ECLI:CZ:US:2024:1.US.2288.23.1
sp. zn. I. ÚS 2288/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti Martiny Mácové, DiS., zastoupené Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem se sídlem Kozinova 2, Šumperk, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 1470/2023-177 ze dne 1. 6. 2023 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 9 Co 824/2019-133 ze dne 30. 9. 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a JUDr. Vladimíra Špičky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti plyne, že proti stěžovatelce a jejímu bratrovi, MUDr. Stanislavu Mácovi, byla vedena exekuce. Dlužníkem exekucí vymáhané pohledávky byl společně s dalšími osobami jejich (již zesnulý) otec. Právní předchůdce vedlejšího účastníka se pohledávky úspěšně domáhal soudní cestou a posléze ji jako oprávněný začal exekučně vymáhat, mj. po rodičích stěžovatelky.
3. Matka stěžovatelky před vydáním exekučního titulu darovala své nemovitosti stěžovatelce a jejímu bratrovi. Proti tomu vedlejší účastník brojil odpůrčí žalobou a domohl se určení neúčinnosti darovacích smluv. Následně proto zahájil exekuci vůči stěžovatelce a jejímu bratrovi. Ti však požádali o zastavení exekuce s odkazem na uplynutí speciální promlčecí lhůty podle §408 odst. 2 obchodního zákoníku. Okresní soud v Bruntále návrhy na zastavení zamítl, ale Krajský soud v Ostravě jeho usnesení změnil tak, že se exekuce zastavuje. Proti zastavení exekucí vedlejší účastník jako oprávněný neúspěšně brojil dovoláními a následně podal ústavní stížnosti.
4. Zatímco ve věci bratra stěžovatelky Ústavní soud usnesením sp. zn. III. ÚS 1455/21 ze dne 14. 9. 2021 ústavní stížnost vedlejšího účastníka odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení o zastavení exekuce vůči jejímu bratrovi zůstalo v právní moci), v právně totožné věci nynější stěžovatelky jiný senát Ústavního soudu ústavní stížnosti vedlejšího účastníka vyhověl. Nálezem sp. zn. IV. ÚS 3363/21 ze dne 16. 2. 2022 Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, když se neztotožnil s jejich výkladem §408 odst. 2 obchodního zákoníku. Konstatoval, že dospěl k odlišnému závěru než třetí senát a že není dán důvod k postupu podle §23 zákona o Ústavním soudu.
5. Stěžovatelka nyní napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým soud v přímé návaznosti na výše citovaný zrušující nález Ústavního soudu potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále, jímž byl zamítnut její návrh na zastavení exekuce. Dále brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání proti tomuto usnesení krajského soudu.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Ústavní soud svým předchozím nálezem vytvořil situaci, kdy je exekuce pravomocně zastavena nejen vůči všem primárním dlužníkům a jejich manželkám, ale i vůči bratrovi stěžovatelky, který byl ve skutkově i právně totožné situaci. Vůči všem ostatním se prosadil výklad, že exekuce byla již v okamžiku svého zahájení promlčena. Pouze u stěžovatelky Ústavní soud dospěl k odlišnému závěru. Stěžovatelka proto opět rozporuje závěry vyslovené v citovaném nálezu Ústavního soudu a současně namítá, že byl porušen princip rovnosti adresátů právních norem před zákonem, jejich legitimní očekávání, že ve stejných případech bude rozhodnuto stejně, jakož i princip právní jistoty. Zdůrazňuje, že její případ se nijak neliší od případu primárních dlužníků a jejího bratra.
7. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.
8. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
9. Stěžovatelka brojí proti usnesení, které vydal krajský soud v témže řízení, do něhož svým zrušujícím nálezem zasáhl Ústavní soud. Krajský soud v napadeném usnesení, jsa vázán nálezem Ústavního soudu, potvrdil usnesení okresního soudu, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení exekuce. Není přitom důvod, aby se Ústavní soud nyní - navíc v téže věci - odchýlil od svých dřívějších závěrů. Skutečnost, že ve věci bratra stěžovatelky byla ústavní stížnost jiným senátem odmítnuta, Ústavní soud v nálezu zohlednil, ale přesto dospěl ke zrušujícímu výroku.
10. Zatímco ve vztahu k bratru stěžovatelky Ústavní soud věc nepodrobil věcnému přezkumu, v pozdějším řízení tak učinil. Není to přitom nic výjimečného. Závěr o zjevné neopodstatněnosti návrhu implikuje, že se Ústavní soud věcí ve světle tvrzení stěžovatele meritorně nezabýval. Tím tedy není vyloučeno, že přistoupí-li později k meritornímu přezkumu, může obdobný návrh nakonec shledat důvodným. Tomu ostatně odpovídá §23 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ve své činnosti zohledňuje očekávání, která mohou jeho nemeritorní rozhodnutí vyvolat; není to však pro něj rozhodující.
11. Ústavní soud navíc podotýká, že je na věřiteli, proti komu se bude dovolávat neúčinnosti právního jednání. Věřitel není povinen podat odpůrčí žalobu proti všem myslitelným osobám, vůči kterým se neúčinnosti může dovolávat, a požadovat po nich rovnoměrné plnění. Pokud by se rozhodl podat odpůrčí žalobu jen proti stěžovatelce a nikoli proti jejímu bratrovi, jednal by právně předvídaným způsobem a stěžovatelka by se ocitla ve stejné situaci. Pokud bylo pravomocně určeno, že darovací smlouva, kterou na ni její matka převedla nemovité věci, je neúčinná, měla být s takovou eventualitou srozuměna.
12. Ústavní soud proto uzavírá, že z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti neplyne, že by napadený postup zakládal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Její ústavní stížnost proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu