ECLI:CZ:US:2024:3.US.3385.23.1
sp. zn. III. ÚS 3385/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti Antonína Jareše, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem Jaselská 202/19, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2023, č. j. 23 Cdo 3069/2022-973, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2022, č. j. 3 Co 60/2021-933, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a ELTON hodinářská, a. s., jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se žalobou domáhal toho, aby se vedlejší účastnice coby žalovaná zdržela užívání log "PRIM" a "ELTON" a tvrzení, že Mgr. Jiří Rathouský tato loga nevytvořil. Krajský soud žalobě nevyhověl, neboť stěžovatel a jeho manželka, která se rovněž domáhala zdržovací povinnosti žalované, neprokázali, že loga vytvořil Mgr. Jiří Rathouský, od kterého oba odvozovali svá autorská práva.
2. K odvolání stěžovatele a jeho manželky vrchní soud rozhodnutí krajského soudu potvrdil a plně se ztotožnil se skutkovými i právními závěry krajského soudu. Stejně jako krajský soud uvedl, že neprokázal-li stěžovatel spolu s manželkou tvrzení, že autorem log je Mgr. Jiří Rathouský, nebyl důvod zkoumat, kdo po něm nabyl autorská majetková práva, ani zda žalovaná tato práva porušuje.
3. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. Skutkové závěry vrchního soudu o autorství log neshledal v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Oba nižší soudy vyložily, z jakých důkazů vycházely a proč z některých naopak vyjít nemohly.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel podává proti rozhodnutí vrchního soudu a Nejvyššího soudu ústavní stížnost, kterou se domáhá vyslovení, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva podle čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 34 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a zrušení obou napadených rozhodnutí.
5. Soudy podle stěžovatele nesprávně požadovaly přítomnost znalce či odborníků, kteří měli zkoumat autorství díla, při tvorbě tohoto díla, jakož i jejich osobní znalost autora. Vrchní soud se s touto námitkou nijak nevypořádal a ani dovolací soud stěžovateli nevysvětlil, zda je krajským soudem vznesený požadavek na znalce a odborníky důvodný, případně na základě jaké právní úpravy. Podle judikatury Ústavního soudu mají soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnit a provedené důkazy nesmí být v extrémním rozporu se skutkovými a právními závěry soudu.
6. V řízení bylo prokázáno, že logo "ELTON" jeho údajný tvůrce, svědek Josef Žid, nevytvořil, ale konzultoval jej s manželkou Mgr. Jiřího Rathouského. Po ní stěžovatel a jeho manželka dědili. Tato zjištění postačují k tomu, aby soudy ve vztahu k logu "ELTON" žalobě vyhověly. Případně měly pro tyto skutečnosti obrátit důkazní břemeno vůči žalované, která měla mít povinnost dokázat, na základě jakého titulu loga užívá. Jestliže soudy nezjistily skutečné autorství log, porušily výše zmíněná práva stěžovatele.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavnímu soudu nepřísluší všeobecný dozor nad rozhodováním obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti má Ústavní soud pravomoc zasáhnout jen tehdy, pokud jejich rozhodnutí porušuje stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. K tomu však v daném případě nedošlo.
8. Obecně je nejprve nutné uvést, že stěžovatel petitem ústavní stížnosti napadá výhradně rozhodnutí vrchního soudu a Nejvyššího soudu. S ohledem na okolnost, že Ústavní soud je zásadně vázán petitem (nikoliv však odůvodněním) podaného návrhu, je tím vymezen rámec přezkumu, ke kterému je v tomto řízení oprávněn. Stěžovatelovy námitky k postupu a rozhodnutí krajského soudu, tedy i námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry tohoto soudu, proto Ústavní soud ústavněprávnímu přezkumu podrobit nemohl.
9. První námitka se dotýká náležitého odůvodnění rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu. Požadavek na řádné odůvodnění soudních rozhodnutí je jedním ze základních rysů spravedlivého procesu [nález sp. zn. I. ÚS 904/08, bod 29; nález sp. zn. I. ÚS 113/02 (N 109/27 SbNU 213)]. Podle Ústavního soudu napadená rozhodnutí tomuto požadavku dostála.
10. Již z rozhodnutí krajského soudu plyne, že sama okolnost, že zpracovatelé posudků a vyjádření nebyli přítomni tvorbě díla a osobně se s autorem neznali, je jen jedním z několika důvodů, proč není možné dovodit závěr o autorství Mgr. Jiřího Rathouského k logům. Dalším důvodem byla skutečnost, že při zadání posudků a vyjádření byli zpracovatelé ovlivněni tvrzeními a materiály, které dostali od zadavatelů. Některé z těchto materiálů byly však v řízení před krajským soudem zpochybněny. Jako třetí důvod krajský soud uvedl, že posudky a vyjádření nevylučují autorství i někoho jiného než Mgr. Jiřího Rathouského. Z těchto všech důvodů teprve v souhrnu krajský soud nevyvodil závěr o autorství Mgr. Jiřího Rathouského (bod 46 rozhodnutí). Z rozhodnutí neplyne požadavek, aby znalci a odborníci zkoumající autorská díla byli přítomni jejich tvorbě a znali jejich autory.
11. Vrchní soud stěžovateli, byť stručně, vysvětlil, z jakých důvodů rozhodnutí krajského soudu ve věci samé potvrdil. Poukázal na to, že krajský soud měl ke zpochybnění závěrů znaleckého posudku Mgr. Bindera a odborných vyjádření dalších osob několik legitimních důvodů.
12. Více rozvedl své úvahy Nejvyšší soud, který ve způsobu hodnocení důkazů nižších soudů neshledal projev svévole, excesu či hrubý rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry. Stejně jako vrchní soud pak odkázal na rozhodnutí krajského soudu.
13. Judikatura Ústavního soudu připouští vyšším soudům v podrobnostech odkázat na odůvodnění soudu nižšího stupně, nesmí jít však o paušální odkaz bez jakékoliv vlastní argumentace [nález sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), bod 16]. V daném případě se vyšší soudy v odůvodnění dostatečně zabývaly všemi námitkami stěžovatele a nelze jim vyčíst, že jednu z několika námitek odůvodnily mimo jiné odkazem na konkrétní bod rozhodnutí nižšího soudu, ze kterého lze odpověď na stěžovatelovu otázku jasně vyčíst (bod 10 tohoto rozhodnutí).
14. Druhým důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí má být dle stěžovatele nezjištění skutečného autora log. Stěžovatel má za to, že pokud nemá žalovaná titul k užívání log, mělo být jeho žalobě vyhověno. Ani zde však Ústavní soud porušení stěžovatelových základních práv a svobod neshledal.
15. Jak srozumitelně uvedl vrchní soud, jestliže stěžovatel v řízení neprokázal, že autorem je Mgr. Jiří Rathouský, od něhož stěžovatel odvozuje svá autorská práva, není soud povinen ke stěžovatelově návrhu zkoumat, zda žalovaná tato práva porušuje. Stejně tak se soud nemusí zabývat tím, zda žalovaná porušuje autorská práva někoho jiného. Pro obrácení důkazního břemene v dané věci proto nebyl důvod.
16. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel od počátku řízení odvozoval svá autorská práva od Mgr. Jiřího Rathouského, nikoliv od jeho manželky. Požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se přitom uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné [nález sp. zn. I. ÚS 4022/17 (N 110/89 SbNU 631), bod 22]. Proto námitka stěžovatele, že v řízení prokázal autorství manželky Mgr. Jiřího Rathouského k logu "ELTON" a soudy proto měly žalobě vyhovět, není způsobilá vyvolat zásah Ústavního soudu v podobě zrušení napadených rozhodnutí.
17. Stěžovatel sice v obecnosti odkazuje na dva nálezy Ústavního soudu [nález sp. zn. II. ÚS 3076/13 (N 57/73 SbNU 125) a nález sp. zn. I. ÚS 550/22], ani jeden z nich však není v daném případě přiléhavý. Prvním z nich zrušil Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu proto, že některé klíčové námitky účastnice řízení zcela pominul. Druhým z citovaných nálezů Ústavní soud zrušil rozhodnutí obecných soudů z důvodu, že ze zjištěného skutkového stavu obecné soudy vyvodily extrémně nelogické právní závěry. Žádnou z těchto ústavněprávních vad však napadená rozhodnutí netrpí (viz bod 10-16 tohoto usnesení).
IV.
Závěr
18. Soudy v napadených rozhodnutích neporušily stěžovatelova ústavně zaručená základní práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a odmítl ji podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu