infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 03.04.2024, sp. zn. III. ÚS 472/24 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2024:3.US.472.24.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2024:3.US.472.24.1
sp. zn. III. ÚS 472/24 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) V. K. a 2) nezletilé V. B., zastoupené zákonnou zástupkyní - matkou (stěžovatelkou 1), obou právně zastoupených JUDr. Petrou Langerovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, sídlem Schweitzerova 116/28, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. prosince 2023 č. j. 70 Co 62/2023-2602, a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako účastníka řízení, F. B. a A. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 6. prosince 2023 č. j. 70 Co 62/2023-2602, se zamítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 16. 2. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 10. 11. 2022 č. j. 36 Nc 30032/2019-1368, neupravil styk vedlejšího účastníka F. B. (otce) s nezletilou stěžovatelkou V. B. (dcerou) a nezletilým synem F. B. a zamítl návrh na úpravu styku podaný vedlejší účastnicí A. B. Okresní soud mj. vyložil, že za současné situace nejsou podmínky pro stanovení kontaktu otce s nezletilou dcerou, která k němu má negativní vztah a styk s ním by ji mohl traumatizovat. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou V. v každém kalendářním týdnu ve čtvrtek od 16.00 hodin do 17.00 hodin, přičemž k předávání a navracení nezletilé bude docházet před domem, v němž nezletilá V. bydlí s matkou. Krajský soud negativní vztah dcery k otci považoval za důsledek masivní manipulace ze strany matky, který nemůže být vyložen v neprospěch úpravy styku. Navzdory vyjádřenému přání nezletilé a jejím psychickým obtížím tedy učinil závěr, že v jejím nejlepším zájmu je stanovení styku s otcem ve výše uvedeném rozsahu. Stěžovatelky se domnívají, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich práva garantovaná v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatelky nesouhlasí se závěry krajského soudu, který dle jejich názoru dostatečně nezohlednil přání nezletilé a důsledky styku s otcem na její psychiku. Z toho důvodu se domáhají zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví. III. Ústavní stížnost je zčásti návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou, zčásti návrhem zjevně neopodstatněným. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace nezletilé stěžovatelky k podání ústavní stížnosti. Nezletilé byl v průběhu řízení před obecnými soudy ustanoven kolizní opatrovník, a to město L. Po ustanovení kolizního opatrovníka rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení, neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. Ústavní soud se již mnohokrát zabýval problematikou procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči (respektive zákonnými zástupci) v řízení o ústavní stížnosti. Ve své judikatuře dospěl k závěru, že ústavní stížnost podaná rodičem ve jménu svém i ve jménu dítěte bude shledána přípustnou pouze tehdy, nehrozí-li střet zájmů mezi nimi. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítěte není tento rodič oprávněn jednat za své dítě ani před Ústavním soudem, tj. není oprávněn ani k podání ústavní stížnosti jménem dítěte (srov. např. nález ze dne 27. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 3046/14, usnesení ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2768/14 nebo usnesení ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 3443/19). V případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník (srov. nález ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 2866/17). S ohledem na vztah rodičů a na skutková zjištění obecných soudů v nynějším případě hrozí jednání matky ve vlastním zájmu na úkor zájmu nezletilé. Z toho důvodu Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky 2) posoudil jako návrh podaný neoprávněnou osobou ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23). Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinněprávních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Další přehodnocování jejich závěrů Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě tyto soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky nejlépe vybaveny k tomu, aby dokázaly vhodně zohlednit a upravit aktuální rodinné poměry. V nynějším případě Ústavní soud žádný ústavněprávně relevantní exces neshledal. Napadené rozhodnutí je srozumitelně a přesvědčivě odůvodněno. Krajský soud se pečlivě zabýval všemi relevantními okolnostmi a učiněné závěry odpovídají provedenému dokazování i právní úpravě. To se týká i těch částí odůvodnění, v nichž se krajský soud zabýval přáním nezletilé, námitkami ohledně důsledků styku nezletilé s otcem na její psychiku, manipulací ze strany matky i dalšími hledisky namítanými v ústavní stížnosti. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozvíjí polemiku s krajským soudem a domáhá se prosazení vlastního zájmu. Jak však již bylo vysvětleno, z ústavněprávního hlediska napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout a Ústavnímu soudu nepřísluší závěry obecných soudů dále přehodnocovat. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (v případě nezletilé stěžovatelky) dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný (v případě matky nezletilé stěžovatelky) dle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Ze stejných důvodů Ústavní soud nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o němž s ohledem na přednostní projednání věci nerozhodoval samostatným usnesením. Ve vztahu k doplnění podání ze dne 26. 3. 2024, v němž stěžovatelky poukazují na zhoršení duševního stavu nezletilé v důsledku zveřejnění jejího případu v tisku, Ústavní soud dodává, že aktuální stav nezletilé případně bude moci být zohledněn ve vykonávacím řízení. Závěry obecných soudů však v nynějším případě ústavněprávní nedostatky nevykazují. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2024 Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2024:3.US.472.24.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 472/24
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 3. 4. 2024
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 2. 2024
Datum zpřístupnění 1. 5. 2024
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO - nezletilá
Dotčený orgán SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
procesní - odložení vykonatelnosti
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 89/2012 Sb., §888, §891 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík styk rodičů s nezletilými dětmi
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-472-24_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 127195
Staženo pro jurilogie.cz: 2024-05-04