ECLI:CZ:US:2024:3.US.109.24.1
sp. zn. III. ÚS 109/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajka) a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného Mgr. Janem Lego, Ph.D., advokátem, se sídlem Bezručova 335/33, 301 00 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2023 č. j. 4 T 5/2015-3259 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023 sp. zn. 9 To 79/2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2023 č. j. 4 T 5/2015-3259 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023 sp. zn. 9 To 79/2023, takto:
I. Vykonatelnost usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2023 sp. zn. 9 To 79/2023 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
II. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2023 č. j. 4 T 5/2015-3259 se odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2016 ve znění rozsudku Vrchního soudu Praha ze dne 5. 4. 2017 č. j. 9 To 12/2017-2896 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea prvá trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 roků a za podmínek ustanovení §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 3 trestního zákoníku v tehdy účinném znění peněžitý trest v rozsahu 500 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 2 000 Kč, tedy v celkové výši 1 000 000 Kč a pro případ, že by uvedený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stěžovateli stanoven podle §69 odst. 1 trestního zákoníku v tehdy účinném znění náhradní trest v trvání 2 let.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 9. 2023 č. j. 4 T 5/2015-3259 bylo rozhodnuto tak, že se podle §69 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve znění platném ke 12. 8. 2017 stěžovateli přeměňuje zbytek shora uvedeného peněžitého trestu ve výměře 500 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 2 000 Kč, uhrazeného pouze v rozsahu 150 denních sazeb (300 000 Kč), v trest odnětí svobody ve výměře 511 dnů.
3. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 12. 2023 sp. zn. 9 To 79/2023 podle §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu usnesení krajského soudu zrušil a nově rozhodl tak, že podle §344 odst. 1 trestního řádu za použití §69 odst. 1 trestního zákoníku účinného do 30. 9. 2020 stěžovateli nařídil výkon poměrné části náhradního trestu odnětí svobody ve výměře 482 dní z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2016, č. j. 4 T 5/2015-2795, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2017, č. j. 9 To 12/2017-2896.
4. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena 11. 1. 2024, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimiž podle jeho názoru došlo k porušení článku 39, článku 40 odst. 6 a článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ve smyslu §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu stěžovatel navrhuje odložení vykonatelnosti napadených soudních rozhodnutí. Návrh na odklad vykonatelnosti stěžovatel zdůvodňuje tím, že pokud by nebyla vykonatelnost napadených usnesení odložena, musel by nastoupit do výkonu trestu, což by znamenalo s ohledem na jím tvrzenou neústavnost napadených usnesení nezvratný zásah do jeho základních práv, který by již nebylo možné přinejmenším zčásti odčinit. Pro samotného stěžovatele by výkon trestu odnětí svobody byl o to citelnější, že trpí závažnými chorobami, které v rámci řízení před obecnými soudy dokládal a jejichž léčba by nepochybně byla ve výkonu trestu odnětí svobody přinejmenším komplikovaná. Stěžovatel je přesvědčen, že odložením výkonu napadených usnesení nevznikne žádné jiné osobě újma, a vyhovění jeho návrhu na odklad vykonatelnosti není ani v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem. K tomu stěžovatel zdůrazňuje, že se od stíhaného jednání, k němuž došlo již před deseti lety, nedopustil žádného protiprávního jednání a jeho separace od společnosti není z hlediska její ochrany nezbytná.
5. Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny.
6. Aniž by Ústavní soud jakkoliv předjímal konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že v případě eventuálního vyhovění ústavní stížnosti by stěžovateli mohla výkonem napadeného usnesení vrchního soudu vzniknout podstatná újma, neboť nástup do výkonu trestu odnětí svobody nepochybně představuje závažný zásah do jeho práv, který umocňují jím tvrzené zdravotní problémy. S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by odložením vykonatelnosti předmětného usnesení byl v projednávané věci ohrožen důležitý veřejný zájem, kterým je spravedlivé potrestání pachatele trestného činu v návaznosti na pravomocný odsuzující rozsudek. Je nutno připustit, že tento zájem může být efektivně zajištěn především tehdy, jestliže bezprostředně následuje výkon uloženého trestu. Nicméně za situace, kdy od právní moci rozsudku, kterým byl stěžovateli uložen předmětný trest, uplynulo již více než šest let, přičemž stěžovatel dosud pobýval na svobodě a vedl řádný život (což potvrzuje rozhodnutí o tom, že se stěžovatel ve zkušební době osvědčil, zmiňované v napadeném usnesení krajského soudu), dojde odložením vykonatelnosti rozhodnutí o přeměně peněžitého trestu v trest odnětí svobody pouze k minimálnímu snížení účinnosti trestu. Nadto lze očekávat, že projednání věci u Ústavního soudu si v kontextu doby, která již uplynula od právní moci rozsudku, jímž byl stěžovateli uložen uvedený trest, nevyžádá delší čas. Současně nelze dovodit, že by odložením vykonatelnosti usnesení vrchního soudu mohla vzniknout újma jiným osobám.
7. Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že byly naplněny podmínky ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023 sp. zn. 9 To 79/2023 vyhověl.
8. Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 9. 2023 č. j. 4 T 5/2015-3259 Ústavní soud konstatuje, že uvedené rozhodnutí bylo v celém rozsahu zrušeno výše uvedeným rozhodnutím vrchního soudu, a nelze tedy hovořit o jeho vykonatelnosti. Ústavní soud proto návrh stěžovatele v této části odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu