ECLI:CZ:US:2024:4.US.126.24.1
sp. zn. IV. ÚS 126/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele V. C., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10 - Záběhlice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2023, č. j. 5 To 407/2023-523, a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. srpna 2023, č. j. 25 T 113/2014-506, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Namítá, že obecné soudy porušily presumpci neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. porušení práv na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že stěžovatel byl odsouzen za tři trestné činy: zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 trestního zákoníku. Za to mu Okresní soud v Chomutově uložil v červnu 2014 souhrnný podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání dvou roků na zkušební dobu dvou roků, trest propadnutí věci a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků. V červenci 2018 okresní soud původně podmíněný trest odnětí svobody změnil na trest nepodmíněný, k jehož výkonu byl stěžovatel zařazen do věznice s dozorem. Po propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody okresní soud podmíněně upustil od výkonu trestu zákazu činnosti, a to na zkušební dobu v trvání dvou roků.
3. Protože se stěžovatel během zkušební doby neosvědčil, okresní soud rozhodl usnesením uvedeným v záhlaví o výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Během zkušební doby totiž stěžovatel spáchal celkem deset přestupků, z nich osm byly přestupky dopravní. Stěžovatel řídil motorové vozidlo buď ve špatném technickém stavu, nebo bez provedené technické kontroly, jednou překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 23 km/h. Ve dvou případech dokonce způsobil dopravní nehodu. Kromě toho stěžovatel neplnil ani finanční závazky, které vzešly z předchozího trestního řízení (náhrada škody a náhrada nákladů trestního řízení). Nejevil ani zájem o své nezletilé děti, nehradil ani nepřispíval na jejich výživu a péči. Okresní soud neshledal ani důvody pro výjimečné zachování podmíněného upuštění od výkonu trestu zákazu činnosti, nejsou tu žádné mimořádné okolnosti, které by takový postup odůvodňovaly.
4. Krajský soud v Ústí nad Labem se k odvolání stěžovatele ztotožnil s okresním soudem a rozhodl, že stěžovatel se během zkušební doby jednoduše neosvědčil. Svým chováním, zejména opakovaným pácháním dopravních přestupků, zavdal důvod pro výkon zbytku trestu zákazu činnosti. Tento trest byl stěžovateli uložen právě proto, že spáchal trestný čin v souvislosti s řízením motorového vozidla. Není-li stěžovatel schopen se poučit a dále jedná protiprávně, nelze v žádném případě mluvit o osvědčení.
5. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že během zkušební doby vedl řádný život; nebyl tedy důvod nařídit výkon zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatel uvádí, že se dopustil pouze několika "banálních" přestupků a že se o své děti stará. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že bez možnosti řídit motorová vozidla nemůže řádně pracovat, navštěvovat své nezletilé děti (toho času v dětských domovech) ani dojíždět za svou invalidní matkou.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je proto přípustná.
7. Zda odsouzený splňuje podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti je otázkou, kterou posuzují obecné soudy. Ony rozhodují, zda se vzhledem ke všem relevantním okolnostem odsouzený skutečně polepšil a zda do budoucna nebude nutné trvat na výkonu zbytku trestu [srov. přiměřeně nálezy ve věcech podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ze dne 11. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 232/22, body 9 a 10, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. II. ÚS 482/18 (N 195/91 SbNU 411), body 9 a 10, nebo ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 2201/16 (N 4/84 SbNU 69), bod 16]. I proto je Ústavní soud ve věcech podmíněného upuštění od výkonu trestu zdrženlivý. Zásahu Ústavního soudu je třeba, pokud obecné soudy postupují svévolně, fakticky mylně nebo odůvodnění jejich rozhodnutí je vnitřně rozporné. O takový případ se ale v nynější věci nejedná.
8. Obecné soudy stěžovateli především vytkly, že navzdory podmíněnému upuštění od výkonu trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel se dopouštěl protiprávního jednání, jmenovitě dopravních přestupků. Pokud stěžovatel argumentuje, že šlo jen o "banální dopravní přestupky", nelze mu přisvědčit. Nejenže stěžovatel opakovaně páchal dopravní přestupky, jejich závažnost se stupňovala. Svým chováním tak stěžovatel zavdal důvod, aby obecné soudy rozhodly o výkonu zbytku nynějšího trestu (výstižně k tomu bod 6 usnesení krajského soudu). Spáchání závažného přestupku nebo více přestupků obdobného druhu, jako byl trestný čin, za nějž byl pachatel odsouzen, může být podkladem pro závěr, že stěžovatel nevedl řádný život [shodně nález ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. I. ÚS 1202/17 (N 151/86 SbNU 527), bod 21].
9. Závěr o nevedení řádného života obecné soudy neomezily jen na stěžovatelovy "prohřešky" během silničního provozu. Ústavní soud připomíná, že hodnocení řádnosti života je otázkou komplexní, neboť se hodnotí celá osobnost odsouzeného, stav jeho nápravy atd. (nález I. ÚS 2201/16, bod 32). V nynější věci obecné soudy také přihlédly k tomu, zda stěžovatel zaplatil náhradu škody či náklady trestního řízení a zda hradil příspěvky na výživu a péči svých nezletilých dětí. Stěžovatel nehradil řádně a včas ani jedno (byť stěžovatel Ústavnímu soudu dokládá, že nyní ve vztahu k dětem žádné finanční závazky nemá). Ani tyto okolnosti proto nesvědčí o řádném vedení života.
10. Ústavní soud žádné porušení stěžovatelových základních práv nezjistil. Ústavní stížnost je proto návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu