ECLI:CZ:US:2024:2.US.3028.23.1
sp. zn. II. ÚS 3028/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. Š., právně zastoupené Mgr. Barborou Israeljan Mokrošovou, advokátkou, sídlem Andersenova 413/8, Praha 10, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2023 č. j. 72 Co 171/2023-1772 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. února 2023 č. j. 19 P a Nc 164/2020, 19 P a Nc 165/2020, 19 P a Nc 187/2020, 19 P a Nc 240/2021, 19 P a Nc 368/2021, 19 P a Nc 217/2022, 19 P a Nc 326/2022, 19 P a Nc 21/2023, 19 P a Nc 44/2023, č. j. 19 P 83/2015-1728, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení a V. D., právně zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice a nezl. A. A. L., v řízení před obecnými soudy zastoupené opatrovníkem Městskou částí Praha 15, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka (matka) se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina").
2. Na návrh otce Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "soud prvního stupně") napadeným rozsudkem s účinností ode dne 10. 10. 2022 svěřil nezletilou A. A. do výchovy otce a matce uložil povinnost platit pro nezletilou výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Upravil také styk matky s A. A. v každém sudém týdnu v roce o víkendu od pátku od 16:00 hodin do neděle do 17:00 hodin, o letních prázdninách po dobu deseti dnů, o vánočních prázdninách a o Velikonocích. Dále soud prvního stupně zamítl návrhy otce na výkon rozsudku uložením pokut matce za nerealizované styky s nezletilou v roce 2020 a zamítl také návrhy matky na výkony rozhodnutí za nerealizované telefonické kontakty a nerealizované styky s nezletilou, nadměrné telefonické kontaktování nezletilé otcem a za jeho agresivní chování. Nad výchovou nezletilé A. A. soud prvního stupně nařídil dohled.
3. Na základě odvolání obou rodičů rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen "odvolací soud") tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o péči a o výživném potvrdil. Úpravu styku matky s nezletilou změnil tak, že matka je oprávněna k telefonickému styku s nezletilou A. A. každý čtvrtek od 19:30 hodin do 19:45 hodin.
4. Odvolací soud na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně konstatoval, že od posledního rozhodnutí upravujícího poměry nezletilé A. A. v roce 2011 se poměry nezletilé i obou rodičů podstatně změnily. Nyní dvanáctiletá A. A. si již nepřeje být v péči matky, která trpí schizofrenií. Znalci, kteří zkoumali všechny členy rodiny, se shodli na tom, že pro zdravý vývoj nezletilé není vhodné, aby byla přítomna projevům matčiny choroby (i přes léčbu a pravidelný kontakt s lékařem totiž projevy této choroby občas převezmou vládu nad matčiným životem, což znamená, že její výchovné schopnosti jsou snížené nebo dokonce vymizelé). Vzhledem k tomu, že A. A., která pobývá u otce již od října 2022, je zde spokojená a s přihlédnutím k tomu, že toto rodinné zázemí je pro ni prospěšné a její zdravý vývoj podporující, postupoval soud prvního stupně správně, když svěřil nezletilou A. A. do péče otce. Stejně tak odvolací soud považuje za adekvátní stanovené výživné.
5. Ve výrocích o styku matky s nezletilou pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil. Z obsahu spisu totiž vyplynulo, že nezletilá osobní kontakt s matkou dlouhodobě odmítá, což vysvětlila pro ni nesrozumitelným a také nepředvídatelným chováním matky, kterého se obává. S ohledem na problematickou situaci v rodině, se kterou se A. A. postupně vyrovnává, aktuálně nejsou dány podmínky pro úpravu osobního styku matky a dcery, který by skutečně fungoval. Nicméně je nepochybně v zájmu zdravého vývoje A. A., aby byla alespoň v telefonickém kontaktu se svou matkou.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že byla na základě rozhodnutí odvolacího soudu zcela vyloučena z péče o nezletilou dceru, když soud rozhodl tak, že nezletilou svěřil do péče otce a kromě jednoho telefonického hovoru 1x do týdne na 15 minut neupravil styk stěžovatelky s nezletilou dvanáctiletou dcerou, ačkoli z předchozích řízení a spisu je zcela zřejmé, že rodiče se na styku nedohodnou. Otec nezletilou navádí proti stěžovatelce a psychologové doporučili výlučnou péči stěžovatelky, resp. alespoň určení styku s matkou. Stěžovatelka odkazuje na znalecký posudek z oboru klinické psychologie, vypracovaný PhDr. Alenou Michalovou, který podle ní jasně deklaruje, že nezletilá je psychicky labilní, přičemž neurotizujícím činitelem je trvající dlouhodobý konfliktní vztah mezi rodiči. V rodičovském sporu vystupuje jako aktivní spojenec otce, a to jednak ve snaze vyhnout se konfliktu dvou lásek, jednak pravděpodobně v důsledku manipulace z otcovy strany, přičemž věrohodnost jejích výpovědí se vzhledem k věku jeví jako výrazně nízká. V závěru znaleckého posudku znalkyně sdělila, že jako vhodnější vychovatelská osoba se jeví stěžovatelka, neboť otec je ve výchovných schopnostech limitován svým osobnostním uspořádáním, nehledě k vysoce pravděpodobné snaze imputovat nezletilé negativní názor na matku a jejího manžela.
7. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka rozporuje výši výživného. Soudy stanovily stěžovatelce povinnost hradit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, přičemž výše jejího příjmu z invalidního důchodu činí 9 215 Kč. Otec nezletilé má důchod ve výši téměř 24 000 Kč měsíčně. Stanovil-li tedy soud výši výživného na téměř 30 % příjmu stěžovatelky, pak je taková výše zcela v rozporu s doporučující tabulkou Ministerstva spravedlnosti.
II.
8. Ústavní soud si k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků, vedlejšího účastníka řízení a také opatrovnický spis.
9. Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že má za to, že nezasáhl do základních práv stěžovatelky. Stížností napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto v souladu se zákonem i soudní judikaturou a odvolací soud se mimo jiné řídil rovněž názorem nezletilé, který zjistil z pohovoru s ní při jednání dne 2. 8. 2023. Odvolací soud seznal, že nezletilá je na svůj věk dobře orientována, chápe význam probíhajícího řízení. Výslovně uvedla, že si nepřeje být v péči matky, je s ní ovšem ochotná být v kontaktu, ale pouze telefonicky, a vysvětlila, z jakého důvodu si zatím osobní styk s matkou nepřeje. Vzhledem k tomu, že nezletilá setrvale a po delší dobu vyjadřuje zřetelně svůj názor na věc, nemohlo být pro stěžovatelku rozhodnutí soudu nijak překvapivé. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku. Obvodní soud pro Prahu 10 odkázal na odůvodnění svého rozsudku.
10. Vedlejší účastník, otec nezletilé, se k věci vyjádřil velmi podrobně. Uvedl, že pokud stěžovatelka namítá, že soudy nevyslechly znalce, kteří předmětné znalecké posudky zpracovávali, pak nepochybily, neboť nelze očekávat, že by znalecké závěry přednesli jinak, než jak je vtělili písemně do předmětných znaleckých posudků. Soudy měly navíc další podklady pro svá rozhodnutí. Tyto podklady jednoznačně duševní chorobu matky dokládají, byť matka v různých řízeních uplatňovala vždy jen to, co se jí hodilo - v trestních řízeních se jí hodilo být nepříčetná, zatímco v řízení opatrovnickém tvrdila opak. Podle otce v prostředí u matky prožila nezletilá několik let svého života a výsledkem je to, že i když matčina duševní porucha je údajně již tři roky v remisi, trpí nezletilá kvůli "výchově" matky posttraumatickou stresovou poruchou, jak bylo diagnostikováno MUDr. Vojtěchem Krškou z dětského oddělení Nemocnice České Budějovice, kde byla nezletilá hospitalizována od 3. 1. do 5. 1. 2024. Otec si nedovede představit, co by se mohlo dít, pokud by se psychická ataka matky projevila naplno. Styk matky a nezletilé jen v rovině telefonického kontaktu je vhodným opatřením k ochraně nezletilé A., která doposud trpí psychickými následky kvůli chování matky k ní a kdy nadále navštěvuje psychologa, aby se s tím dokázala vyrovnat. Nezletilá A. nechtěla dále v prostředí u matky trpět; nebyl to jen dětský vrtoch, ale vyústění dlouholetého přístupu matky k ní, nepochybně zejména v důsledku duševní choroby matky v kombinaci s nenávistí matky vůči otci. Pokud se nezletilá jasně vyjádřila a pokud je nyní u otce spokojená, když ten o ní řádně a s láskou pečuje, je to jedině pro její dobro.
11. Všechna obdržená vyjádření účastníků zaslal Ústavní soud stěžovatelce k replice. Stěžovatelka k vyjádření Městského soudu v Praze uvedla, že měl vycházet ze znaleckých posudků, a to zejména z již výše zmíněného znaleckého posudku z oboru psychologie, vypracovaného PhDr. Alenou Michalovou. Stěžovatelka se domnívá, že člověk, který nemá vzdělání v oboru psychologie, nemůže rozpoznat, v jakém stavu se nezletilá nachází, a to pouze po 10 minutovém pohovoru v jednací síni, a jak se její stav vyvíjel a měnil během doby, kdy je v péči otce. V této souvislosti stěžovatelka uvádí, že nezletilá A. začátkem ledna 2024 zkolabovala, následně byla hospitalizována a nyní dochází k psycholožce. Stěžovatelka nemá s nezletilou žádný kontakt, otec nezletilé stěžovatelku vůbec neinformuje o jejím stavu, o výchovných opatřeních, o jejích problémech. Stěžovatelka trpí schizofrenií, je však dlouhodobě v remisi, zaléčena a pod stálým lékařským dohledem. Sděluje-li otec, že někdy v roce 2019 a 2020 nedocházelo ke styku mezi ním a nezletilou, pak nejenomže od této doby uplynulo pět let, ale stalo se tak 3x, a to z důvodu nemoci nezletilé. Naopak je to nyní otec, kterému byla nezletilá svěřena do péče a který styk mezi ní a matkou nerealizuje a nerealizoval. Otci bude brzy 80 let. Namísto toho, aby se snažil narovnat vztahy nezletilé a matky, svým postojem tyto zhoršuje. Až tady ovšem nebude, bude to právě matka, která zůstane jediným rodičem. A pokud bude vztah mezi ní a nezletilou pokřivený, bude trvat nepochybně nějaký čas, než se obnoví.
III.
12. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
13. Podstatou věcných námitek stěžovatelky je nesouhlas s právními závěry opatrovnických soudů ohledně úpravy péče o nezletilou dceru. Ústavní soud podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem, jak je popsáno výše. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o děti či stanovení výživného. Ústavní soud ve své ustálené praxi zastává zdrženlivý postoj při přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o nezletilé děti. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů také proto, že opatrovnické soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu, mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. Jeho úkolem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele a zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte, tj. zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. bod 17 nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683);].
14. V obecné rovině platí, že ve všech rozhodnutích týkajících se dětí musí být nejlepší zájmy dětí zohledněny jako prvořadé [čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte; viz např. rozsudek ESLP ze dne 6. 7. 2010 ve věci Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku, č. stížnosti 41615/07, §135]. Z toho vyplývá, že omezení styku mezi rodičem a dítětem musí sledovat legitimní cíl nejlepšího zájmu dítěte a být mu přiměřené [nález sp. zn. I. ÚS 1079/17 ze dne 26. 7. 2017 (N 133/86 SbNU 261), bod 19].
15. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy kladly důraz především právě na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte).
16. Výhradám stěžovatelky formulovaným v ústavní stížnosti tedy přisvědčit nelze, neboť z pohledu přezkumu, ke kterému je Ústavní soud povolán, napadená rozhodnutí obstojí. Obecné soudy se v přiměřeném rozsahu zabývaly tím, zda jsou či nejsou dány důvody pro přehodnocení stávajícího výchovného uspořádání, vycházely z řádně provedeného dokazování, vysvětlily, jakými úvahami se řídily a svá rozhodnutí taktéž srozumitelně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Potřebnou pozornost věnovaly také nejlepšímu zájmu nezletilé, přičemž při zohlednění konkrétních specifik posuzovaného případu nelze způsob jeho vymezení promítnutý do napadených rozhodnutí považovat za ústavně nekonformní. Sama skutečnost, že soudy dospěly k jiným než stěžovatelkou preferovaným závěrům, přitom důvodnost ústavní stížnosti založit nemůže.
17. Z obsahu napadených rozhodnutí je zřejmé, že oba soudy se přiklonily k přání nezletilé, k čemuž Ústavní soud považuje za vhodné uvést, že se již dříve vyjádřil k několika aspektům participačních práv dítěte zakotveným v čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. Svobodně vyjádřený názor dítěte má být podstatné vodítko při zjišťování jeho nejlepšího zájmu ze strany obecných soudů. Nejedná se však o jediné kritérium, které soud musí při komplexním posouzení nejlepšího zájmu dítěte vzít v potaz. Dítě má právo být slyšeno v řízeních, jež se jej týkají, a jeho názoru musí být přikládána patřičná váha, která se odvíjí od věku a rozumové vyspělosti dítěte. Přání dítěte však nelze označit za absolutní hodnotu (ačkoliv má bezesporu značný význam), od níž by se soud nemohl odchýlit, pakliže tento krok dostatečně odůvodní relevantními důležitými zájmy, mezi nimiž bude (také v otázce péče či stykového režimu) hrát nejzásadnější roli nejlepší zájem dítěte.
18. Těmto požadavkům obecné soudy vyhověly, neboť opakovaně zjišťovaly názor nezletilé (naposledy v rámci odvolacího řízení), který nezletilá vyjádřila zcela jasně a vážně, vzaly jej z velké části v úvahu, a to i v širším kontextu. Rodinné prostředí nezletilé je v současné době velmi rozkolísané, nestabilní, rodiče nekomunikují, ba co více spolu soupeří, což se projevuje podstatným způsobem na psychickém stavu nezletilé. Jakkoli se může zdát, že pouhý krátký telefonický kontakt nezletilé s matkou jedenkrát týdně není pro zachování vztahu nezletilé k matce a její rodině dostatečný, není v současné situaci reálné nezletilou vzhledem k jejímu jednoznačnému postoji ke stykům s matkou nutit.
19. Ústavní soud závěrem považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě poměrů rodičů s dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu. Uvedené platí tím spíše, zakládají-li obecné soudy svá rozhodnutí na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná.
20. Lze proto shrnout, že na odůvodněných závěrech obecných soudů vyjádřených v napadených rozhodnutích Ústavní soud nehodlá - a vzhledem ke svému shora zdůrazněnému postavení orgánu ochrany ústavnosti, který není součástí soustavy obecných soudů, ani nemůže - cokoliv přehodnocovat, neboť v nich neshledal nic, co by svědčilo o jejich excesivnosti či dokonce protiústavnosti. Uvedené se týká rovněž stanoveného výživného, na jehož výši se oba soudy shodly a řádně odůvodnily.
21. Protože ze shora uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu