ECLI:CZ:US:1996:1.US.171.96
sp. zn. I. ÚS 171/96
Usnesení
I. ÚS 171/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů V. a J.D., oba zastoupeni advokátem JUDr. M.V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 302/96, ze dne 26. 3. 1996, za účasti vedlejšího účastníka Ministerstva hospodářství ČR, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé svou ústavní stížností ze dne 24. 6. 1996 napadají rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 302/96, ze dne 26. 3. 1996. V odůvodnění svého podání poukazují na podstatu řízení před obecnými soudy, kde byla zamítnuta jejich žaloba na náhradu škody ve výši 1 237 332,- Kč s příslušenstvím, podaná vůči vedlejšímu účastníku, tj. Ministerstvu hospodářství ČR. Podstata uplatněného nároku na náhradu škody spočívala v nesprávném úředním postupu státního orgánu při plnění úkolů tohoto orgánu, tedy v aplikaci zák. č. 58/1969 Sb.
Žaloba byla v řízení před soudem prvého stupně zamítnuta. K odvolání navrhovatelů Krajský soud v Českých Budějovicích
I. ÚS 171/96
napadený zamítavý rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 7 C 192/94, ze dne 31. 8. 1995, potvrdil. Odvolací soud přitom nepřipustil v enunciátu svého potvrzujícího rozsudku dovolání, ačkoliv navrhovatelé se vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením odvolacího rozsudku domáhali. V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatelé uvádějí, že dovolání ve věci podali, avšak vzhledem k tomu, že není zřejmé, zda dovolání je v této věci přípustné, současně uplatnili i ústavní stížnost. V další části ústavní stížnosti pak vytýkají navrhovatelé nesprávné posouzení věci ze strany obecných soudů. Nesouhlasí se závěrem, že podle §18 zák. č. 58/1969 Sb. lze posuzovat pouze případy náhrady škody, která vznikla jinou činností státních orgánů než rozhodovací.
Podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný.
Podle §75 odst. 1 zák. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V daném případě z textu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatelé po právní moci odvolacího rozhodnutí uplatnili mimořádný opravný prostředek - dovolání. Přípustnost dovolání je v daném případě dána ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud. Teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpají navrhovatelé všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Do té doby však je nutno jejich ústavní stížnost považovat za nepřípustnou ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona č. 182/1993 Sb. Proto Ústavní soud
mimo ústní jednání návrh stěžovatelů odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné. R
V Brně 11. září 1996 prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR