ECLI:CZ:NSS:2017:1.AS.236.2017:53
sp. zn. 1 As 236/2017 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: Mgr. S. W., zastoupena
JUDr. Janem Walterem, advokátem se sídlem Volyňských Čechů 837, 438 01 Žatec,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru
České republiky, se sídlem Kloknerova 26/2295, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 30. 5. 2017, č. j. MV-51368-5/PO-OVL-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 6 A 138/2017 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen na účet zástupce žalobkyně
do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Základem sporu je určení místní příslušnosti soudu.
[2] Dne 22. 6. 2017 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobkyně
napadající v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze. Předmětným usnesením
městský soud pro místní nepříslušnost postoupil žalobu Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
[3] Ze spisového materiálu vyplynulo, že dne 22. 3. 2017 požádala žalobkyně dle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také
„ZSPI“), Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje (dále také „HZS ÚK“) o stanovisko ze dne
9. 12. 2016, č. j. HSUL-7417-3/CV-2016 a „veškeré podklady pro vydání tohoto stanoviska“ (dále jen
„žádost o informace“).
[4] Prvostupňový správní orgán rozhodl o žádosti o informace rozhodnutím ze dne
5. 4. 2017, č. j. HSUL-2085-2/KKŘ-2017 (dále jen „první rozhodnutí HZS ÚK“). Žádosti bylo
vyhověno pouze částečně, přičemž došlo k odmítnutí poskytnutí části příloh (projektová
dokumentace a požárně bezpečnostní řešení stavby).
[5] Dne 7. 4. 2017 zaslala žalobkyně nadřízenému správnímu orgánu (Ministerstvo vnitra,
generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky) stížnost
dle §16a odst. 1 písm. b) ZSPI. V této požadovala vyřízení věci.
[6] První rozhodnutí HZS ÚK bylo žalobkyni doručeno dne 16. 4. 2017.
[7] Žalobkyně v podání ze dne 17. 4. 2017 (dále jen „druhé podání“) v režimu stížnosti
napadla vyřízení věci prvním rozhodnutím HZS ÚK, přičemž namítá, že část informací
je nečitelná a část znečitelněna, a to aniž by o odmítnutí poskytnutí těchto informací bylo
rozhodnuto. V tomto rozsahu tedy požaduje, aby nadřízený orgán ve shodě
s §16a odst. 6 písm. b) ZSPI nařídil vyřízení žádosti o informace ve stanovené lhůtě. Dále brojí
odvoláním dle §16 ZSPI proti odmítnutí poskytnutí informace. Dle žalobkyně první rozhodnutí
HZS ÚK postrádá náležité odůvodnění a zároveň vychází z chybné právní úvahy ohledně
postavení správního orgánu. Žalobkyně má za to, že nebyly naplněny podmínky pro neposkytnutí
informace dle §11 odst. 3 ZSPI, neboť prvostupňový správní orgán vystupoval v postavení
dotčeného orgánu; informace nezískal v rámci kontrolní, dohledové, dozorové či obdobné
činnosti.
[8] Druhé podání žalobkyně bylo posléze doplněno o stížnostní bod, ve kterém žalobkyně
upozorňuje na neposkytnutí záznamu o ověření dodržení podmínek požární bezpečnosti.
[9] Poté prvostupňový správní orgán předložil dosavadní podání žalobkyně (stížnost ze dne
7. 4. 2017 a druhé podání včetně jeho doplnění) nadřízenému správnímu orgánu.
[10] Rozhodnutím č. j. MV-51368-2/PO-OVL-2017, ze dne 2. 5. 2017 (dále jen „první
rozhodnutí žalovaného“), nadřízený správní orgán rozhodl o zamítnutí odvolání žalobkyně
a zároveň přikázal prvostupňovému správnímu orgánu „poskytnout čitelně již poskytnutý dokument,
a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.“ Nadřízený správní orgán vyhodnotil druhé
podání žalobkyně včetně doplnění jako odvolání ve smyslu §16 ZSPI.
[11] Na základě prvního rozhodnutí žalovaného HZS ÚK vyhotovilo písemnost
č. j. HSUL-2085-8/KKŘ-2017, ze dne 11. 5. 2017, označenou jako: Opětovné zaslání dokumentů,
ve které zaslala žalobkyni v čitelné podobě dříve poskytnuté dokumenty.
[12] Žalobkyně však ani s tímto vyřízením věci nesouhlasila, a proto dne 16. 4. 2017
vyhotovila podání označené jako Stížnost č. 3 na postup Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje
při vyřizování žádosti o informace ze dne 22. 3. 2017 (dále jen „třetí podání“). Ve stížnosti upozornila
na skutečnost, že dokumenty zaslané žalobkyni v příloze písemnosti označené
jako Opětovné zaslání dokumentů stále obsahují záměrně znečitelněné údaje, proto podala stížnost
dle §16a odst. 1 písm. b) ZSPI.
[13] Třetí podání stěžovatelky bylo nadřízeným orgánem vyhodnoceno jako odvolání,
které nadřízený orgán rozhodnutím č. j. MV-51368-5/PO-OVL-2017, ze dne 30. 5. 2017
(dále jen „napadené rozhodnutí“ či „rozhodnutí žalovaného“), zamítl. V odůvodnění označil
znečitelnění údajů za postup zákonný, neboť zveřejnění osobních údajů týkajících se třetích osob
v daném případě nenaplnilo žádnou ze zákonných výjimek uvedených
v §5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOOÚ“).
[14] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení
napadeného rozhodnutí, neboť žádost o informace nebyla v rozsahu znečitelněných informací
vyřízena. Informace tak dle názoru žalobkyně „nebyly poskytnuty a současně ohledně nich nebylo vydáno
rozhodnutí o odmítnutí žádosti.“
[15] Městský soud v Praze usnesením č. j. 6 A 138/2017 - 5, ze dne 14. 6. 2017, postoupil věc
Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Soud stran svého procesního úkonu uzavřel,
že prvostupňový správní orgán má sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem,
tudíž podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), je soudem místně příslušným.
II. Kasační stížnost
[16] Žalobkyně (stěžovatelka) se s názorem krajského soudu neztotožnila a dne 22. 6. 2017
podala kasační stížnost. Důvod pro podání kasační stížnosti spatřuje v naplnění
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[17] Stěžovatelka v kasační stížnosti shledává pochybení Městského soudu v tom, že napadené
rozhodnutí, ač je označeno jako rozhodnutí o odvolání, je materiálně rozhodnutím o stížnosti
dle §16a odst. 1 písm. b), tedy prostředkem ochrany před nečinností, nikoliv rozhodnutím
o opravném prostředku. Žaloba stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí správního orgánu
vydaného v prvním stupni, proto ve shodě s ustanovením §7 odst. 2 s. ř. s. je místně příslušným
o věci rozhodnout Městský soud v Praze. K podpoře svého závěru uvádí usnesení Nejvyššího
správního soudu č. j. Nad 65/2013 - 25, ze dne 13. 11. 2013.
III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[18] Se závěry stěžovatelky se žalovaný neztotožňuje. Ve vyjádření konstatuje, že záměrné
znečitelnění údajů není zákonným důvodem pro podání stížnosti ve smyslu §16a ZSPI, ale toliko
důvodem odvolacím dle §16 téhož zákona. Třetí podání stěžovatelky bylo vyhodnoceno jako
odvolání; žalovaný v řízení o odvolání rozhodoval ve druhém stupni (jako správní orgán druhého
stupně), proto se žalovaný ztotožňuje s právním názorem Městského soudu v Praze,
dle něhož je místně příslušným Krajský soud v Ústí nad Labem. Závěrem vyjádření se připomíná,
že i „v případě, že by žalovaný rozhodoval o podání žalobkyně … jako o stížnosti, tak v souladu
s §16a odst. 4 Informačního zákona o této rozhoduje nadřízený organ, tedy žalovaný v pozici orgánu II. stupně.“
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[19] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky, zda v daném případě došlo
ke splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou
k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podala včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustný důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a v řízení
o kasační stížnosti je řádně zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost je tedy
věcně projednatelná. Nejvyšší správní soud proto posoudil kasační stížnost v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
[21] Jedinou a zásadní spornou otázkou je posouzení místní příslušnosti soudu.
[22] Dle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti.
[23] Ustanovení §16 odst. 1 ZSPI stanoví, že proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti
lze podat odvolání.
[24] Podle §16a odst. 1 písm. b) ZSPI stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace
(dále jen "stížnost") může podat žadatel, kterému po uplynutí lhůty podle §14 odst. 5 písm. d) nebo §14 odst. 7
nebyla poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí
žádosti.
[25] Ve smyslu §37 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), se podání
posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno.
[26] Nejvyšší správní soud předně připomíná, že [t]eprve až má soud postaveno najisto, jakou žalobu
(ve smyslu žalobních typů) žalobce podal, čeho se domáhá, a jestli je žaloba přípustná, může se zabývat místní
příslušností k projednání takové žaloby a případně ji postoupit místně příslušnému soudu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu č. j. Nad 311/2016 - 58, ze dne 22. 2. 2017).
[27] V projednávané věci Městský soud v Praze setrval na žalobním typu uváděném
stěžovatelkou (žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle §65 s. ř. s.). Dále posoudil třetí
podání stěžovatelky jako odvolání dle §16 ZSPI a žalobou napadené rozhodnutí vyhodnotil
jako rozhodnutí o odvolání. Ačkoliv odůvodnění postoupení věci je velmi kusé, vynesený výrok
(postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem) je nutno považovat za správný.
[28] Stížnostní námitka směřuje k materiálnímu posouzení napadeného rozhodnutí,
tedy zodpovězení otázky, zdali je napadené rozhodnutí rozhodnutím o stížnosti ve smyslu
§16a odst. 6 ZSPI či rozhodnutím o odvolání dle §16 téhož zákona. Znečitelnění údajů
poskytovaných stěžovatelce bylo správními orgány vypořádáno v prvním rozhodnutí HZS ÚK,
jakož i v prvním rozhodnutí žalovaného, a napadeném rozhodnutí. V předmětných rozhodnutích
správní orgány znečitelnění údajů zdůvodnily ochranou osobních údajů; poskytnutím informací
v rozsahu znečitelnění těchto se tak zabývaly, což stěžovatelka nevytýká. Soud proto neshledává
důvod hodnotit třetí podání stran znečitelněných údajů jako stížnost směřující k ochraně
proti nečinnosti. Stěžovatelka ve třetím podání opakovaně brojí proti důvodům odmítnutí
poskytnutí údajů, nikoliv proti opomenutí poskytnutí údajů či jiné formě průtahů správního
orgánu.
[29] Obecně lze uzavřít, že proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí údajů, které je správním
orgánem řádně a v plném rozsahu požadovaných údajů odůvodněno ochranou osobních údajů
či jiným zákonem předvídaným důvodem pro neposkytnutí údajů, lze brojit toliko odvoláním
dle §16 ZSPI, nikoliv prostředkem ochrany proti nečinnosti.
[30] Dále je vhodné korigovat vyjádření žalovaného o ztotožnění rozhodování nadřízeného
orgánu dle §16a odst. 4 ZSPI s rozhodováním ve druhém stupni. Nadřízený orgán rozhoduje
o informační stížnosti v postavení prvostupňového orgánu, neboť nerozhoduje o opravném
prostředku proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. Nad 65/2013 - 25).
[31] Posledně zmíněného rozhodnutí se stěžovatelka výslovně dovolává na podporu svých
závěrů. Ačkoliv předmětné usnesení taktéž řešilo otázku místní příslušnosti soudu ve věcech
týkajících se zákona o svobodném přístupu k informacím, soud shledává zásadní odlišnosti
v materiální povaze napadených rozhodnutí (v jejich předmětu). V nyní přezkoumávaném
rozhodnutí žalovaného není předmětem přezkumu krajského soudu nečinnost správního orgánu
(srov. usnesení č. j. Nad 65/2013 - 25), ale rozhodnutí o odvolání (srov. [29]).
V. Závěr a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud proto ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační námitky nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední
věty, zamítl jako nedůvodnou.
[33] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití ustanovení
§120 téhož zákona. Žalobkyni se vrací poplatek za řízení o kasační stížnosti, neboť „[s]těžovatel
má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti
rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno
s poplatkovou povinností“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19). Kasační stížnost meritorně směřovala toliko
proti rozhodnutí procesní povahy. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému pak náklady řízení nad rámec běžné úřední
činnosti nevznikly, proto mu je Nejvyšší správní soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2017
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu