ECLI:CZ:US:2024:2.US.2917.23.1
sp. zn. II. ÚS 2917/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ R. D., 2/ Z. D., 3/ M. D. a 4/ O. Š., zastoupené Mgr. Markem Pšenkem, advokátem, sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. září 2023 č. j. 3 ZN 1764/2021 - 40 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality, ze dne 7. července 2023 č. j. KRPB-126131-63/TČ-2021-060273-MAZ, za účasti Městského státního zastupitelství v Brně a Městského ředitelství policie Brno, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelé napadají ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), výše citovaná pravomocná rozhodnutí Městského státního zastupitelství a Městského ředitelství policie v Brně, jimiž mělo dojít k porušení jejich ústavně zaručeného základního práva na účinné vyšetřování vyplývající z práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), základního práva na soukromý a rodinný život ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Ústavní soud shledal, že stěžovatelé R. a Z. D., rodiče poškozené slečny L. D., dále jen "poškozená"), podali dne 12. 7. 2021 na Městské ředitelství policie Brno trestní oznámení, které směřovalo proti pracovníkům Zdravotnické záchranné služby Jihomoravského kraje, dispečerovi J. P., řidiči sanitního vozu L. H., záchranáři T. K. a lékaři Fakultní nemocnice Brno, Jihlavská 20 (dále jen FN Brno) J. S., kteří se měli dopustit trestného činu usmrcení poškozené z nedbalosti podle §143 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník").
3. Napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Brně dozorový státní zástupce zamítl stížnost stěžovatelů proti usnesení policejního orgánu - Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality, ze dne 7. 7. 2023 č. j. KRPB-126131-63/TČ-2021-060273-MAZ, jímž policejní orgán dle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů věc odložil, když dle policejního orgánu ve věci nešlo o podezření z trestného činu, přičemž zároveň nebylo na místě věc vyřídit ani jinak.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že orgány činné v trestním řízení nevěnovaly příkladný prostor hodnocení skutkového stavu ve věci úmrtí poškozené a bez náležitého věcného přezkumu případ odložily. V dosavadním postupu orgánů činných v trestním řízení tak stěžovatelé shledávají porušení práva na účinné vyšetřování, které vyplývá z jejich základního práva na život a práva na soukromý a rodinný život, kdy tato práva jim garantuje Listina a Úmluva.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
5. Ústavní soud se předně zabýval splněním předpokladů pro věcné posouzení ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu až v případě věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení.
7. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ve věcech ústavních stížností proti usnesení o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu se považuje za poslední procesní prostředek podnět k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, jehož vyčerpání podmiňuje přípustnost ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srovnej nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691) nebo usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014 (U 14/74 SbNU 623), nález ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15 ze dne 24. 5. 2016 (N 91/81 SbNU 485); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
8. Ústavní soud proto i v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že stěžovatelé jsou povinni uplatnit všechny procesní prostředky, které jim k ochraně práv v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce bdít nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 1565/14). Takový procesní prostředek však stěžovatelé neuplatnili a ani jej ústavní stížností nezmiňují.
9. S ohledem na uvedené skutečnosti je návrh nepřípustný a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jej soudce zpravodaj odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2024
Jan Svatoň, v. r.
soudce zpravodaj