ECLI:CZ:NSS:2015:1.ADS.60.2015:19
sp. zn. 1 Ads 60/2015 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: P. B.,
zastoupená Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem Růžová 256/14, Opava, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2014, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2015, čj. 18 Ad 64/2014 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná vydala dne 24. 7. 2014 rozhodnutí čj. X, kterým zamítla námitky žalobkyně
a potvrdila rozhodnutí ze dne 2. 5. 2014, čj. X, kterým snížila žalobkyni výši invalidního důchodu
pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně dle
§56 odst. 1 písm. d) a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen
„Zákona o důchodovém pojištění“). Dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
v Opavě ze dne 17. 4. 2014 a posudku posuzujícího lékaře žalované ze dne 1. 7. 2014 již není
žalobkyně invalidní pro invaliditu třetího stupně, resp. Je u ní snížená míra pracovní schopnosti
ve výši 50 %.
[2] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které namítala, že trpí
idiopatickou retroperitoneální fibrózou se stavem po odnětí levé ledviny, která je rozhodující
příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rovněž trpí lymfedémem dolních
končetin, hypertenzí, častými bolestmi břicha a dalšími komplikacemi, které provázejí její
primární onemocnění. Zdravotní stav je trvalý a progredující, trpí častými a nečekanými ataky
bolesti, které jí znemožňují jakoukoli pracovní či volnočaso vou aktivitu. Je tedy prakticky
nezaměstnatelná a je přesvědčena, že naplňuje znaky onemocnění uvedené v kapitole XIII,
oddílu D, položky 1, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., a že její stav odpovídá invaliditě
třetího stupně.
II. Shrnutí rozsudku krajského soudu
[3] Žalobu krajský soud zamítl jako nedůvodno u.
[4] Krajský soud vyšel z posudkového spisu žalobkyně vedeného u Okresní správy sociálního
zabezpečení v Opavě (dále jen „OSSZ“) a posudku posudkového lékaře žalované, které si soud
vyžádal. Z uvedených podkladů vzal krajský soud za prokázané, že žalobkyně byla uznán a
částečně invalidní ode dne 1. 9. 2004 a plně invalidní ode dne 1. 4. 2005. Dne 17. 4. 2014 byla
žalobkyně posouzena při kontrolní prohlídce lékařem posudkové služby OSSZ se závěrem,
že je invalidní, přičemž se jedná o invaliditu druhého stupně podle §39 odst. 2 písm. b) zákona
o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti u ní činí 50 % podle kapitoly XIV,
oddíl A, položky 6, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Žalovaná následně vydala rozhodnutí
prvního stupně, kterým snížila žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně
na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a to s odkazem na závěry kontrolní lékařské
prohlídky ze dne 17. 4. 2014. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasila a podala včasné námitky.
Dne 1. 7. 2014 byla žalobkyně posouzena posudkovým lékařem žalované, který potvrdil
správnost závěrů předcházející lékařské kontroly a konstatoval, že se míra poklesu pracovní
schopnosti nemění. Proto žalovaná vydala napadené rozhodnutí, kterým zamítla námitky
žalobkyně a potvrdila rozhodnutí prvního stupně.
[5] Krajský soud si z důvodu, že se v daném řízení jedná o dávku důchodového pojištění
podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, vyžádal odborný lékařský posudek posudkové
komise, která je k tomu povolána přímo ze zákona podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Posudková komise v novém posudku setrvala
na závěru, že se míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně nemění, a tedy, že zůstává
ve výši 50 %. Žalobkyně není schopna nadměrné těžké fyzické práce se zvedáním a přenášením
těžkých břemen, práce ve vynucených polohách, práce dlouhodobě ve stoje nebo v sedě.
Je pro ni nevhodná práce v nepříznivých klimatických podmínkách. Je schopna lehčí práce
za uvedených omezení v interiéru s možností změny polohy a více pohybu. Je schopna zaučení
a zaškolení.
[6] Návrhu žalobkyně, aby byl vyžádán doplňující posudek k otázce, proč posudková komise
nepovažuje stav po nefrektomii jako příčinu pro hodnocení procentuálního poklesu pracovní
schopnosti žalobkyně, soud nevyhověl. Krajský soud považoval posudek posudkové komise
za bezvadný, jelikož posudková komise byla složena z posudkového lékaře a odborného lékaře
z oboru nemoci žalobkyně, a jeho závěry jsou ve shodě s posudkem posudkového lékaře
žalované. Oba posudky konstatovaly závěr, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu žalobkyně je rozvinutá idiopatická retroperitoneální fibróza, a že žalobkyně již není
invalidní ve třetím stupni. Posudky vycházely z veškeré zdravotní dokumentace žalobkyně.
Z těchto důvodů krajský soud považoval daný návrh na doplnění dokazování za nedůvodný.
[7] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně ke dni 24. 7. 2014 nenaplnila zákonné
podmínky invalidity třetího stupně podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a že závěry
napadeného rozhodnutí jsou správné. Proto zamítl její žalobu jako nedůvodnou.
III. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[9] Stěžovatelka nesouhlasí s posouzením své invalidity způsobem, který provedl krajský
soud, jelikož ten vycházel výlučně z posudku posudkové komise. Namítá, že závěr o její invaliditě
druhého stupně není v posudku posudkové komise a ani v rozsudku krajského soudu dostatečně
odůvodněn.
[10] Trvá na názoru, že její zdravotní stav je nutné hodnotit jako těžkou formu idiopatické
retroperitoneální fibrózy a kvalifikovat jí podle kapitoly XIII., oddílu D, položky 1d) přílohy
k vyhl. č. 359/2009 Sb., které odpovídá pokles pracovní schopnosti v rozsahu 70 - 80 %.
Onemocnění je trvale vysoce aktivní a progredující, což vyplývá zejména z lékařských zpráv
urologa MUDr. H. Téměř ze všech lékařských zpráv vyplývá, že onemocnění je léčebně těžko
ovlivnitelné a způsobuje těžkou poruchu dalších orgánů, především ledvin, centrální nervové
soustavy a měkkých tkání. Proto je stěžovatelka prakticky nezaměstnatelná, jelikož nemůže
pracovat ve stoje ani v sedě, nosit těžká břemena či pracovat v nepříznivých klimatických
podmínkách.
[11] Posudková komise se vůbec nevypořádala s uvedenými skutečnostmi a v posudku zcela
opomněla vysvětlit, proč zdravotní stav stěžovatelky nelze kvalifikovat jako těžkou formu
předmětného onemocnění. S daným onemocněním se léčí již více než 10 let, přičemž do vydání
rozhodnutí žalované byl její zdravotní stav kvalifikován jako invalidita třetího stupně. Pokud
je její onemocnění progredující, tak logicky nemohlo dojít ke zlepšení jejího zdravotního stavu.
Z těchto důvodů je pro ni závěr žalované o invaliditě druhého stupně překvapivý.
[12] Navrhovala doplnění posudku posudkové komise, v němž měla komise odstranit uvedené
nedostatky. K návrhu se připojila i žalovaná, avšak krajský soud návrhu nevyhověl, aniž
by to nějak zdůvodnil. Jelikož soud pouze nekriticky přebral závěry posudku posudkové komise,
aniž je jakkoli hodnotil či konfrontoval s tvrzeními stěžovatelky, trpí napadený rozsudek
nedostatkem odůvodnění a je nepřezkoumatelný.
[13] Na základě výše uvedeného stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila toliko, že nemá výhrady či připomínky
k napadenému rozsudku, který rovněž považuje za přezkoumatelný a dostatečně odůvodněný.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti
a je projednatelná.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nesouhlasí s rozsudkem krajského soudu
z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v jeho nedostatečném odůvodnění a překvapivosti
jeho závěrů, stejně jako závěrů posudkové komise v jejím posudku a závěrů žalované
v napadeném rozhodnutí.
[18] Stěžovatelka dovozuje, že trpí těžkou formou idiopatické retroperitoneální fibrózy, kterou
je třeba kvalifikovat podle kapitoly XIII., oddílu D, položky 1d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb.,
které odpovídá pokles pracovní schopnosti v rozsahu 70 - 80 %. Její onemocnění je vysoce
aktivní, progredující, léčebně těžko ovlivnitelné a způsobuje těžkou poruchu dalších orgánů , což
vyplývá zejména z lékařských zpráv urologa MUDr. H.
[19] V rozsudku ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013 – 20, Nejvyšší správní soud
konstatoval, že „správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou -li
namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociá lního zabezpečení
ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje
pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test
úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková
komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise). “ Soud tedy nepřezkoumává,
zda je stěžovatelka invalidní či jakým stupněm invalidity t rpí, neboť k tomu není oprávněn
a ani odborně schopen.
[20] Podle §39 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní tehdy „ […] jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %“.
Podle procentního vyjádření poklesu pracovní schopnosti rozlišuje odst. 2 uvedeného ustanovení
invaliditu prvního, druhého a třetího stupně s tím, že o invaliditu druhého stupně se jedná
v případě, jestliže poklesla pracovní schopnost pojištěnce nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %.
Podle odstavce 3 téhož paragrafu se pracovní schopností pojištěnce rozumí „ […] schopnost
pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem,
s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem
pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných,
smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před v znikem dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu.“
[21] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Podle
§4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Proto
je nutné klást důraz na správnost, přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou
komisí, jež musí krajský soud pečlivě zkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003 – 54).
[22] V daném případě měla žalovaná k dispozici posudek lékaře posudkové služby OSSZ
a posudek posudkového lékaře žalované, přičemž oba posudky dospěly k závěru,
že u stěžovatelky je snížena její pracovní schopnost o 50 %, což odpovídá invaliditě druhého
stupně. Krajský soud si z vlastní iniciativy nechal zpracovat posudek posudkové komise žalované,
který konstatoval totožný závěr. Stěžovatelka je invalidní pro invaliditu druhého stupně
se sníženou pracovní schopností 50 %, přičemž příčinou snížené pracovní schopnosti je její
rozvinutá idiopatická retroperitoneální fibróza. Všechny tři posudky odborných subjektů, jejichž
podkladem byly mj. i lékařské zprávy MUDr. H., jsou tedy v naprosté shodě v otázce příčin
invalidity stěžovatelky, stupně její invalidity, a jsou řádně odůvodněné.
[23] Krajský soud v napadeném rozsudku v dostatečném rozsahu zdůvodnil, proč převzal
závěry z posudků posudkové komise, a to na stranách 3 a 4. Jeho rozsudek tedy není v této části
nepřezkoumatelný.
[24] K námitce, že byl nesprávně posouzen její zdravotní stav, resp. míra snížené pracovní
schopnosti, Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jedná o st ěžovatelčin subjektivní pocit, který
je však v rozporu se třemi shodujícími se objektivními posouzeními odborných lékařů
a posudkové komise. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek ze dne 14. 3. 2007,
čj. 3 Ads 93/2006 - 88, ve kterém zdejší soud konstatoval, že „byl-li zdravotní stav žalobce posouzen
dvěma posudky posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, shodně uzavřenými s tím, že pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce činí 35 %, a nikoli - pro plnou invaliditu potřebných - minimálně
66 % (§38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), nemá subjektivní přesvědčení žalobce,
že je „stoprocentně invalidní“, oporu ve výsledcích dokazování.“ V tomto případě tedy není možné
přisvědčit stěžovatelce, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu
pro invaliditu třetího stupně, pokud tři odborná posouzení jsou opačného názoru.
[25] Stěžovatelka dále namítala, že se krajský soud nikterak nevypořádal v odůvodnění
napadeného rozsudku s odmítnutím návrhu na doplnění dokazování. K tomu Nejvyšší správní
soud v prvé řadě uvádí, že krajský soud nepochybil, pokud návrhu nevyhověl. V daném případě
měl soud k dispozici tři odborné posudky, které se shodovaly ve svých závěrech, a nebylo tedy
namístě provádět další dokazování. Situace by byla odlišná, pokud by si odborné posudky
odporovaly. V takovém případě by bylo zcela namístě nechat zpracovat revizní znalecký posudek,
jenž znovu komplexně zhodnotí zdravotní stav stěžovatelky a vyjádří se k rozporům mezi
posudky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013 – 22).
V posuzovaném případě však žádné rozpory v posudcích nebyly, a proto byl postup krajského
soudu správný. K části této námitky ohledně nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud
opětovně uvádí, že se krajský soud nevyhovění důkaznímu návrhu stěžovatelky řád ně
a přesvědčivě věnoval na stranách 3 a 4 napadeného rozsudku.
[26] Námitka, že posudková komise nezdůvodnila, proč nelze zdravotní stav stěžovatelky
kvalifikovat jako těžkou formu předmětného onemocnění, čemuž by odpovídala invalidita třetího
stupně, není rovněž důvodná. Posudková komise řádně zdůvodnila, proč kvalifikovala zdravotní
stav stěžovatelky jako invaliditu druhého stupně, přičemž neměla žádnou zákonnou povinnost
zdůvodňovat další negativní skutečnosti. Pokud posudková komise řádně zdůvodnila, proč
zdravotní stav stěžovatelky podřadila pod invaliditu druhého stup ně, zároveň tím vyloučila
možné kvalifikování stěžovatelčina zdravotního stavu jakožto invaliditu třetího či prvního stupně.
Proto po žalované nelze požadovat, aby zdůvodňovala i tyto skutečnosti, které navíc
v napadeném rozhodnutí ani rozhodnutí prvního stupně nebyly vůbec uvedeny.
[27] Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že žalovaná správně posoudila zdravotní stav
stěžovatelky, a to ke dni vydání svého rozhodnutí. Krajský soud se dostatečně vypořádal
s žalobními námitkami stěžovatelky, řádně zdůvodnil své závěry, a napadený rozsudek je tedy
plně přezkoumatelný. Kasační stížnost je tedy nedůvodná.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[28] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[29] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměla úspěch. Žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo
na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu