ECLI:CZ:US:2024:2.US.3303.23.1
sp. zn. II. ÚS 3303/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Karla Tvrdíka, zastoupeného Mgr. Františkem Jarošem, advokátem, se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 287, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2023 č. j. 22 Cdo 1556/2023-280 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 5. ledna 2023 č. j. 29 Co 168/2022-258, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedených rozhodnutí. Rozsudkem č. j. 15 C 175/2019-193 ze dne 21. 2. 2022 Okresní soud v Jablonci nad Nisou vyhověl žalobě stěžovatele na vyklizení nemovitosti a uložil žalovaným Jindřišce Brožové a Blance Hákové povinnost vyklidit místnost, nacházející se v domě stěžovatele na adrese H. č.p. X1. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 29 Co 168/2022-258 ze dne 5. 1. 2023 změnil po odvolání žalovaných citovaný rozsudek tak, že stěžovatelem podaná žaloba na vyklizení části jím vlastněné nemovitosti H. č.p. X1, umožnění napojení energetických rozvodů a zazdění přístupu do nemovitosti stěžovatele z nemovitosti žalované 1), se zamítá. Stěžovatelem podané dovolání následně Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 19. 9. 2023 č. j. 22 Cdo 1556/2023-280 odmítl.
2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že se žalobou domáhal na žalovaných vyklizení části jím vlastněné nemovitosti - stavební parcely č. st. X2, jejíž součástí je stavba H. č.p. X1, objekt k bydlení, vše v k.ú. H. Žalovaní, současní a předchozí vlastníci sousední nemovitosti, a sice domu H. č.p. X3, užívají místnost nacházející se v prvním patře stěžovatelem vlastněného domu H. č.p. X1. Nad předmětnou místností se nachází půda a střecha domu stěžovatele a pod ní se nachází přízemí domu stěžovatele. Dům žalovaných, H. č.p. X3, vznikl v minulosti oddělením stavební parcely č. st. X4 z parcely stěžovatele č. st. X2 v k.ú. H. a tím i rozdělením původního domu č.p. X1 na současný stěžovatelem vlastněný dům H. č.p. X1 a dům žalované 1) č.p. X3, když dům H. č.p. X3 se nachází právě na parcele č. st. X4, a je její součástí.
3. Předmětná místnost se však nadále, i po rozdělení stavby na dvě čísla popisná, nachází v domě H. č.p. X1, je od tohoto domu neoddělitelná, bez tohoto domu není schopna samostatné existence, stejně jako dům H. č.p. X1 nemůže existovat bez této místnosti, aniž by došlo k jeho znehodnocení, funkčnímu i estetickému. Předmětná místnost není ani stavebně oddělena od zbytku domu H. č.p. X1, když minimálně jedna ze stěn této místnosti není zděná, ale jedná se jen o jakési dřevěné desky, pozůstatek původní nezděné místnosti, která se v daném prostoru nacházela před rekonstrukcí.
4. Podle názoru stěžovatele odvolací (i dovolací) soud upřednostnil nepřiměřeně a bez zjevného a prokázaného důvodu vlastnické právo žalovaných, resp. ochranu vlastnického práva žalované Jindřišky Brožové, oproti vlastnickému právu stěžovatele, a akcentoval pouze ty důkazy, které hovořily ve prospěch žalovaných, nebo které vycházely při svých rozhodnutích z konstrukcí a domněnek, které prý nebyly v předcházejícím řízení žalovanými prokázány, a to na úkor výsledků plynoucích ze stěžovatelem navržených a provedených důkazů. Soudy se tak odchýlily od skutečností plynoucích z provedeného dokazování, zejména z místního šetření a výpovědí svědků, stejně jako od principu předvídatelnosti soudního rozhodování.
5. Soudy údajně uvedeným jednostranným hodnocením důkazů "optikou z pohledu žalovaných" zároveň zasáhly do rovnosti účastníků řízení, když navíc nevzaly v potaz stěžovatelem předložené důkazy.
6. Rozhodnutím odvolacího a dovolacího soudu tak došlo k podstatnému snížení hodnoty vlastnictví stěžovatele - parcely č.st. X2, jejíž součástí je dům H. č.p. X1, a stěžovatel je za takovéto situace zcela paralyzován v nakládání se svým majetkem, nemůže ani provádět úpravy domu č.p. X1, neboť předmětná místnost je na tomto domě zcela závislá. Pokud by snad chtěl tento dům přestavět či dokonce zbourat, je to nemožné, aniž by došlo zároveň k zániku předmětné místnosti.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Po přezkoumání věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost spočívá pouze v polemice s řádně zdůvodněnými závěry obecných soudů. Námitka stěžovatele ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a jeho závěr je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.
9. Námitky stěžovatele, spočívající v zásadě v tom, že obecné soudy neodpovídajícím a jednostranným způsobem hodnotily důkazy v řízení provedené, nemá ústavně právní relevanci, neboť ve skutečnosti brojí proti neúspěchu v soudním řízení, což není předmětem ústavní ochrany. Ústavnímu soudu nepřísluší právo přehodnocovat důkazy obecného soudu ani právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv.
10. Jak k podstatě případu uvedl Nejvyšší soud, odvolací soud zjišťoval, jaké prostory náleží k domu č. p. X3 a zda existovala dohoda mezi právními předchůdci účastníků v době let 1967 - 1968, kdy bylo započato s přístavbou domu č.p. X1. Na základě skutkových zjištění učinil závěr, že jde o atypickou situaci, kdy sporná místnost stavebně technicky souvisí jak se stavbou domu č. p. X1, tak stavbou domu č. p. X3 a od obou staveb je stavebně neoddělitelná. Kromě sporné místnosti do půdorysu pozemku st. p. č. X2 (jehož součástí je dům č. p. X1 ) v 1. patře náleží i WC a podstřeší, které užívali a nadále užívají pouze vlastníci domu č. p. X3. Soud zohlednil rovněž funkční hledisko, a to že místnost účelně využívají na základě ústní či konkludentní časově neomezené dohody předchozích vlastníků již více než 50 let pouze vlastníci domu č. p. X3, že je místnost po celou dobu přístupná pouze z domu č. p. X3, a že je na tento dům i napojena vytápěním a elektřinou. Při posouzení předběžné otázky pak dospěl odvolací soud k závěru, že sporná místnost je součástí domu č. p. X3 ve vlastnictví žalované 1), neboť nebyla budována, aby se stala součástí domu č. p. X1, nýbrž aby přináležela k nově vzniklé přístavbě domu č. p. X3. Odvolací soud tak vysvětlil, že mohou historicky existovat i atypická uspořádání staveb vzniklá na základě dřívějších dohod předchůdců účastníků z různých funkčních důvodů a sama stavební propojenost nebo přímá vertikální hranice nemusí být rozhodným kritériem pro posouzení vlastnictví právně oddělených, stavebně sloučených staveb.
11. S těmito závěry se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Ústavní soud ostatně již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dohledu nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. K takové situaci ovšem ve zkoumaném případě nedošlo, ačkoliv stěžovatel je zjevně jiného právního názoru.
12. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2024
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu