ECLI:CZ:US:2024:4.US.68.24.1
sp. zn. IV. ÚS 68/24
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph. D., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023, č. j. 26 Cdo 2941/2023-403, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. Tvrdí, že Nejvyšší soud porušil jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť neprojednal jeho dovolání.
2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že se stěžovatel domáhal vyslovení zmatečnosti řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě, v němž tento soud zamítl stěžovatelův návrh (podaný stěžovatelem jako povinným v exekučním řízení) na zastavení exekuce. Okresní soud rovněž návrh na vyslovení zmatečnosti zamítl, Krajský soud v Ústí nad Labem pak zamítl stěžovatelovo odvolání. Nejvyšší soud usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání proti usnesení krajského soudu jako nepřípustné (§243c odst. 1 ve spojení s §237 občanského soudního řádu). Usnesení krajského soudu je totiž založeno na tom, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce není žaloba pro zmatečnost přípustná. Stěžovatel s tímto závěrem v dovolání vůbec nepolemizoval, namísto toho jen opakoval námitku, že mu nebyl řádně doručen exekuční titul. Na posouzení této otázky však rozhodnutí krajského soudu nespočívá.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje průběh dosavadních řízení a opakuje, že mu nikdy nebyl doručen exekuční titul. Na mnoha místech ústavní stížnosti též zpochybňuje postup odvolacího soudu, přestože formálně napadl ústavní stížností jen usnesení Nejvyššího soudu. K němu pak stěžovatel uvádí, že dovolání mělo "zásadní právní význam" ve smyslu §237 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud měl totiž rozhodnout otázku, zda je soud před nařízením exekuce oprávněn se zabývat námitkou povinného, že mu v nalézacím řízení nebyl doručen exekuční titul.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona).
5. K samotné ústavní stížnosti lze jen stručně uvést, že se míjí s rozhodovacími důvody Nejvyššího soudu. Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce není žaloba pro zmatečnost přípustná. Stěžovatel však tento závěr vůbec nezpochybnil a namísto toho jen setrval na tom, že mu nebyl řádně doručen exekuční titul. Nejvyšší soud proto ani nemohl posoudit dovolání ve smyslu kritérií v §237 občanského soudního řádu. Podobně jako bylo mimoběžné dovolání, je nyní mimoběžná i ústavní stížnost, která vůbec nezpochybňuje rozhodovací důvody Nejvyššího soudu, ale opět jen opakuje údajná pochybení v předchozím postupu soudů nižšího stupně.
6. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu