ECLI:CZ:US:2024:3.US.1419.23.1
sp. zn. III. ÚS 1419/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, sídlem Sokolovská 6234/64, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2023 č. j. 47 To 459/2022-25, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená zejména v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") usnesením ze dne 1. 11. 2022 č. j. KRPT-14331-247/TČ-2021-070082 zahájilo trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Stejným usnesením bylo zahájeno trestní stíhání dalších deseti osob. Před zahájením trestního stíhání proběhla domovní prohlídka v místě faktického bydliště stěžovatele, v rámci které byly v jeho pokoji v modré ledvince nalezeny peněžní prostředky ve výši 52 100 Kč a v modré obálce finanční hotovost ve výši 794 000 Kč. Dále proběhla prohlídka jiných prostor a pozemků - vozidla BMW 320 D, v rámci níž stěžovatel potvrdil, že tento vůz fakticky užívá.
3. Usnesením ze dne 7. 11. 2022 č. j. KRPT-14331-636/TČ-2021-070082 policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podle §79g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") za použití §79a odst. 1 téhož zákona zajistil předmětné motorové vozidlo a peněžní prostředky ve výši 52 100 Kč a ve výši 794 000 Kč, odňaté v rámci domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, a to jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti.
4. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že předmětné finanční prostředky byly nalezeny v bytě jeho otce J. D., který je také jejich vlastníkem, stejně jako je vlastníkem zajištěného motorového vozidla. Pokud je policejním orgánem tvrzeno, že skutečným vlastníkem těchto věcí je stěžovatel, nebyl k tomu doložen žádný konkrétní důkaz. Stěžovatel tvrdí, že otec si uvedené finanční prostředky našetřil. Dovozuje-li pak soud vlastnictví motorového vozidla z jeho faktického užívání, pak důsledně nerozlišuje užívací a vlastnické právo k věci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Majetkové hodnoty zajišťované podle §79a a násl. tr. řádu představují majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a zajištění samotné je opatřením zasahujícím do základního práva na pokojné užívání majetku. Jde ovšem o opatření dočasné, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nejde tudíž o "zbavení majetku" podle čl. 1 odst. 1 věty druhé Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření, jež se týká "užívání majetku" podle odst. 2 tohoto článku (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému království, č. 5493/72, §62). Na druhou stranu skutečnost, že jde pouze o časově omezené opatření, nevylučuje jeho způsobilost zasáhnout do ústavně zaručených práv osob.
8. Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. tr. řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření. Zajištění je institutem, který napomáhá objasňování závažné, zejména hospodářské, kriminality, jehož podstatou je nikoliv odejmutí daných prostředků vlastníkovi, ale omezení dispozičního práva s nimi tak, aby nemohlo dojít k takovému jejich užití, které by mařilo průběh a výsledek trestního řízení. Jde o omezení vlastnického práva dotčených osob, avšak v hranicích výluky z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů (§1 odst. 1 tr. řádu) i snaha v nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.
9. Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot podle §79a a násl. tr. řádu z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval do následujících tezí: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2 a čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem libovůle (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení vlastních podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je pak především věcí příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění uvedených požadavků další přezkum Ústavnímu soudu nepřísluší, a to zejména z toho důvodu, že by předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení (obdobně viz usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 105/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Kromě toho i za situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí, platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v soustavě orgánů činných v trestním řízení, a to tak, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Nutno zdůraznit, že je možné i následně kdykoli žádat o zrušení zajištění. Zároveň zákon stanoví, že není-li zajištění pro účely trestního řízení již nutné, orgán činný v trestním řízení je zruší nebo omezí i bez podnětu.
10. Ústavní soud se zaměřil na posouzení věci podle uvedených ústavněprávních kritérií s přihlédnutím k možnostem stěžovatele dosáhnout nápravy případných pochybení prostředky zakotvenými v trestněprávní úpravě. Důvody k vyhovění ústavní stížnosti přitom neshledal.
11. Předmětná rozhodnutí zákonný podklad nepostrádají, když zajištění náhradní hodnoty probíhalo v režimu §79g odst. 1 ve spojení s §79a odst. 1 tr. řádu. Rozhodováno bylo přitom orgány k tomu tr. řádem určenými a rozhodnutí sledovala legitimní cíl (snahu o minimalizaci škody způsobené případnou trestnou činností). Ústavní soud ve věci neshledal ani existenci svévole. Postup podle §79g tr. řádu nastává za situace, kdy zajišťované finanční prostředky a věci nelze stoprocentně označit za přímý výnos z trestné činnosti, přičemž právě proto jsou zajištění náhradní hodnoty povinny snést nejen osoby, které jsou podezřelé z vyšetřované trestné činnosti, ale i další osoby, především rodinní příslušníci podezřelých osob, u nichž možný prospěch z výnosu trestné činnosti lze důvodně předpokládat. Z toho vyplývá, že jak stěžovatel, tak i jeho otec byli povinni zajištění náhradní hodnoty strpět. Zajištěné věci pak nejsou ani v hrubém nepoměru k předpokládané výši způsobené škody. Je třeba zdůraznit, že sám stěžovatel měl skladováním a distribucí tabákových výrobků, tedy nejméně 6 955 800 cigaret a 35 kg řezaného tabáku bez platných nálepek, způsobit na spotřební dani škodu ve výši nejméně 23 362 788 Kč. Trestnou činností tak mělo být dosaženo nesrovnatelně vyššího finančního zisku než je odhadovaná hodnota zajištěných věcí.
12. Tvrzení stěžovatele o nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí a jemu přecházejícího rozhodnutí policejního orgánu, resp. o jejich nepodložení důkazními prostředky, není přiléhavé. Nutno přihlédnout k počátečnímu stádiu řízení, v němž se předmětná trestní věc nacházela. Na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti, nikoli jistoty, ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, neboť může být dalším šetřením vyvrácen.
13. Jak připomněl krajský soud v napadeném usnesení, policejní orgán provedl podrobné šetření ohledně majetkových poměrů stěžovatele i jeho otce. Vzal-li za prokázané, že vozidlo lze jako náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti zajistit, a stejně tak lze zajistit i finanční částky 52 100 Kč a 794 000 Kč nalezené při domovní prohlídce v pokoji, který v bytě rodičů užíval stěžovatel, nelze jeho závěru z ústavněprávního hlediska nic vytknout, neboť je podpořen důkazy vyjmenovanými a řádně zhodnocenými již v rozhodnutí o zajištění náhradní hodnoty. Pokud stěžovatel namítal, že v předmětném pokoji u rodičů nebydlel, krajský soud případně poukázal na jeho tvrzení před policejním orgánem, že tento pokoj obývá, a na skutečnost, že v něm byly mimo jiné nalezeny i cigarety bez platné nálepky, evidentně tedy z majetku stěžovatele získaného trestnou činností, pro niž je stíhán.
14. Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí, posuzované jako celek s rozhodnutím policejního orgánu, splňuje požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot, vytyčené judikaturou Ústavního soudu. Rozhodující orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat příslušná zákonná ustanovení způsobem nevybočujícím z mezí ústavnosti. V jejich procesním postupu nebyla zjištěna libovůle, která by svědčila o dotčení tvrzených práv stěžovatele.
15. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu