ECLI:CZ:US:2024:3.US.3223.23.1
sp. zn. III. ÚS 3223/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H. Ch., zastoupené JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou, sídlem Tovačovského 2784/24, Kroměříž, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. září 2023, č. j. 70 Co 123/2023-360, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a B. Š. a nezletilé B. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 2. 2023, č. j. 0 P 30/2021-327, bylo zvýšeno výživné prvního vedlejšího účastníka (otce) na nezletilou vedlejší účastnici z částky 3 500 Kč měsíčně na částku 4 200 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022 nadále, splatnou k rukám stěžovatelky (matky) vždy k 15. dni v měsíci (I. výrok); bylo vyčísleno dlužné výživné za období od 1. 9. 2022 do 31. 1. 2023 částkou 3 500 Kč měsíčně, které bylo otci uloženo zaplatit k rukám stěžovatelky v měsíčních splátkách po 700 Kč pod ztrátou výhody splátek (II. výrok); byla určena splatnost výživného, které dospěje od 1. 2. 2023 do konce měsíce, v němž bude otci doručen rozsudek (III. výrok); byl zamítnut návrh otce na snížení výživného (IV. výrok) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (V. výrok).
2. Okresní soud dospěl k závěru o nutnosti zvýšit výživné na základě toho, že od posledního rozhodování v roce 2020 došlo k podstatné změně poměrů především na straně nezletilé, která nastoupila na druhý stupeň základní školy. V případě otce soud zohlednil jeho celkovou životní úroveň i skutečnost, že má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem a manželce; k jeho příjmové situaci uzavřel, že otec je sice aktuálně nezaměstnaný, nicméně pokud by setrval v dřívějším zaměstnání, což mu bylo umožněno, mohl nadále dosahovat příjmu nejméně ve výši 25 000 Kč měsíčně hrubého, čemuž odpovídaly pracovní nabídky případných zaměstnavatelů i reálné příležitosti, které otec měl, ale nevyužil jich. Zásadně se nezměnil ani jeho zdravotní stav, přičemž i přes zdravotní obtíže, jež měl v důsledku dopravní nehody, byl již dříve schopen vykonávat pracovní činnost.
3. K odvolání otce rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu změnil a výživné dříve stanovené částkou 3 500 Kč měsíčně snížil na částku 2 500 Kč měsíčně, splatnou k rukám stěžovatelky vždy k patnáctému dni v měsíci (I. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok).
4. Krajský soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že došlo k podstatné změně poměrů na straně otce, který je od 22. 12. 2022 dosud v pracovní neschopnosti. Zprávou MUDr. Mlčákové ze dne 14. 2. 2023 bylo doloženo, že otci byla diagnostikována koxartróza II. stupně vpravo a II. - III. stupně vlevo; zprávou MUDr. Drozda ze dne 6. 9. 2023 bylo prokázáno, že otec dne 14. 6. 2023 podstoupil operaci menisku; další lékařskou zprávou MUDr. Mlčákové ze dne 11. 9. 2023 pak bylo výslovně potvrzeno, že otcův zdravotní stav neumožňuje jeho pracovní zařazení. Po operaci levého kolene je otec stále v péči ortopeda, je plánováno vyšetření levé kyčle; otec má dlouhodobé potíže s levou dolní končetinou, včetně bolestí zad; po autonehodě v roce 2018 byla operativně řešena zlomenina obratle, bylo doporučeno šetřit páteř, nezvedat břemena, vyvarovat se práce ve strnulé poloze a ve výškách. Vzhledem k uvedenému krajský soud uzavřel, že možnosti a schopnosti otce jsou aktuálně natolik limitovány jeho zhoršeným zdravotním stavem, který podle lékařské zprávy neumožňuje jeho pracovní zařazení, že tato okolnost představuje podstatnou změnu poměrů, kterou je nutno promítnout do rozhodnutí o výživném. Bylo-li proto v řízení bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že zdravotní stav otci objektivně znemožňuje již téměř devět měsíců vykonávat pracovní činnost, je nutno výživné snížit i přesto, že nezletilá již nastoupila druhý stupeň základní školy a že jinak by bylo namístě výživné naopak zvýšit. V současnosti je otec bez příjmů a podle svého vyjádření zažádal o přiznání sociálních dávek. Stěžovatelčiny poměry se od vyhlášení rozsudku okresního soudu nijak nezměnily.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Úvodem stěžovatelka podrobněji popisuje genezi sporu s otcem. Již v řízení o určení jeho otcovství k nezletilé bylo soudy v roce 2013 stanoveno otci výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně; v následujících letech bylo postupně zvyšováno, byť nedostatečně. Stěžovatelka již tehdy byla nucena složitě prokazovat, že otec cíleně nevyvíjí aktivitu k dosažení vyšších příjmů a že zatajuje nároky z pracovního úrazu. Okresní soud při svém posledním rozhodování věc posoudil podle stěžovatelky důsledně a dospěl ke správnému závěru o schopnostech stěžovatele hradit výživné ve výši 4 200 Kč měsíčně. Krajský soud však toto rozhodnutí změnil, přičemž své úvahy založil pouze na lékařské zprávě, podle níž otec není schopen vykonávat pracovní činnost. Stěžovatelka má za to, že krajský soud měl zjišťovat objektivitu této zprávy, což však neučinil, rovněž lékařka, která zprávu vypracovala, nebyla podle stěžovatelky k tomu povolanou osobou. O původu lékařské zprávy, její pravdivosti a úplnosti panují podle stěžovatelky závažné pochybnosti. Stěžovatelka má za to, že otcem uváděné potíže nesnižují jeho schopnost pracovat například v oboru informačních technologií, v němž je vzdělán, přičemž ani operace kolene nemohla přivodit ztrátu jeho pracovní schopnosti do budoucna. Krajský soud otci umožnil vést zahálčivý způsob života a rozhodl v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé. Stanovené výživné je natolik nízké, že nepokryje ani její základní potřeby. Otcova obrana je podle stěžovatelky od narození nezletilé až doposud stále stejná, otec se snaží svým povinnostem vůči ní vyhýbat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud zastává zdrženlivý přístup k přezkumu rozhodování soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení.
9. Předně je nutno konstatovat, že staví-li stěžovatelka svoji argumentaci především na zpochybnění obsahu a objektivity lékařské zprávy MUDr. Mlčákové, otcovy ošetřující lékařky, z níž krajský soud v odvolacím řízení vycházel, je pro posouzení Ústavního soudu podstatné, že z napadeného rozsudku ani ze stížnostní argumentace nevyplývá, že by stěžovatelka tyto námitky vznesla v řízení před krajským soudem. Z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmé pouze to, že stěžovatelka ve vyjádření k otcovu odvolání "označila napadený rozsudek za správný a navrhla jeho potvrzení" (bod 3 odůvodnění napadeného rozsudku) a že "se na její straně se příjmové poměry od vyhlášení napadeného rozsudku nezměnily" (bod 6 tamtéž). Stěžovatelka ostatně v ústavní stížnosti netvrdí, že by zmíněné skutečnosti u krajského soudu uplatnila, zejména nezpochybňuje způsob zachycení její argumentace v napadeném rozsudku a neuvádí nic, z čeho by bylo možno dovodit, že krajský soud tyto námitky i přes jejich řádné uplatnění zcela pominul, případně že jí jejich uplatnění neumožnil.
10. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvedenou argumentaci vznáší poprvé až v ústavní stížnosti, je nutno ji posoudit jako nepřípustnou v materiálním smyslu. Jak Ústavní soud opakovaně připomíná, požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se totiž uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné (srov. např. nález ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 4022/17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). To znamená, že tzv. materiálně nepřípustná je taková námitka v ústavní stížnosti, která nebyla (ačkoliv být mohla) uplatněna v předcházejícím řízení způsobem, který by ji umožnil soudu obsahově posoudit (viz též usnesení ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 916/23).
11. K tomu Ústavní soud dodává, že je sice pravdou, že řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je ovládáno vyšetřovací zásadou, podle níž je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí; tato zásada se však může uplatnit pouze ve vztahu ke skutečnostem, které účastníci v řízení tvrdí či které jinak vyplynou z okolností věci. V posuzované věci však z ničeho nevyplývá, že by v řízení měly být dány jakékoliv, natožpak závažné pochybnosti o odbornosti otcovy ošetřující lékařky, resp. o pravdivosti, věrohodnosti či objektivitě obsahu jí poskytnutých lékařských zpráv.
12. Ústavní soud připouští, že v současnosti stanovené výživné je s ohledem na věk a postupně narůstající odůvodněné potřeby nezletilé nízké, čehož si však byl vědom i sám krajský soud (viz jeho argumentaci obsaženou v bodu 9 a 10 odůvodnění rozsudku). Jeho výše je však aktuálně odůvodněna objektivními důvody spočívajícími ve zhoršeném zdravotním stavu otce a jeho trvající pracovní neschopnosti, jejíž existence nebyla v odvolacím řízení zpochybněna. Rozhodnutí krajského soudu lze považovat za udržitelné, přičemž z pohledu Ústavního soudu je podstatné, že toto rozhodnutí není konečně či neměnné. Podle §923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že změní-li se poměry, může soud rozhodnutí o výživném změnit, a to i zpětně. Stěžovatelka má proto do budoucna možnost domáhat se zvýšení výživného, což platí tím spíše, založil-li krajský soud své rozhodnutí na okolnosti, která v současnosti sice odůvodňuje snížení výživného, nicméně jejíž změna je v budoucnu očekávatelná, či přinejmenším reálně možná.
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu