ECLI:CZ:US:2024:1.US.2988.23.1
sp. zn. I. ÚS 2988/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Václava Aubrechta, zastoupeného Mgr. Martinem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Braunerova 514/1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3487/2022-245 ze dne 5. 9. 2023, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 59/2021-212 ze dne 18. 5. 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 75 Cm 48/2017-169 ze dne 13. 11 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Bytového družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel byl od roku 2002 nájemníkem v městském bytě. Uvedený byt se stěžovatel zavázal vybudovat vlastním nákladem v podkroví domu s tím, že hodnota rekonstrukce ve výši necelých pěti milionů korun bude umořována nájemným 15 000 Kč měsíčně až do roku 2027. V roce 2010 příslušná městská část předmětný dům prodala nově vzniklému bytovému družstvu (vedlejšímu účastníkovi). V roce 2017 stěžovatel podal (jako součást žaloby) členskou přihlášku do bytového družstva a zavázal se zaplatit členský vklad; členská schůze v roce 2020 rozhodla o nepřijetí stěžovatele za člena.
3. Stěžovatel se svou žalobou u civilních soudů domáhal, aby soudy nahradily projev vůle bytového družstva tak, aby stěžovatel byl přijat za člena bytového družstva a aby byl zároveň povinen uhradit příslušný členský vklad.
4. Městský soud v Praze ("nalézací soud") a Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") ústavní stížností napadenými rozsudky žalobu stěžovatele zamítly. Dospěly k závěru, že jelikož stěžovatel nepodal členskou přihlášku při založení družstva a jelikož jeho přihlášku z roku 2017 členská schůze neschválila, jeho členství v bytovém družstvu nevzniklo a nemůže vzniknout. Stanovy družstva ani zákonná úprava soudům neumožňují, aby nahradily souhlas družstva s členskou přihláškou, tedy neumožňují soudům družstvu vnutit člena, kterého družstvo nechce. Stěžovatel měl možnost do bytového družstva vstoupit jako jeho zakládající člen v roce 2010, avšak rozhodl se přihlášku nepodat a nezaplatil ani základní členský vklad. Byť je pochopitelné, že požadoval zohlednění jeho investice do půdní vestavby při stanovení výše členských vkladů, nelze přehlédnout, že stěžovatel investicí získal právo nájmu bytu, a tím také právo podílet se na privatizaci domu. Respektuje-li nyní bytové družstvo původní smluvní ujednání o tom, že investice bude stěžovateli kompenzována a že stěžovatel nebude do roku 2027 platit nájemné, není v horší situaci, než ve které byl v době uzavírání nájemní smlouvy s městem v roce 2002; jednání bytového družstva nepovažuje za nemravné. Stěžovatelova investice bude tzv. odbydlením vyrovnána a bude na něm, aby se buď s družstvem dohodl, nebo řešil svou bytovou potřebu jinak. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.
5. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel předně popisuje okolnosti vzniku bytového družstva. V roce 2010, kdy příslušná městská část dům prodávala, všichni nájemníci se založením bytového družstva nesouhlasili, což ovšem byla podmínka prodeje. Investice do půdních vestaveb od dvou investorů (včetně stěžovatele) nebyla ve stanovách bytového družstva zohledněna. Mezi nájemníky existovaly rozpory, přesto byla privatizace domu na zastupitelstvu projednána a realizována ve prospěch malé skupiny nájemníků, která byla na úkor ostatních neprávem zvýhodněna. Stalo se tak za podivných okolností (cena za dům byla snížena z původních 62 milionů na 42 milionů na základě znaleckého posudku znalkyně, která půdní byty nikdy nenavštívila). Bytové družstvo se vůči starším nájemníkům chová šikanózně a v rozporu s dobrými mravy (zvyšuje nájemné, znemožňuje přístup k výtahu a vystavuje stěžovatele množství žalob). Stěžovatel dále namítá, že by měl mít možnost sát se členem bytového družstva, které s tím však nesouhlasí. Předsedkyně družstva na zastupitelstvu městské části tvrdila, že do družstva budou přijati všichni nájemníci, na základě čehož byl dům privatizován; následně záměrně zhatila přijetí stěžovatele za člena tím, že nereflektovala jeho dohodu s městem ohledně půdní investice ve stanovách ani jinak. Bytové družstvo se od počátku v rozporu s dobrými mravy snaží zamezit stěžovateli a jeho rodině užívat postavený byt. Obecné soudy odmítly poskytnout stěžovateli ochranu jeho práva a jeho dobré víry; naopak poskytly ochranu nepoctivému jednání družstva. Stěžovatel ve svém odvolání namítal, že ho nalézací soud neseznámil s obsahem vyjádření JUDr. Homoly (stanovisko k přihlášce stěžovatele) a zápisem z jednání členské schůze, čímž porušil právo na rovnost účastníků řízení.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Stěžovatel ve své ústavní stížností neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, ve které by tvrdil, jakým konkrétním způsobem měly obecné soudy jeho základní práva porušit. Namítá-li stěžovatel, že by "měl mít možnost se stát členem družstva", pomíjí, že šanci přihlásit se do družstva v roce 2010 měl, avšak nevyužil ji (bod 20 napadeného rozsudku). Obecné soudy přitom dospěly k srozumitelnému a řádně odůvodněnému závěru, že neschválilo-li bytové družstvo následně v roce 2017 členskou přihlášku stěžovatele, není v jejich zákonné kompetenci na základě návrhu stěžovatele určit, že členem bytového družstva je. Stěžovatel v tomto ohledu nic netvrdí a není zřejmé, jakým způsobem a na základě čeho by civilní soudy měly jeho žalobě vyhovět.
9. Ústavní soud považuje za ústavně konformní i závěr odvolacího soudu, podle kterého jednání bytového družstva není v rozporu s dobrými mravy, a to v případě, že družstvo respektuje původní smluvní ujednání stěžovatele a městské části, že provedená investice do půdní vestavby bude stěžovateli kompenzována tak, že nebude do roku 2027 platit nájemné (bod 21 napadeného rozsudku).
10. Konečně, námitka stěžovatele, že neměl dostatečný čas seznámit se zápisem z jednání členské schůze a s přílohami, včetně stanoviska právního zástupce bytového družstva k přihlášce stěžovatele, je rovněž zjevně neopodstatněná. Odvolací soud stěžovateli ústavně konformním způsobem vysvětlil, že měl dva měsíce možnost se s uvedenými listinami seznámit nahlédnutím do spisu; důkaz listinami byl rovněž řádně proveden u jednání odvolacího soudu dne 13. 11. 2020 (viz bod 14 napadeného rozsudku). Stěžovatel ani v ústavní stížnosti neuvádí, co konkrétního z uvedených listin rozporuje a jakým způsobem by to mělo ovlivnit výsledek řízení.
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu