ECLI:CZ:US:2024:4.US.1026.23.1
sp. zn. IV. ÚS 1026/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelů M. Š. a R. Š., zastoupených JUDr. Petrou Veruňákovou, advokátkou, sídlem Na Stráži 1306/5, Praha 8 - Libeň, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2023 č. j. 100 Co 297/2022-142, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. Š. a nezletilých M. Š. a J. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a l. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelé jsou rodiči nezletilých vedlejších účastníků. První vedlejší účastník (otec stěžovatele) se v řízení před Okresním soudem Praha-východ (dále jen "okresní soud") domáhal úpravy styku s nezletilými vedlejšími účastníky, jeho vnoučaty.
3. Okresní soud návrh prvního vedlejšího účastníka na úpravu styku s nezletilými zamítl (výrok I.) a zároveň rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Uvedl, že obecně vzato je v zájmu dětí, aby znaly své prarodiče a trávily s nimi čas, avšak v projednávané věci dospěl k závěru, že vztahy prvního vedlejšího účastníka s rodiči nezletilých jsou nepřátelské, neutěšené. Dodal, že konflikt dosahuje určité intenzity a že došlo ke značně vyhrocené situaci, které byli přítomni i nezletilí. Dovodil, že nezletilí vedlejší účastníci nemají k dědečkovi vybudovaný takový vztah, aby to, že se spolu nestýkají, vnímali (alespoň v době rozhodnutí soudu) jako újmu. Konstatoval, že nejprve by měly být zhojeny vztahy rodičů a prvního vedlejšího účastníka, teprve poté lze uvažovat obnovu vztahu dědečka s vnoučaty (ne naopak). Okresní soud dodal, že je na účastnících, aby se v zájmu nezletilých, ale i v zájmu svém, snažili vzájemné vztahy bez ingerence státu napravit. Proti tomuto rozhodnutí podal první vedlejší účastník odvolání.
4. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu změnil. Určil, že první vedlejší účastník je oprávněn stýkat se s nezletilými první neděli v každém lichém kalendářním měsíci od 10.00 hodin do 18.00 hodin a v každém roce 23. 12. od 10.00 hodin do 18.00 hodin. Krajský soud poukázal na skutečnost, že kontakt mezi vedlejšími účastníky byl v minulosti realizován a že mezi starší M. a dědečkem byl vybudován citový vztah, což nerozporoval ani jeden ze stěžovatelů (bod 14 napadeného rozsudku). Krajský soud dodal, že v danou chvíli není žádná objektivní překážka pro alespoň minimální styk nezletilých s dědečkem jakožto důležitým členem své rodiny, a dodal, že je namístě učinit vše proto, aby nezletilí (kteří v budoucnu nebudou mít třeba již ani možnost se dědečkem stýkat), nelitovali toho, že kontakt s ním ztratili jen z důvodu osobního sporu mezi rodiči a prvním vedlejším účastníkem (bod 19 napadeného rozsudku).
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé mají za to, že z napadeného rozhodnutí je patrné, že krajský soud vyložil podmínky uvedené v §927 občanského zákoníku v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých dětí a porušil výše uvedená práva stěžovatelů, jakož i nezletilých dětí. Popisují, že první vedlejší účastník nerespektuje pokyny ohledně výživy a denního režimu dětí, a uvádějí, že konfliktní situace v minulosti nastávaly i při předání dětí zpět rodičům. Uvádějí, že nezletilý J. byl v době, kdy byly přerušeny kontakty, velmi nízkého věku a svého dědečka tedy víceméně nezná. Nezletilá M. je pak podle stěžovatelů již ve věku, kdy je schopna si cestu k dědečkovi případně najít časem sama i bez autoritativního rozhodnutí soudu, pokud to bude chtít. Stěžovatelé dále namítají, že v jejich věci došlo k porušení zákazu tzv. překvapivých rozhodnutí. K tomu mělo dojít tím, že krajský soud stěžovatele neseznámil s odlišným právním názorem na zjištěný skutkový stav a neposkytl jim příležitost se k němu vyjádřit.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o děti a o stanovení rozsahu styku s nimi. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Ústavní soud vyšel z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu vedeného okresním soudem pod sp. zn. 47 Nc 2636/2022 a 30 P 113/2023. V posuzované věci nezjistil Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených shledáno jako porušení základních práv stěžovatelů a jež by mělo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
8. Rozsah styku určený krajským soudem není široký, je omezený na osm hodin každé dva měsíce, krajský soud reflektuje existenci konfliktní situace v rodině nezletilých (srov. závěry v bodě 28 nálezu ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1081/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na www.nalus.cz). V závěrech krajského soudu Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle či překvapivosti. Varianta určení styku nezletilých s prvním vedlejším účastníkem byla prezentována v průběhu předchozího řízení před okresním soudem a byla též rekapitulována v jeho odvolání. Stěžovatelům byl dán dostatečný procesní prostor k tomu, aby se k takovému řešení vyjádřili, přičemž této možnosti využili (srov. "vyjádření rodičů k odvolání navrhovatele vůči rozsudku Okresního soudu pro Prahu východ ze dne 21. 9. 2022" na č. l. 123 a násl.). Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů, přičemž ze spisu plyne, že řízení (nyní o změně styku nezletilých s prarodičem) před okresním soudem znovu probíhá (srov. č. l. 215).
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu