ECLI:CZ:NSS:2008:1.AFS.124.2008:42
sp. zn. 1 Afs 124/2008 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce J. Ž., zastoupeného
JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Na Hradbách 3, Ostrava,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec
Králové, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2007, č. j. 9509/07-1300-607589,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
6. 6. 2008, č. j. 30 Ca 181/2007 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2007, č. j. 9509/07-1300-607589, žalovaný
podle §55b daňového řádu nepovolil přezkoumání dodatečného platebního výměru, vydaného
dne 24. 1. 2005 Finančním úřadem v Chrudimi pod č. j. 4636/05/233911, jímž byla žalobci
dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2004 ve výši 0 Kč.
Žalobu, kterou žalobce brojil proti uvedenému rozhodnutí žalovaného, Krajský soud
v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 6. 2008 odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §68
písm. e) a §70 písm. a) s. ř. s. V odůvodnění odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu
vztahující se k problematice soudního přezkumu rozhodnutí o nepovolení přezkoumání
daňových rozhodnutí dle §55b daňového řádu a uzavřel, že napadené rozhodnutí postrádá
materiální znaky „rozhodnutí“ dle §65 s. ř. s., neboť se jím nezasahuje do subjektivních práv
daňového subjektu.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Zrekapituloval skutkový stav věci a namítl, že vyloučení rozhodnutí dle §55b daňového řádu
ze soudního přezkumu je zásahem do práv žalobce. Rozhodnutím žalovaného došlo k tomu,
že žalobcův případ již nebude přezkoumán a žalobce tak ztratil možnost uplatnit v dané věci
nové skutečnosti. Přitom podmínky stanovené §55b daňového řádu byly splněny,
když rozhodnutí Finančního úřadu v Chrudimi bylo vydáno v rozporu s právními předpisy,
zejména s §46 odst. 2 daňového řádu, a zároveň okolnosti nasvědčují tomu, že došlo
ke stanovení daně v nesprávné výši, neboť žalobci byla stanovena daň ve výši 0 Kč,
přičemž správně měla být daňová povinnost snížena o 440 000 Kč. Ze shora uvedených důvodů
proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu.
Kasační stížnost není důvodná.
V daném případě učinil žalobce předmětem kasační stížnosti otázku, zda rozhodnutí
správce daně o nepovolení přezkoumání daňových rozhodnutí dle §55b daňového řádu podléhá
soudnímu přezkumu.
Jak správně uvedl krajský soud, touto otázkou se již Nejvyšší správní soud opakovaně
zabýval (srov. zejména usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. 6 A 153/2002 - 18,
publ. pod č. 14/2003 Sb. NSS, rozsudek ze dne 19. 10. 2006, č. j. 1 Afs 21/2006 - 52,
www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 19. 12. 2006, č. j. 1 Afs 56/2004 - 114,
publ. pod č. 1113/2007 Sb. NSS), přičemž dospěl k závěru, že přezkoumání daňových
rozhodnutí podle §55b daňového řádu je pouhým výkonem dozorčího práva správního orgánu
a žádost o ně nezakládá právní nárok daňového subjektu na meritorní projednání; výrok,
jímž nebylo přezkoumání povoleno, není tedy rozhodnutím ve smyslu soudního řádu správního,
neboť se jím nezasahuje do subjektivních práv daňového subjektu, a není proto přezkoumatelný
ve správním soudnictví podle §68 písm. e) a §70 písm. a) s. ř. s.
Kasační soud nemá v souzené věci důvodu svůj závěr měnit. Ostatně shodný právní
názor vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. např. stanovisko pléna ze dne
19. 12. 2000, sp. zn. Pl. ÚS-st. 12/2000, a dále usnesení ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 440/03,
ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 328/03, ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 516/03, či ze dne
26. 7. 2006, sp. zn. II. ÚS 382/06, vše na http://nalus.usoud.cz).
Jelikož žalobcově žádosti ze dne 15. 3. 2007 o přezkoumání rozhodnutí Finančního úřadu
v Chrudimi ze dne 24. 1. 2005, č. j. 4636/05/233911, nebylo předmětným rozhodnutím
žalovaného podle §55b daňového řádu vyhověno (přezkoumání nebylo povoleno), krajský soud
napadeným usnesením v souladu se zákonem ze shora uvedených důvodů odmítl žalobu,
která právě proti tomuto rozhodnutí žalovaného směřovala.
V zájmu úplnosti je třeba i poznamenat, že žalobce nijak nebyl zkrácen na svém právu
domoci se přezkoumání dodatečného platebního výměru využitím řádných opravných prostředků
(podáním odvolání) a dále pak popřípadě podáním žaloby proti konečnému rozhodnutí ve věci.
Žalobce tuto možnost měl, ale nevyužil ji, aniž by tvrdil existenci mimořádných okolností,
které mu v tom bránily. Ani z tohoto dalšího hlediska tak nelze mít rozhodnutí krajského soudu
o odmítnutí žaloby za nesprávné.
Nejvyšší správní soud tedy shledal námitky žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2008
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu