. ř. s. V rámci řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování podle §90 s. ř. s. (ve spojení s §66 zákona o volbě prezidenta) se nelze domáhat ochrany ve věcech registrace kandidátní listiny. K napadení registrace slouží samostatné řízení podle §89 s. ř. s. ve spojení s §65 zákona o volbě prezidenta republiky. Ve volebním soudnictví se totiž uplatňuje zásada souslednosti jednotlivých přezkoumávaných volebních fází, což znamená, že po uzavření některé fáze volebního procesu nelze tutéž fázi znovu otevírat a zpětně zpochybňovat. Tato zásada se projevuje v právní úpravě třemi samostatnými řízeními, která spadají pod volební soudnictví: řízení o ochraně ve věcech seznamu voličů (§88 s. ř. s.), řízení o ochraně ve věci registrace kandidátů a kandidátních listin (§89 s. ř. s.) a konečně řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti voleb, volby kandidáta nebo hlasování (§90 s. ř. s.) [usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, č. j. Vol 4/2016-191, č. 3522/2017 Sb. NSS, nebo navazující usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2018 č. j. Vol 17/2018-46; k odlišení fází přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 46/17 ze dne 3. 1. 2018 nebo sp. zn. Pl. ÚS 17/18 ze dne 22. 5. 2018].
15. Ústavní soud k tomu připomíná, že rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 25. 11. 2022 č. j. MV-188493-9/OV-2022 byla odmítnuta kandidátní listina stěžovatele 1) pro volbu prezidenta republiky konanou ve dnech 13. a 14. 1. 2023. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2022 č. j. Vol 10/2022-20 byl zamítnut návrh stěžovatele a vedlejšího účastníka v části, v níž navrhli zrušení uvedeného rozhodnutí ministerstva a registraci kandidátní listiny stěžovatele k volbě prezidenta republiky konané ve dnech 13. a 14. 1. 2023, a v části, v níž vedlejší účastník napadl registraci kandidátů Danuše Nerudové a Petra Pavla (výrok I.). V části, v níž stěžovatel napadl registraci uvedených dvou kandidátů a v níž se stěžovatel a vedlejší účastník domáhali něčeho, k čemu Nejvyšší správní soud nemá pravomoc, byl návrh odmítnut (výrok II.). Konečně usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/22 ze dne 3. 1. 2023 byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele 1) proti citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a Ministerstva vnitra. Odlišnosti obou řízení si tedy alespoň stěžovatel 1) musel být vědom.
16. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost.
17. V souladu s čl. 1 odst. 1 písm. g) a čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím správního soudu ve volebních věcech (§90 s. ř. s.), jde-li o volbu prezidenta republiky, včetně rozhodnutí o odmítnutí těchto ústavních stížností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. 3. 2023
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu