ECLI:CZ:NSS:2016:1.AS.218.2015:49
sp. zn. 1 As 218/2015 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Statutární město
Plzeň, se sídlem nám. Republiky 1/1, Plzeň, zastoupen Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem
se sídlem Politických vězňů 21/1272, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 12. 2013,
č. j. ÚOHS-R374/2012/VZ-24778/2013/310/PMo, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2015, č. j. 62 Af 16/2014 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši
3.100 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcova zástupce.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2012,
č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-22719/2012/521/SWa. Tímto rozhodnutím byla žalobci jakožto
zadavateli uložena pokuta ve výši 500.000 Kč za správní delikt podle §120 odst. 1 písm. a)
zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Dopustil se jej tím, že při zadávání veřejné
zakázky „Stadion Štruncovy sady – tribuny + atletika, Rekonstrukce stadionu ve Štruncových
sadech“ nedodržel postup podle §51 odst. 4 a odst. 5 zákona o veřejných zakázkách v návaznosti
na §6 téhož předpisu, jestliže v důsledku stanovení požadavku na předložení jedné účetní
závěrky, z níž musí vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti (2,0) a zároveň musí být splněny
zadavatelem stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů, omezil možnost dodavatelů
prokázat uvedený požadavek zadavatele společně se subdodavateli nebo společně v rámci
společné žádosti o účast, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější
nabídky, a dne 6. 5. 2011 uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem.
II. Právní názor krajského soudu
[2] Krajský soud shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí žalovaného zrušil. Neztotožnil
se se závěrem žalovaného, že by v případě požadavků na prokázání splnění ekonomických
a finančních kvalifikačních předpokladů podle §55 zákona o veřejných zakázkách, které mohou
být prokazovány společně více subjekty na dodavatelské straně podle §51 odst. 4 a 5 téhož
zákona, nemohly přicházet v úvahu takové požadavky či jejich kombinace, jež by svojí povahou
byly nutně splnitelné jako celek pouze jedním subjektem (dodavatelem). Formalistický výklad
zákona o veřejných zakázkách abstrahující od zkoumání věcné náplně žalobcových požadavků na
prokázání splnění kvalifikace soud označil za nesprávnou aplikaci těchto ustanovení na zjištěný
skutkový stav, což vedlo k nezákonnosti, jež se následně promítla ve faktickém nevypořádání
žalobcových argumentů ve vztahu k nutnosti provázání požadavků na předložení účetní závěrky,
z níž musí vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti a zároveň musí být splněny zadavatelem
stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů, což vede k dílčí nepřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí.
III. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížností.
Opírá ji o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu.
[4] Stěžovatel se v obecné rovině ztotožňuje s konstatováním soudu, že některé kvalifikační
předpoklady svou povahou vyvolávají nutnost je splnit (a jejich splnění prokázat) vždy jedním
subjektem (dodavatelem), v posuzované věci se však o předmětný případ nejedná. Soud blíže
nezohlednil skutečnost, že se v případě dvou požadovaných ekonomických a finančních
kvalifikačních předpokladů jednalo o požadavky podle různých ustanovení zákona. Předložení
účetní závěrky, z níž bude vyplývat dosažení určité hodnoty poměrových ukazatelů dodavatele,
je požadavkem podle §55 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, doložení dosaženého obratu
uchazečem s ohledem na předmět veřejné zakázky je požadavkem podle §55 odst. 1 písm. c)
zákona. Stěžovatel považuje za nepřiléhavý příklad uvedený krajským soudem, který poukázal na
nemožnost prokázat požadavek na předložení pojistné smlouvy s předmětem pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě s pojistným krytím 100 milionů Kč
tak, že by dodavatelé společně (případně dodavatel a subdodavatel) předložili dvě pojistné
smlouvy, každou v pojistné částce 50 milionů Kč.
[5] Krajský soud bez bližšího ekonomického posouzení dospěl k závěru, že skládání a sčítání
kvalifikace má smysl pouze tehdy, je-li to dáno povahou konkrétního požadavku na kvalifikaci,
přičemž tato podmínka v posuzované věci splněna nebyla. Soud neposoudil povahu indexu
IN 01, přičemž stěžovateli je z úřední činnosti známo, že tento index je konstruován tak, aby
přesvědčivě dokládal ekonomický a finanční stav dodavatele, což je i podle krajského soudu
účelem ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů. Tento index je způsobilý doložit
ekonomickou sílu a stabilitu společnosti, z čehož stěžovatel dovozuje, že ze skutečnosti,
že by jeden z ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů prokazoval dodavatel a jiný
subdodavatel, nelze dovozovat ohrožení realizace veřejné zakázky. Naopak, připuštěním skládání
kvalifikace by byla podpořena soutěž o veřejnou zakázku. Vzorec pro výpočet indexu IN 01
zahrnuje i výši zisku dodavatele či jeho výnosy, přičemž část hodnoty výnosů tvoří obrat
dodavatele. Požadoval-li žalobce samostatné doložení obratu dosaženého s ohledem na předmět
veřejné zakázky, nelze podle stěžovatele shledat důvod, proč by tento požadavek nemohl být
prokázán jiným dodavatelem či subdodavatelem, který se v odpovídajícím rozsahu bude podílet
na realizaci předmětu veřejné zakázky. Ve většině zadávacích řízení zadavatelé k prokázání
ekonomické způsobilosti požadují doložit pouze dosažení určité výše obratu, tj. bez doložení
dalších parametrů (tj. např. indexu IN 01), z čehož stěžovatel dovozuje, že tyto ekonomické
parametry jsou samostatné a lze jimi bez návaznosti na jiné ukazatele prokázat finanční stabilitu.
[6] Stěžovatel zdůrazňuje, že §51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách výslovně umožňuje
dodavatelům, nejsou-li schopni prokázat splnění určité části kvalifikace požadované zadavatelem
podle §50 odst. 1 písm. b) až d) zákona v plném rozsahu, prokazovat splnění kvalifikace
v chybějícím rozsahu prostřednictvím subdodavatele. Zákon pak ve vztahu k těmto seskupením
vyžaduje jako formu potvrzení prokázání dispozice s prostředky, aby byla předložena smlouva
obsahující závazek subjektů (subdodavatele) poskytujících své kapacity, a to alespoň v rozsahu,
v jakém prokazuje kvalifikaci za dodavatele podávajícího nabídku (žádost). Podává-li nabídku
společně několik dodavatelů, jsou podle §51 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách oprávněni
prokázat kvalifikaci všichni společně. V případě nabídky podané více dodavateli je tedy společné
splnění kvalifikačních předpokladů v zákonem vymezených případech, tedy vyjma základních
kvalifikačních předpokladů a profesního kvalifikačního předpokladu podle §54 písm. a) zákona
o veřejných zakázkách, výslovně přípustné. Zákaz společného prokazování kvalifikace v případě
kvalifikačních předpokladů uvedených v §50 odst. 1 písm. b) až d) zákona o veřejných zakázkách
by se měl vykládat restriktivně. Stěžovatel je toho názoru, že podmínky pro takové omezení
v posuzovaném případě dány nebyly.
[7] Z ničeho nevyplývá, že by stěžovatelem provedený výklad nebyl rozumný a smysluplný,
resp. že by směřoval k tomu, aby se z požadavků žalobce na prokázání splnění kvalifikace stal
pouze „bezzubý“ nástroj, popírající smysl požadavků na prokázání splnění kvalifikace
v zadávacích řízeních, jak argumentoval krajský soud. Je třeba zdůraznit, že smyslem požadavků
na prokázání splnění kvalifikace v zadávacích řízeních je eliminace dodavatelů bez dostatečných
zkušeností s předmětem veřejné zakázky a dostatečného personálního, odborného a materiálního
zabezpečení. Předmět veřejné zakázky tak nemohou plnit společnosti, jejichž kvalifikace
by mohla vzbuzovat oprávněné pochybnosti o řádnosti a včasnosti jimi poskytovaného plnění.
Z ničeho rovněž nevyplývá, že by společné prokazování kvalifikace více subjekty na straně
dodavatele v daném případě nevedlo rovněž k naplnění účelu předmětných ustanovení zákona.
[8] Stěžovatel se proto neztotožňuje s argumentací soudu, že povaha ekonomických
a finančních kvalifikačních předpokladů v daném případě neumožňuje rozmělnění požadavku
žalobce mezi více subjektů na straně dodavatele. Právě stěžovatelem posuzované skutečnosti
umožňují (již s ohledem na zákonnou dikci a rovněž na smysl jednotlivých ustanovení zákona)
„rozmělnění“ požadavku žalobce mezi více subjektů na straně dodavatele. Jinými slovy, z ničeho
nevyplývá, že by takový postup nemohl být v souladu s relevantními ustanoveními zákona
realizován.
[9] V posuzovaném případě znemožnění společného prokázání splnění kvalifikačního
předpokladu stanoveného podle §55 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, a dále provázání
s požadavkem na prokázání specializovaného obratu podle §55 odst. 1 písm. c) téhož zákona,
představuje porušení zákona. Argumentace soudu, že v případě předmětných kvalifikačních
předpokladů by „formálně“ prokazovaná (složená) kvalifikace reálně nevyjadřovala ekonomickou
a finanční sílu dodavatele, není dostatečně odůvodněná a neobstojí. Dikce výše citovaných
ustanovení zákona je totiž zcela jednoznačná – zákon umožňuje společné prokazování kvalifikace
v rámci společné nabídky či pomocí subdodavatelů. Žalobce však neumožnil společné prokázání
kvalifikačního předpokladu stanoveného ve smyslu §55 odst. 2 zákona, ale provázal ho, jak bylo
uvedeno výše, s požadavkem na prokázání specializovaného obratu podle §55 odst. 1 písm. c)
zákona. Žalobce přitom požadavek na prokázání obratu ve stavební výrobě zařadil jako
samostatný kvalifikační předpoklad pod bod 6.3 kvalifikační dokumentace „Výkaz celkového
obratu“, kde k prokázání údajů o celkovém obratu dodavatele požadoval předložení čestného
prohlášení a ve vztahu k obratu v oblasti pozemního stavitelství rovněž doložení seznamu
stavebních akcí, které jsou v příslušném obratu zahrnuty.
IV. Vyjádření žalobce ke kasační stížnosti
[10] Žalobce nesouhlasí se závěrem stěžovatele, že je napadený rozsudek nezákonný a soud
nesprávně posoudil právní otázku. Uvádí, že k jednotlivým ukazatelům kvalifikačního
předpokladu, jejich smyslu, účelu a vzájemné provázanosti se již podrobně vyjádřil v průběhu
správního i soudního řízení. Zdůrazňuje, že kvalifikační předpoklad podle čl. 6. 2 kvalifikační
dokumentace je kvalifikačním předpokladem složeným a dává smysl pouze tehdy, je-li jako celek
vztahován k jedinému subjektu. Poměrové ukazatele, jako např. likvidita či celková zadluženost
totiž samy o sobě bez kontextu s obratem jako parametrem svědčícím o „provozní zdatnosti“
nemají význam, neboť jich lze poměrně jednoduše dosáhnout i skrze prázdnou společnost
nevyvíjející žádnou aktivitu. Při izolovaném nahlížení dílčí ukazatele postrádají smysl, přestávají
mít vypovídací hodnotu o ekonomické stabilitě a přestávají plnit svou funkci (prokázat schopnost
po ekonomické a finanční stránce plnit veřejnou zakázku). V průběhu řízení nevznikl spor
o přípustnost objektivní kumulace jednotlivých komponent kvalifikačního předpokladu, nýbrž
o přípustnost kumulace subjektivní, tedy zda zadavatel může legitimně požadovat splnění všech
komponent kvalifikačního předpokladu pouze jedním uchazečem a vyloučit tak možnost
prokázat u něj kvalifikaci pomocí subdodavatele či ve sdružení s jiným uchazečem podle
§51 odst. 4 a 5 zákona o veřejných zakázkách. Stěžovatel možnost subjektivní kumulace
komponent odmítl s odkazem na §51 odst. 4 a 5 zákona o veřejných zakázkách, přestože žalobce
řádně zdůvodnil objektivní potřebu subjektivní kumulace dílčích kritérií v případě zadávání
zakázky. Stěžovatelova tvrzení nereagují na výtku soudu, týkající se dílčí nepřezkoumatelnosti
správního rozhodnutí, pouze opisují dříve učiněné závěry, které však byly soudem zpochybněny
a odmítnuty.
[11] Některé kvalifikační předpoklady vyvolávají svou povahou nutnost je splnit a jejich
splnění prokázat pouze jedním subjektem. Podle žalobce je tomu tak i v případě posuzovaného
kvalifikačního předpokladu.
[12] Závěr stěžovatele o rozdílnosti požadavků prokazovaných odlišnými dokumenty nemá
význam pro otázku objektivní a subjektivní kumulace jednotlivých kritérií složených
kvalifikačních předpokladů.
[13] Stěžovatel se dále snaží zpochybnit závěry soudu rozborem indexu IN 01, který je podle
něho sám o sobě způsobilý doložit ekonomickou sílu a stabilitu společnosti, přičemž obratové
kritérium by tak mohlo být prokázáno jiným uchazečem či subdodavatelem. Tento argument
se snaží podpořit tvrzením, že index v sobě zahrnuje i výši zisku dodavatele či jeho výnosy,
přičemž část hodnoty výnosů tvoří obrat dodavatele, podle žalobce tak však činí nesprávným
a značně zavádějícím způsobem. EBIT (Earnings before interest and taxes) či tržby (výnosy) jsou
pouze dělencem u několika prvků komplexního vzorce pro výpočet indexu. Index slouží
primárně jako ukazatel finančního zdraví společnosti, nevypovídá však o ekonomické síle
společnosti, jak však spolehlivě činí absolutní veličina dosaženého obratu. Spojení hodnot pak
dává záruku, že subjekt je jak finančně zdravý, tak ekonomicky výkonný.
[14] Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením, že zadavatelé ve většině zadávacích řízení požadují
k prokázání ekonomické způsobilosti dodavatelů pouze dosažení určité výše obratu bez doložení
dalších ekonomických parametrů, z čehož stěžovatel dovozuje, že tyto ekonomické parametry
jsou samostatné. Tak tomu není, žalobce jak ve správním, tak v soudním řízení podrobně vymezil
objektivní potřebu prokázání všech aspektů požadovaného složeného kvalifikačního požadavku
jedním uchazečem. Stěžovatel sice uvádí, že umožněním prokazování složeného kvalifikačního
předpokladu by fakticky došlo k podpoře soutěže o veřejnou zakázku, nedodává však již,
že by se tak stalo na úkor legitimního zájmu uchazeče na řádném plnění jejího předmětu.
[15] K argumentaci stěžovatele o nutnosti vykládat faktické omezení společného prokazování
kvalifikace restriktivně a o absenci takových podmínek v posuzované věci žalobce uvádí,
že ji stěžovatel neopírá o konkrétní důvody, které by věcně popíraly argumentaci účastníka.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[16] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Předmětem sporu je v posuzované věci otázka, nakolik lze věcnou povahou požadavků
na splnění kvalifikace a jejich kombinací omezit možnost skládání a sčítání kvalifikace tam, kde
zákon o veřejných zakázkách umožňuje, aby se na prokázání splnění kvalifikace podílelo více
subjektů na straně dodavatele.
[19] V posuzované věci žalobce v zadávací dokumentaci veřejné zakázky (kvalifikační
dokumentaci) stanovil jako jeden z požadavků ekonomických a finančních kvalifikačních
předpokladů účetní závěrku. Ve vztahu k ní mj. vyplynulo, že ke splnění kvalifikace požaduje, aby
v předložené účetní závěrce (platí současně):
- byla splněna stanovená hodnota indexu důvěryhodnosti (IN 01) 2,0, jehož výpočtový
vzorec stanovil pořizovatel,
- současně byly splněny stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů (běžná
likvidita, celková zadluženost, obrat ve stavební výrobě).
[20] Podle §50 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných zakázkách splní kvalifikace dodavatel,
který prokáže mj. splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů podle
§55 téhož zákona.
[21] Podle §55 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách může veřejný zadavatel požadovat
předložení jednoho či více z těchto dokladů:
a) pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí
osobě,
b) poslední zpracovanou rozvahu podle zvláštních právních předpisů nebo určitou část takové rozvahy,
nebo
c) údaj o celkovém obratu dodavatele zjištěný podle zvláštních právních předpisů, popřípadě obrat
dosažený dodavatelem s ohledem na předmět veřejné zakázky, a to nejvýše za poslední 3 účetní období;
jestliže dodavatel vznikl později nebo prokazatelně zahájil činnost vztahující se k předmětu veřejné
zakázky později, postačí, předloží-li údaje o svém obratu za všechna účetní období od svého vzniku nebo
od zahájení příslušné činnosti.
[22] Podle §55 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách je veřejný zadavatel oprávněn požadovat
vedle dokladů podle §55 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách rovněž jiné doklady prokazující
splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele. Podle §55 odst. 3
zákona o veřejných zakázkách je zadavatel ve vztahu k ekonomickým a finančním kvalifikačním
předpokladům povinen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení a) stanovit rozsah
požadovaných informací a dokladů, b) uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních
předpokladů a c) vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů odpovídající
druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky.
[23] Podle §51 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, pokud není dodavatel schopen prokázat
splnění určité části kvalifikace požadované veřejným zadavatelem podle §50 odst. 1 písm. b)
až d) v plném rozsahu, je oprávněn splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prokázat
prostřednictvím subdodavatele. Dodavatel je v takovém případě povinen veřejnému zadavateli
předložit a) doklady prokazující splnění základního kvalifikačního předpokladu podle
§53 odst. 1 písm. j) zákona o veřejných zakázkách a profesního kvalifikačního předpokladu
podle §54 písm. a) ZVZ subdodavatelem a b) smlouvu uzavřenou se subdodavatelem, z níž
vyplývá závazek subdodavatele k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky
dodavatelem či k poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci
plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění kvalifikace
podle §50 odst. 1 písm. b) až d) zákona o veřejných zakázkách. Dodavatel není oprávněn
prostřednictvím subdodavatele prokázat splnění kvalifikace podle §54 písm. a) zákona
o veřejných zakázkách.
[24] Zásadně tedy platí, že při prokazování splnění ekonomických a finančních předpokladů
může dodavatel využít i kvalifikace jiných subjektů (ostatních dodavatelů nebo subdodavatelů).
V případě sčítání či skládání kvalifikace je však nutné brát v úvahu konkrétní charakter toho
kterého ekonomického, finančního a technického předpokladu. Klíčovým výkladovým pravidlem
je skutečnost, zda kvalita splnění při sčítání či skládání kvalifikace je stejná jako při splnění
kvalifikace jen jedním subjektem, či nikoli (srov. Jurčík, Radek. Zákon o veřejných zakázkách.
3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 360).
[25] Společně lze zpravidla prokazovat splnění kvalifikačních požadavků, stanovených
v absolutních hodnotách, například požadovaný obrat v relevantním oboru, dokládající zkušenost
dodavatelů, požadovanou odbornou kapacitu dodavatele (ať již v počtu kvalifikovaných techniků
nebo technického vybavení), nebo i výše pojistného krytí z pojištění odpovědnosti, samozřejmě
za předpokladu záruky kumulativního plnění ze všech započtených pojistných smluv (zdánlivě
odlišný názor krajského soudu vychází právě z rizika konkurence těchto pojistných vztahů
a nenaplnění požadované výše pojistného krytí).
[26] Některé kvalifikační předpoklady však vyvolávají nutnost splnění (a jeho prokázání)
pouze jedním subjektem (dodavatelem). To platí přinejmenším pro takové kvalifikační
předpoklady, jejichž povaha fakticky neumožňuje rozmělnění mezi větší množství subjektů
na straně dodavatele, protože by se tak nedosáhlo účelu kvalifikačního požadavku. Příkladem
mohou být kvalifikační předpoklady vymezené relativními (poměrovými) ukazateli (např. běžná
likvidita, která je poměrem oběžných aktiv a krátkodobých závazků). Zjevně nelze zajistit
vypovídací hodnotu kvalifikace, jestliže by splnění těchto kritérií bylo prokázáno více
(spolu)dodavateli tak, že každý z nich naplňuje některou ze vstupních hodnot těchto ukazatelů.
Stejně tak není možné poměrové ukazatele dosažené jednotlivými (spolu)dodavateli sčítat, resp.
jinak skládat. Ani v jednom z těchto případů by totiž tyto společně dosažené hodnoty nemohly
zaručovat naplnění zadavatelových požadavků.
[27] Jak správně upozornil krajský soud, stěžovatel v posuzované věci nezpochybnil
požadavek žalobce v zadávací dokumentaci, aby dodavatelé prokazovali splnění konkrétních
ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů. Přesvědčivě však nevysvětlil, že splnění
právě těchto předpokladů lze spolehlivě prokázat i více subjekty a tedy nikoliv jedinou účetní
závěrkou.
[28] Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že za situace, kdy
žalovaným nebyla věcně zpochybněna přiměřenost žádného z věcných požadavků na kvalifikaci
uchazečů, bylo namístě zabývat se účelem provázanosti požadavků a nikoli založit závěr,
že se žalobce dopustil správního deliktu, na toliko formální aplikaci §51 odst. 4 a 5 zákona
o veřejných zakázkách, umožňujícím prokazování kvalifikace prostřednictvím subdodavatele, aniž
by přitom vysvětlil, jak by bylo možné doložit požadavky v konkrétní věci více subjekty. Proto
se také Nejvyšší správní soud nemohl v této fázi věcně zabývat námitkami stěžovatele týkajícími
se vzájemných vztahů jednotlivých kvalifikačních požadavků. Na posouzení věci by přitom nic
neměnila ani skutečnost, že se podle stěžovatele jednalo o kvalifikační požadavky podle různých
ustanovení zákona o veřejných zakázkách.
[29] V dalším řízení je proto nezbytné, aby stěžovatel v souladu se závazným právním
názorem krajského soudu věcně vypořádal žalobcovu argumentaci nezbytností provázání
požadavků, které z nich činí jediné a nedělitelné kritérium a zabýval se otázkou, zda kvalita těchto
požadavků v konkrétní věci z pohledu zadavatele umožňuje jejich splnění společně více subjekty.
VI. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1
in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[31] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch.
[32] Žalobce dosáhl v řízení o kasační stížnosti plného úspěchu, a proto má dle §60 odst. 1
s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení vůči stěžovateli. Žalobce byl přípisem ze dne 1. 10. 2015,
č. j. 1 As 218/2015 – 19, vyzván k vyčíslení případných nákladů řízení, žádné náklady si však
v průběhu řízení o kasační stížnosti neúčtoval. Nejvyšší správní soud proto o nákladech řízení
rozhodl na základě skutečností zřejmých ze spisu a přiznal žalobci částku 3.100 Kč za jeden
úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k podané kasační stížnosti [§7 ve spojení
s §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarifu)]. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit
k rukám právního zástupce žalobce do 30 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu