ECLI:CZ:US:2024:3.US.594.24.1
sp. zn. III. ÚS 594/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Michalem Filoušem, advokátem, se sídlem Ostravská 501/16, Olomouc, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 2. ledna 2024 č. j. 5 KZT 15/2023-33 a usnesení Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 16. října 2023 č. j. ZT 83/2023-22, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství ve Vyškově, jako účastníků řízení, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Vyškov - dopravní inspektorát a P. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody) zaručená čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 11 odst. 1 Listiny, čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 Úmluvy a čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti jakož i jejích příloh se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Vyškov - dopravní inspektorát (dále jen "policejní orgán") bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. S. (dále jen "druhý vedlejší účastník řízení") pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"). Policejní orgán dospěl k závěru, že existuje důvodné podezření ze spáchání tohoto trestného činu druhým vedlejším účastníkem řízení jako řidičem z povolání v rámci výkonu jeho pracovní činnosti; při plnění pracovních úkolů druhý vedlejší účastník řízení způsobil v ústavní stížností napadených rozhodnutích podrobně popsanou nehodu (patrně z důvodu mikrospánku), při níž se střetl s vozidlem řízeným stěžovatelem jako poškozeným.
3. Po skončení vyšetřování státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vyškově (dále jen "okresní státní zástupce") jako dozorový státní zástupce rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2023 č. j. ZT 83/2023-22 o podmíněném zastavení trestního stíhání podle §307 odst. 1, odst. 2 tr. řádu, za splnění podmínky podle §307 odst. 2 písm. b) tr. řádu spočívající ve složení částky 25 000 Kč na pomoc obětem trestné činnosti. Dále byla druhému vedlejšímu účastníkovi stanovena zkušební doba v délce trvání 20 měsíců. Proti i tomuto rozhodnutí okresního státního zástupce podal stěžovatel stížnost. Zejména namítal, že státní zástupce postupoval v rozporu se zákonem, neboť věděl, že druhý vedlejší účastník řízení tvrdil, že chce poškozenému nad rámec pojistného plnění nahradit škodu. Náhrada škody ale nebyla uhrazena a nebyla uzavřena ani dohoda o náhradě škody. Pokud i přesto státní zástupce rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání, učinil tak v rozporu s podmínkami stanovenými zákonem.
4. Stížnost stěžovatele podle §141 a násl. tr. řádu státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "krajský státní zástupce") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou. Podle krajského státního zástupce byly splněny všechny zákonem vyžadované podmínky pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání ve smyslu §307 tr. řádu. Druhý vedlejší účastník totiž zejména - v souladu s §307 odst. 1 písm. b) tr. řádu - učinil potřebná opatření k náhradě škody, kterou jím spáchaným trestným činem způsobil. O dopravní nehodě informoval svého zaměstnavatele, kterému poskytl i patřičnou součinnost ve vztahu k příslušné komerční pojišťovně tak, aby tato mohla uhradit při dopravní nehodě způsobenou škodu. Za dané situace tedy nebylo nutno při podmíněném zastavení trestního stíhání, aby druhý vedlejší účastník přímo sám nahradil stěžovateli škodu. Nadto krajský státní zástupce v ústavní stížností napadeném rozhodnutí připomněl, že za těchto okolností je odpovědnost druhého vedlejšího účastníka dána toliko k jeho zaměstnavateli jako majiteli a provozovateli motorového vozidla, s nímž druhý vedlejší účastník havaroval; ve vztahu mezi stěžovatelem a jeho zaměstnavatelem nutno celou věc posuzovat jako pracovní úraz. Naopak pokud stěžovatel respektive jeho zmocněnec v rámci trestního řízení proti druhému vedlejšímu účastníkovi požadovali nad rámec plnění ze strany pojišťovny ještě částku 50 000 Kč, pak nárok na ni dostatečně nedoložili.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve obsáhle rekapituluje obecná východiska vztahující se zejména k nárokům poškozeného na efektivní vyšetřování, jak je zmiňuje například nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2012/18 [(N 153/96 SbNU 14); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz]. Odkazuje na četná rozhodnutí zejména Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, z nichž dovozuje, že orgány činné v trestním řízení by měly vyvinout maximální úsilí k tomu, aby práva poškozených zasažená trestnou činností nebyla ještě více narušována. Stěžovatel se přitom domnívá, že v jeho věci bylo zasaženo samotné tvrdé jádro lidských práv. Ústavní soud zcela výjimečně může zasáhnout do adhezního řízení, je-li ztíženo libovůlí, což by mělo nastat v této věci. Zmocněnec stěžovatele se s druhým vedlejším účastníkem během trestního řízení měli dohodnout tak (když samotná nabídka podle stěžovatele vzešla od druhého vedlejšího účastníka), že tento ve prospěch stěžovatele a nad rámec plnění ze strany pojišťovny stěžovateli uhradí částku ještě 50 000 Kč (tuto částku měl také nabízet zaměstnavatel druhého vedlejšího účastníka). Ovšem okresní státní zástupce, jak výše uvedeno, nakonec rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání druhého vedlejšího účastníka, aniž by bylo dosaženo dohody se stěžovatelem na částce, kterou mu měl druhý vedlejší účastník nad rámec plnění pojišťovny uhradit. Orgány činné v trestním řízení tak upřednostnily neurčité oběti trestných činů, v jejichž prospěch druhý vedlejší účastník složil částku 25 000 Kč, před alespoň částečným nahrazením utrpení, které prožil díky nehodě způsobené druhým vedlejším účastníkem stěžovatel. Nadto se zmocněnec stěžovatele nemohl zúčastnit díky pochybení policejního orgánu výslechu druhého vedlejšího účastníka řízení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, kdy došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. K věci samé Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou akceptovatelná, neboť orgány činné v trestním řízení vysvětlily, že není nutné, aby to byl vždy při podmíněném zastavení trestního stíhání přímo obviněný, kdo zaplatí poškozenému škodu. Naopak v nyní posuzované věci druhý vedlejší účastník řízení v dané souvislosti poskytl všem zúčastněným subjektům takovou součinnost, aby stěžovateli jako poškozenému byla uhrazena veškerá škoda (resp. újma) v rámci sjednaného pojištění.
9. Stěžovatel ani v ústavní stížnosti důsledně neuvádí argumenty, že by v jeho věci bylo porušeno právo na účinné vyšetřování. Podmínky podmíněného zastavení trestního stíhání druhého vedlejšího účastníka řízení zpochybňuje jen tím, že se ve svém důsledku domáhá po druhém vedlejším účastníku řízení plnění nad rámec platby hrazené pojišťovnou. Poskytnutí takového (dalšího) plnění ovšem není podmínkou pro podmíněné zastavení trestního stíhání [v řízení tak nebylo nutno ani dokazovat, zda stěžovatel a druhý vedlejší účastník řízení mezi sebou jednali o uzavření dohody ve smyslu §307 odst. 1 písm. b) tr. řádu; proto není ani přiléhavý odkaz stěžovatele usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2.1994 sp. zn. 4 To 117/94]. V nyní posuzovaném případě tedy zjevně nejde o to, že by vina druhého vedlejšího účastníka řízení na dopravní nehodě byla jakkoliv zpochybněna a bylo zpochybněno účinné vyšetření trestné činnosti. Nadto se okresní státní zástupce vypořádal i s pochybením policejního orgánu spočívajícím v tom, že zmocněnce stěžovatele opomněl informovat o termínu výslechu obviněného a zmocněnec stěžovatele se tohoto úkonu tedy nemohl zúčastnit. Policejní orgán však toto své pochybení sám odhalil a zmocněnci stěžovatele nabízel možnost pokračování ve výslechu tak, aby se jej zmocněnec mohl zúčastnit. Zmocněnec stěžovatele však o takový postup neprojevil zájem, přičemž nevyužil ani možnosti prostudovat spisový materiál (srov. k tomu usnesení ze dne 22. 1. 2024 č. j. ZT 83/2023-71).
10. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu