ECLI:CZ:US:2024:3.US.51.24.1
sp. zn. III. ÚS 51/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajka) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Žanetou Pröll, advokátkou se sídlem 28. října 3390/111a, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2023 č. j. 14 Co 210/2023-312, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, protože účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Postačí uvést, že obecné soudy v nyní posuzovaném řízení rozhodovaly o návrhu stěžovatele na zvýšení výživného jeho nezletilých synů.
3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Okresní soud v Karviné (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 0 P 68/2020-224, zvýšil matce výživné pro každého nezletilého z částek 7 500 Kč měsíčně na částky 10 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2021 do 31. 10. 2022 a na částky 8 000 Kč měsíčně pro každého z nezletilých od 1. 11. 2022 nadále s tím, že matka je povinna pro každého z nezletilých platit částku 5 500 Kč k rukám stěžovatele a částku 2 500 Kč měsíčně na účet vedený u Modré pyramidy stavební spořitelny, a.s. Okresní soud dále vypočetl dlužné zvýšené výživné za dobu od 1. 9. 2021 do 31. 3. 2023 v částkách po 37 500 Kč pro každého z nezletilých s tím, že matka je povinna toto dlužné výživné zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení a s tím, že první splátka je splatná prvního dne v měsíci následujícím po doručení rozsudku a další splátky jsou splatné spolu s běžným výživným k rukám stěžovatele.
4. K odvolání matky nezletilých ve věci rozhodoval krajský soud, který stěžovaným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že výživné stanovené matce rozsudkem okresního soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 39 Nc 38/2019-70, částkou 7 500 Kč měsíčně pro každého nezletilého se s účinností od 1. 11. 2022 snižuje na částku 5 000 Kč měsíčně pro každého nezletilého, které je matka povinna platit vždy každého prvního dne v měsíci předem k rukám stěžovatele.
5. Stěžovatel se závěry krajského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých shora rubrikovaných základních práv. Má za to, že pokud by odvolací soud hodnotil všechny provedené důkazy s ohledem na celkové majetkové poměry a potencialitu příjmů matky, nemohl by dospět k závěrům o snížení výživného. Stěžovatel krajskému soudu dále vytýká, že neprovedl důkazy, které navrhoval a označil ve svých vyjádřeních k odvolání matky.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení krajského soudu nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
7. Ústavní soud předně připomíná, že zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je totiž především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud zejména nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do rozhodování obecných soudů zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. V této věci však Ústavní soud nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by teprve mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí ve vztahu ke stanovení výživného.
8. Podstata stěžovatelovy polemiky se závěry napadeného soudního rozhodnutí je založena pouze na nesouhlasu s výší vyměřeného výživného na nezletilé syny, tedy výlučně na hodnocení podústavního práva a zjištěného skutkového stavu případu, a zjevně tudíž nemá ústavněprávní rozměr. Stěžovatel svou argumentací, která je ve svém obsahu v podstatě opakováním námitek uplatněných v předchozím řízení, staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu ale nepřísluší. Krajský soud své závěry odůvodnil zcela odpovídajícím způsobem, takže napadené rozhodnutí nelze shledat rozpornými s právem na soudní ochranu. Ústavnímu soudu tedy nepřísluší přehodnocovat závěry obecných soudů, konkrétně pak krajského soudu, pokud stěžovatel nepřinesl relevantní argumenty, že by došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod.
9. Ústavní soud zároveň opakovaně ve své judikatuře vyzdvihl, že otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je sice věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je však povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06 ze dne 12. 9. 2006; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz).
10. Tomuto požadavku krajský soud dostál, neboť z jeho rozhodnutí je dostatečně patrné, jakými úvahami se řídil. Krajský soud velmi pečlivě zhodnotil majetkové poměry matky. Vzal zejména v potaz, že se jí v listopadu XXXX narodila dcera, v důsledku čehož pracuje na zkrácený úvazek při čerpání rodičovského příspěvku (srov. rozsudek krajského soudu, bod 24). Krajský soud zohlednil rovněž majetkovou účast matky ve společnosti X (tamtéž, bod 13), vypořádání SJM, jakož i příjmy plynoucí z pronájmu nemovitostí, přičemž dospěl k závěru, že matčiny majetkové poměry neodůvodňují zvýšení výživného dle stěžovatelových představ. Krajský soud rovněž vysvětlil, byť stručně, proč v případě matky neuplatnil příjmovou potencialitu dle §913 občanského zákoníku, resp. odůvodnil, proč nepřistoupil k doplnění dokazování dle návrhu stěžovatele (srov. tamtéž, body 28-29). Rozhodnutí krajského soudu konečně nelze považovat ani za překvapivé, neboť možnost snížení výživného přicházela v úvahu nejpozději od počátku odvolacího řízení (srov. odvolání matky, k němuž měl stěžovatel možnost se vyjádřit - rozsudek krajského soudu, body 2-3).
11. Na těchto závěrech nehodlá - a vzhledem ke svému postavení orgánu ochrany ústavnosti, který není součástí soustavy obecných soudů, ani nemůže - zdejší soud cokoliv přehodnocovat, neboť v nich neshledal nic, co by svědčilo o jejich protiústavnosti. Vyjadřuje-li stěžovatel přesto nespokojenost, neboť se domáhal stanovení vyšší vyživovací povinnosti, přičemž tento svůj argument zaštiťuje obecným odkazem na právo na spravedlivý proces, Ústavní soud připomíná, že toto základní právo nelze zaměňovat s neexistujícím právem na úspěch ve věci. Jednoduše vyjádřeno, právo na spravedlivý proces je právem na "férového arbitra", nikoliv však právem na "vítězství" v civilním řízení.
12. Zdejší soud současně považuje za vhodné připomenout, že napadené rozhodnutí nemá povahu rozhodnutí konečného a nezměnitelného, jak vyplývá z §923 občanského zákoníku, čehož si je ostatně stěžovatel vědom, což tedy znamená, že stěžovatel má možnost domáhat se zvýšení vyživovací povinnosti v případě podstatné změny poměrů. Uvedené platí tím spíše, pokud krajský soud své rozhodnutí v nyní posuzovaném případě založil zejména na okolnosti, která v současnosti sice odůvodňuje snížení výživného (tj. péče matky o novorozence v rámci rodičovské dovolené), nicméně jejíž změna je v budoucnu zcela reálně očekávatelná.
13. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu