ECLI:CZ:US:2024:3.US.3325.23.1
sp. zn. III. ÚS 3325/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Tomáše Lichovníka a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené JUDr. Nikolou Janákovou, advokátkou, sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 13 Co 135/2023-2484, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a J. Š., nezl. J. Š. a nezl. J. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Chomutově ("okresní soud") nařídil usnesením ze dne 7. 3. 2023, č. j. 0 P 40/2023-2430, výkon rozsudku tohoto soudu ze dne 4. 5. 2022, č. j. 14 Nc 58/2017-2236, vykonatelného a pravomocného dne 24. 5. 2022, a uložil stěžovatelce pokutu ve výši 10 000 Kč za nepředání dvou nezletilých synů do péče otce ode dne 12. 8. 2022 od 15:30 hodin do dne 28. 8. 2022 do 16:30 hodin.
2. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud"), který stěžovaným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
3. Stěžovatelka se závěry krajského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svého základního práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Předkládá přitom obdobné námitky, které uplatnila již v průběhu předchozího řízení, tj. v jí podaném odvolání. Opětovně tudíž zdůrazňuje, že k předání dětí nedošlo z důvodů na straně otce, který údajně neposkytl potřebnou součinnost. Rozporuje tudíž závěr obecných soudů, že by neplnila povinnosti uložené jí pravomocným a vykonatelným rozsudkem. Stěžovatelka současně namítá, že obecné soudy v řízení nezjistily názor nezletilých.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
5. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s právními závěry krajského soudu, navazujícími na závěry okresního soudu, učiněné v rámci řízení o výkonu rozhodnutí, v nichž tento soud shledal předpoklady pro stanovení pokuty podle §502 zákona o zvláštních řízeních soudních. Argumentace stěžovatelky je založena na údajné nedostatečné součinnosti ze strany otce a na porušení participačních práv dětí v předchozím řízení. Obě tyto námitky ovšem Ústavní soud považuje po seznámení se s vyžádaným soudním spisem za neopodstatněné.
6. Co se týká nedostatečné součinnosti na straně otce, postačí uvést, že otec se ve stanoveném termínu (dne 12. 8. 2022) dostavil do místa stěžovatelčina bydliště, nicméně k předání dětí nedošlo (srov. usnesení krajského soudu, bod 9). Tvrzení, že otec dne 12. 8. 2022 neposkytl potřebnou součinnost (jak stěžovatelka uvedla v řízení před okresním soudem, otec v den předání údajně ani nevystoupil z auta - srov. usnesení okresního soudu, bod 3), se jeví jako zcela účelové, a to již proto, že stěžovatelka nereagovala ani na opakované výzvy otce k následnému předání dětí (např. ze dne 13. 8. 2022, 15. 8. 2022 a 16. 8. 2022 - srov. usnesení okresního soudu, bod 2). Namítala-li stěžovatelka v průběhu předchozího řízení, že děti k odjezdu s otcem nemohla přesvědčit, Ústavní soud připomíná, že je na stěžovatelce jako přímém vychovateli nezletilých, aby jim vysvětlila (stejně jako je např. motivuje k tomu, aby chodili do školy), že styk s otcem i jeho případný nucený výkon je veden pro jejich dobro a v jejich zájmu (shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2021, sp. zn. I. ÚS 3289/21, bod 6; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz). Názor stěžovatelky, že v tomto ohledu učinila maximum možného, obecné soudy nesdílely a Ústavní soud v tomto jejich závěru a s přihlédnutím k početným předchozím případům neplnění povinností stanovených rozhodnutími o úpravě styku otce s nezletilými stěžovatelkou nespatřuje nelogičnost nebo jiný nepřípustný exces (srov. usnesení okresního soudu, bod 5). Závěr krajského soudu o uložení pokuty se proto jeví jako zcela opodstatněný.
7. Co se týká zajištění participačních práv nezletilých, pro Ústavní soud je podstatné, že obecným soudům jsou skutkové okolnosti související s nyní posuzovaným případem dobře známé z jejich úřední činnosti. Nelze totiž přehlédnout, že otcem podaný návrh na výkon rozhodnutí, kterým bylo zahájeno stávající řízení, byl již celkově 16. návrhem (!) v pořadí (srov. usnesení okresního soudu, bod 2). Opětovné zjišťování názoru nezletilých v každém konkrétním řízení by tudíž bylo pro nezletilé zbytečně zatěžující.
8. Ústavní soud navíc z vyžádaného spisu zjistil, že nezletilí měli v průběhu předchozích řízení opakovaně možnost vyjádřit se k otázkám jejich péče a styku s rodiči. Jak např. uvedl krajský soud v usnesení ze dne 4. 1. 2023, č. j. 13 Co 261/2022-2373, "participační práva nezletilých byla naplněna", přičemž "nezletilé děti opětovně neuvedly žádné závažné důvody, pro které by měl být jejich styk s otcem nesnesitelný" (srov. spis, č. l. 2375). I tato stěžovatelčina námitka se tudíž jeví jako účelová, o čemž svědčí rovněž fakt, že ji stěžovatelka neuplatnila ani v jí podaném odvolání a předkládá ji až nyní v řízení o ústavní stížnosti.
9. Lze proto shrnout, že Ústavní soud nezjistil na straně obecných soudů žádné pochybení (natož ústavněprávního charakteru), které by odůvodnilo uplatnění jeho kasační pravomoci.
10. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu