ECLI:CZ:NSS:2014:1.AZS.84.2014:23
1Azs 84/2014 – 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobkyně: O. M.,
zastoupena Mgr. Lilanou Křístkovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, 120 00 Praha
2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky,
P. O. Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2013,
č. j. OAM-158/ZA-ZA13-K01-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 1 Az 23/2013 – 55,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 1 Az 23/2013 – 55, byla
zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného,
kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a, §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu z důvodu nezákonnosti dle §103 odst. 1
písm. a), b) a nepřezkoumatelnosti dle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád
správní (s. ř. s.) s tím, že se soud nezabýval otázkou, zda správní orgán postupoval v řízení
v souladu s platnými právními předpisy, a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, neboť
nezkoumal, zda u stěžovatelky jsou dány podmínky dle §12 písm. b) zákona 325/1999 Sb.,
o azylu, popř. podmínky dle §14a odst. 2 uvedeného zákona. Stěžovatelka poukázala na svou
tíživou situaci způsobenou její dřívější politickou činností, která vedla k jejímu opakovanému
fyzickému napadení a k únosu jejího bratra. S ohledem na skutečnost, že stěžovatelce hrozí
v případě návratu do vlasti vážná újma a ze strany ukrajinských státních orgánů jí nebyla
poskytnuta ochrana, jsou u ní dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby jí byl udělen azyl
z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu.
[3] Napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 22. 5. 2014; stěžovatelka podala kasační
stížnost dne 5. 6. 2014 k Městskému soudu v Praze. Podle §106 odst. 2, 4, s. ř. s., byla kasační
stížnost podána včas.
[4] Kasační stížnost se opírá o důvody uvedené v §103 s. ř. s., neobsahuje důvody, které by
stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno. Soud
neshledal existenci ani jiných důvodů, pro které by kasační stížnost byla nepřípustná ve smyslu
§104 odst. 1, 2, 3 s. ř. s. Uzavřel proto, že kasační stížnost je přípustná.
[5] Soud dále posoudil, zda je kasační stížnost přijatelná a dospěl k závěru, že nikoli.
[6] Podle §104a s. ř. s. je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, pokud
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[7] Soud odkazuje na usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, podle kterého:
,,Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu projednání kasační
stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních
otázek. Přijatelná kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu, nebo se týká právních otázek, které soud dosavadní judikaturou řeší
rozdílně, případně vyvstanou výjimečné okolnosti, odůvodňující změnu výkladu určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně. Přijatelná je rovněž kasační stížnost, pokud bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.“
[8] S odkazem na citované rozhodnutí soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy žalobkyně, ostatně tvrzení v tomto smyslu
podaná kasační stížnost postrádá. Důvody kasační stížností uváděné jsou předcházejícími
rozhodnutími soudu již vyřešeny.
[9] Stěžovatelka uplatňuje kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[10] Pokud jde o namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, soud odkazuje
na rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130, popř. ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, ev. ze dne 8. 2. 2006, č. j. 3 Azs 58/2005 – 3. V zásadě platí,
že „nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je rozhodnutí, které postrádá
základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která
zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů, (pokud by se nejednalo o případ zákonem
předpokládaného přezkumu mimo rámec žalovaných námitek) jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která
neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu
k výroku jednoznačné“. Rozsudek Městského soudu v Praze netrpí žádnou z uvedených vad,
je zřejmé o jaké věci bylo rozhodováno i jak bylo rozhodnuto, právní závěry rozhodnutí jsou
v souladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi. Výrok rozsudku logicky vyplývá z jeho
odůvodnění. Konkrétní důvody, pro které by měl být rozsudek nepřezkoumatelný, stěžovatelka
v podané kasační stížnosti neuvádí.
[11] Namítá-li stěžovatelka, že pro svou politickou činnost byla opakovaně fyzicky napadena,
její bratr byl unesen, přičemž ze strany státních orgánů se ochrany nedovolala, poukazuje soud
na svá rozhodnutí ze dne 6. 11. 2003, č. j. 6 Azs 12/2003 – 49, ze dne 6. 11. 2003,
č. j. 3 Azs 303/2004 – 79, ze dne 30. 11. 2005, popř. ze dne 26. 9. 2007, č. j. 1 Azs 14/2007 – 83,
popř. ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 90/2005 – 91, z nichž se podává, ,,že žalobce uplatňující jako
důvod mezinárodní ochrany pronásledování z politických důvodů, musí být schopen relevantně doložit,
že konkrétní politický postoj zastává, s tím, že za „pronásledování“ ve smyslu §12 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, se považuje jen takové jednání, jehož se dopouštějí orgány státní moci nebo osoby, které tuto moc
ztělesňují. Tvrzené obavy z vyhrožování a násilného jednání ze strany soukromých osob by se tak mohly stát
důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly,
organizovaly, záměrně trpěly apod. Případná nižší efektivita ochrany poskytované daným státem před těmito
osobami však ještě nečiní z takového ohrožení „pronásledování“. Žalobkyně v řízení před správním úřadem
doložila stranický průkaz organizace ,,Ruch Ukrajiny“, ve své výpovědi však uvedla, že byla
členkou strany ,,Naše Ukrajina“, zmiňovala též stranu Julie Tymošenkové. Konkrétní politický
postoj, který zastávala a v současné době zastává, stěžovatelka hodnověrným způsobem
nedoložila, ve své podstatě nic bližšího o své politické činnosti, než že byla členkou (předsedkyní)
volební komise v průběhu prezidentských voleb na podzim roku 2004 a na jaře roku 2005
neuvedla; skutečnost, že odmítla falšovat volební lístky ve prospěch kandidáta Janukoviče, svědčí
o svědomitém plnění povinností vyplývajících z vykonávané funkce, nedokládá však nic
o zastávaném politickém postoji. Nelze přehlédnout, že členkou volební komise byla v době
od 1. 10. 2004 do 28. 1. 2005, tedy téměř před deseti lety. Až do roku 2006 žila na Ukrajině, aniž
by byla vystavena jakémukoli dalšímu nátlaku či vyhrožování. I v době, kdy již žila v České
republice se na Ukrajinu pravidelně vracela, dokonce vystudovala střední školu a pronásledována
nebyla. Nelze seznat žádné konkrétní okolnosti vedoucí k závěru, že stěžovatelka je aktuálně
ze strany ukrajinských státních úřadů (nebo jimi podporovaných soukromých osob) vystavena
násilnému jednání či vyhrožování.
[12] Udělení azylu z humanitárních důvodů dle §14 zákona řeší předcházející judikatura soudu
v řadě rozhodnutí např. ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 – 72, ze dne 24. 11. 2005,
č. j. 6 Azs 304/2004 – 43, ze dne 17. 2. 2006, č. j. 4 Azs 161/2005 – 83, ze dne 7. 12. 2005,
č. j. 3 Azs 355/2005 – 59, otázkou se zabýval též Ústavní soud v rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 532/02 ze dne 11. 11. 2002, v němž mimo jiné uvedl, že ,,jednotícím principem
je diskreční pravomoc správního orgánu, do níž soudům nenáleží zasahovat, leda by správní orgán nedospěl
ke svému rozhodnutí řádným procesním postupem, nebo by jeho rozhodnutí nebylo řádně a logicky odůvodněno.“
Pochybení žalovaného, ať již v podobě nesprávného procesního postupu nebo nedostatků
odůvodnění rozhodnutí, soud neshledal. Pro zásah do správního uvážení žalovaného není dán
prostor.
[13] Pokud stěžovatelka namítá, že žalovaný řádně nezkoumal podmínky pro udělení
doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 zákona o azylu, soud konstatuje, že v napadeném
rozsudku je námitka stěžovatelky podrobně řešena. Soud odkazuje na rozhodnutí ze dne
31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 – 62, a ze dne 18. 3. 2014, č. j. 2 Azs 19/2013 – 32 s tím,
že ,,podmínky pro poskytnutí doplňkové ochrany musí být splněny kumulativně, břemeno tvrzení leží
na stěžovatelce, přičemž nesplnění byť jediné, zákonem stanovené podmínky vylučuje možnost poskytnutí
doplňkové ochrany.“ V případě žalobkyně nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo důvodné obavy,
že pokud by se stěžovatelka vrátila na Ukrajinu hrozilo by jí skutečné nebezpečí uložení nebo
vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidského či ponižující zacházení nebo trestání, vážného
ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního
nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Žalovaný provedl pečlivé a podrobné zhodnocení
politické a bezpečnostní situace, jakož i stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Při svých
zjištěních vycházel z řady relevantních dokumentů: Informace MZV ČR č.j. 121230/2011-LPTP
ze dne 7. 12. 2011, č. j. 113285/2012-LPTP ze dne 19. 9. 2012, č. j. 111971/2013-LPTP ze dne
9. 8. 2013 a č. j. 110044/2013-LPTP ze dne 2. 10. 2013, Informace Mezinárodní organizace
pro migraci srpen 2012, Zpráva Human Rights Watch leden 2013, Výroční zpráva Freedom
House, leden 2013, Zpráva MZ USA o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2011 ze dne
24. 1. 2012 a za rok 2012 ze dne 19. 4. 2013 a Informace Člověka v tísni – společnost při ČT,
o. p. s., č. j. OAM-330/2005 ze dne 5. 12. 2005; materiály k žádosti o závazné stanovisko
k otázce existence důvodů znemožňujících vycestování č. j. KRPA-138091/ČJ-2013-000022
a informace z Infobanky ČTK „Země světa, Ukrajina“. Vycestování žalobkyně rovněž není
v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
[14] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu řeší všechny námitky
podávané v kasační stížnosti, jiné důvody pro přijetí kasační stížnosti k projednání soud
neshledává. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky, soud ji jako nepřijatelnou odmítl.
[15] O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. července 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu