ECLI:CZ:US:2023:Pl.US.6.23.1
sp. zn. Pl. ÚS 6/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Jana Svatoně, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2022 č. j. 5 As 230/2022-66 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2022 č. j. 17 A 36/2022-9, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) vlády, sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 - Malá Strana, 2) Vojenského zpravodajství, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, a 3) Bezpečnostní informační služby, sídlem Nárožní 1111/2, Praha 13 - Stodůlky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 2. 2023, navrhl stěžovatel zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022 č. j. 17 A 36/2022-9, kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonnými zásahy vedlejších účastníků spočívajícími v doporučení zájmovému sdružení právnických osob CZ.NIC, z.s.p.o. jako provozovateli registru doménových jmen .cz k zablokování osmi ve výroku tohoto usnesení specifikovaných internetových stránek. Dále navrhl zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2022 č. j. 5 As 230/2022-66, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti uvedenému usnesení.
2. Jde v pořadí o druhou ústavní stížnost stěžovatele ve stejné věci. První ústavní stížnost obdržel Ústavní soud dne 20. 12. 2022 a směřovala proti napadenému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Svým obsahem byla ale pouhým blanketním podáním, neobsahujícím některé náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navzdory příslibu stěžovatele, že ji doplní ve lhůtě 10 dnů, v této lhůtě doplněna nebyla. Stěžovatel přitom v minulosti podal několik ústavních stížností majících stejné vady, na které byl opakovaně upozorněn výzvami na jejich odstranění s poučením, že nestane-li se tak ve stanovené lhůtě, bude ústavní stížnost odmítnuta. Za této situace Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad a jeho první ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 6. 1. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3507/22 (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
3. Uvedené usnesení nezaložilo překážku věci rozhodnuté (§35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario) a nebránilo podání nové ústavní stížnosti ve věci, budou-li splněny ostatní předpoklady řízení před Ústavním soudem, včetně zákonné lhůty [srov. usnesení ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. II. ÚS 625/11 (U 5/62 SbNU 511)]. Nyní posuzovaná ústavní stížnost již sice nemá některé vady první ústavní stížnosti (například k ní bylo v souladu s §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu připojeno rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva), její obsah se však omezuje na pouhé tvrzení porušení práva stěžovatele vyhledávat a přijímat informace zaručené v čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), aniž by toto porušení bylo jakkoli konkretizováno. Jinak je v ní namítán jen postup tehdejšího soudce zpravodaje ve věci sp. zn. IV. ÚS 3507/22 a jsou v ní uvedeny důvody, pro které stěžovatel mohl v zákonné lhůtě podat ústavní stížnost znovu.
4. Podle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví zákon.
5. Ústavní soud konstatuje, že i druhá ústavní stížnost stěžovatele nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení stanovené v §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z požadavku, aby bylo v návrhu uvedeno, co se jí sleduje, a čeho se stěžovatel domáhá, totiž u ústavní stížnosti vyplývá nejen povinnost tvrdit porušení některého z ústavně zaručených základních práv a svobod, ale také uvést důvody, pro které mělo být porušeno. Úkolem Ústavního soudu není, aby za stěžovatele formuloval důvody ústavní stížnosti, nebo aby z vlastní iniciativy přezkoumával jím napadená usnesení ze všech možných hledisek.
6. Navzdory uvedené vadě návrhu již ale Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k jejímu odstranění [§41 odst. 1 písm. b), §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Náležitostí ústavní stížnosti si stěžovatel musel být vědom nejen z důvodu, že je sám advokátem. V minulosti byl o nich také opakovaně poučen ve výzvách k odstranění vad návrhu, které mu byly adresovány v různých řízeních o ústavních stížnostech (např. usnesení ze dne 14. 4. 2020 sp. zn. III. ÚS 532/20, usnesení ze dne 13. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3497/20). Informace o náležitostech ústavní stížnosti se mu dostalo i z mnoha usnesení, jimiž byly z důvodu vad odmítnuty jeho ústavní stížnosti, včetně již zmíněného usnesení sp. zn. IV. ÚS 3507/22 vydaného ve stejné věci (srov. např. usnesení ze dne 26. 6. 2019 sp. zn. I. ÚS 1962/19, usnesení ze dne 27. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 1168/20, usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 1376/20, usnesení ze dne 24. 8. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2169/22).
7. Účelem vyrozumění o nedostatku zákonných náležitostí návrhu a stanovení lhůty k odstranění jeho vad je vytvoření prostoru k tomu, aby navrhovatel, jehož návrh má odstranitelné vady, byl o náležitostech návrhu poučen a mohl tyto vady odstranit ještě před tím, než Ústavní soud rozhodne o odmítnutí návrhu. To však neznamená, že stěžovatel nemá povinnost podat ústavní stížnost splňující všechny zákonem stanovené náležitosti již ve lhůtě k jejímu podání, nebo že by mu podáním vadného návrhu bez dalšího vznikl nárok na stanovení lhůty k odstranění vad. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá poučení byla objektivně způsobilá zprostředkovat informaci o náležitostech ústavní stížnosti, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým (v této souvislosti lze poukázat na řadu usnesení Ústavního soudu počínaje usnesením ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 5/06).
8. Závěrem je třeba zdůraznit, že i když stěžovatel jako advokát nemá povinnost být zastoupen (jiným) advokátem podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)], neznamená to, že jím zastoupen být nesmí. Tvrdí-li stěžovatel, že mu v sepsání důvodů ústavní stížnosti v závěru lhůty k jejímu podání brání nepříznivý zdravotní stav, mohl zajistit včasně podání ústavní stížnosti splňující všechny zákonem stanovené náležitosti tím, že by se nechal jako kterákoli jiná fyzická nebo právnická osoba zastoupit advokátem.
9. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud rozhodl za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro vady podání. V souladu s čl. 1 odst. 1 písm. c) a čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu, které si tímto rozhodnutím vyhradilo rozhodnutí o odmítnutí návrhu v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci, je-li účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení o této ústavní stížnosti prezident republiky, vláda, předseda vlády, Parlament nebo některá z jeho komor, předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu nebo předseda Senátu Parlamentu nebo jiný orgán komory Parlamentu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2023
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu