ECLI:CZ:US:2023:1.US.1070.23.1
sp. zn. I. ÚS 1070/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Lukášem Matasem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 49/2023-128 ze dne 22. 2. 2023 a usnesení Okresního soud Plzeň-město č. j. 20 C 306/2022-122 ze dne 18. 1. 2023, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a obchodní korporace SPM INVEST a. s., se sídlem v Mníšku pod Brdy, Stříbrná Lhota 747, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "nalézací soud") se vedlejší účastnice domáhala proti stěžovateli zaplacení 72 499,30 Kč s příslušenstvím. Ústavní stížností napadeným usnesením nalézací soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení nalézacího soudu.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
3. Podle stěžovatele mělo být jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno. Je přesvědčen, že dostatečně doložil svoji životní a finanční situaci, která je velice nepříznivá s ohledem na závažnou srdeční příhodu (infarkt); od té doby je poznamenán nejen po fyzické stránce, ale rovněž po stránce psychické. Chyběla-li soudu nějaká tvrzení týkající se jeho majetkových či zdravotních poměrů, měl stěžovatele poučit a vyzvat k doplnění žádosti. Stěžovatel nemá žádný majetek ani další movité věci, které by mohl prodat a mohl si dovolit právní zastoupení. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatele formalistická a nezohledňují jeho konkrétní situaci. K ústavní stížnosti stěžovatel přiložil také tři rozhodnutí v jiných věcech, v nichž bylo jeho žádosti o ustanovení zástupce jinými soudy vyhověno.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro (výjimečné) osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení právního zástupce z řad advokátů, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů [viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Ingerence Ústavního soudu je v těchto věcech na místě pouze výjimečně, například v případech nerespektování kogentní normy, interpretace v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 121/11 ze dne 17. 5. 2011 (N 96/61 SbNU 489)], extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry [srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 776/05 ze dne 22. 5. 2006 (N 103/41 SbNU 309) nebo sp. zn. I. ÚS 218/09 ze dne 15. 10. 2009 (N 216/55 SbNU 33)] nebo při absenci jakéhokoli odůvodnění - o žádný z těchto případů v nyní posuzované věci nejde.
6. Nalézací soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř., coby předpoklad pro ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 odst. 1 o. s. ř.), primárně z toho důvodu, že jde ze strany stěžovatele o zjevně bezúspěšné bránění práva. Naproti tomu odvolací soud toto stanovisko nesdílel; dospěl však k závěru, že stěžovatel neposkytl nalézacímu soudu dostatečnou součinnost a nedoložil své osobní a majetkové poměry v plném rozsahu a věrohodným způsobem. Skutečnost, že s tímto posouzením stěžovatel nesouhlasí, porušení jeho ústavně zaručených práv nezakládá. Podle Ústavního soudu odvolací soud své úvahy přesvědčivě a srozumitelně vyložil, řádně zhodnotil celkové poměry stěžovatele a adekvátním způsobem reagoval na jeho tvrzení a námitky, aniž by přitom vybočil z mezí ústavnosti.
7. Neopodstatněná je námitka stěžovatele, že měl být vyzván k doplnění tvrzení ohledně jeho osobních a majetkových poměrů. Jak přiléhavě zdůraznil odvolací soud, důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese zásadně účastník řízení (viz bod 13 usnesení odvolacího soudu; srov. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3047/2014 ze dne 24. 2. 2015). Je na účastníkovi řízení, aby věrohodně přesvědčil soud o tom, že jeho celkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků (a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů). Aktivita je tedy na žádajícím účastníkovi, nikoli na soudu.
8. Jde-li o stěžovatelem akcentovaný nepříznivý zdravotní stav, již odvolací soud v této souvislosti uzavřel, že stěžovatel předložil pouze starší lékařské zprávy z roku 2021 a 2022 (z nichž navíc vyplývá, že stěžovatel je schopen lehké fyzické práce v jednosměnném provozu), ale nedoložil stav současný; zohlednil přitom, že od prodělání infarktu (aniž by zlehčoval komplikovanou situaci po jeho prodělání) uplynuly téměř dva roky a z ničeho nevyplývá, že by měl být i nadále překážkou v dosahování příjmů (bod 16 usnesení odvolacího soudu). Ani v ústavní stížnosti stěžovatel nepředkládá žádnou relevantní argumentaci proti parafrázované části odůvodnění odvolacího soudu, se kterou by bylo nutno se vypořádat.
9. Konečně, odkazuje-li stěžovatel na rozhodnutí v jiných věcech, v nichž byl osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, nelze z nich bez dalšího dovozovat, že shodně mělo být postupováno i v nynější věci. Soud totiž rozhoduje o osvobození od soudního poplatku v každém individuálním případě na podkladě konkrétní žádosti účastníka řízení (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 879/20 ze dne 16. 6. 2020); nehledě na skutečnost, že k ústavní stížnosti přiložená rozhodnutí byla vydána ve věcech správního soudnictví a v jedné z nich byl stěžovatel navíc osvobozen od soudních poplatků ze zákona.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu