ECLI:CZ:US:2023:1.US.1877.23.1
sp. zn. I. ÚS 1877/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti L. V., bez právního zastoupení, proti rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov, proti jiným zásahům a proti postupu České republiky, města K. a soudů České republiky, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka v podání označeném jako ústavní stížnost uvádí, že blíže nespecifikovanými rozhodnutími Okresního soudu Brno-venkov byly porušeny mezinárodní úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, jakož i základní práva stěžovatelky a jejích synů. Z podání není zřejmé, čeho se stěžovatelka návrhem domáhá, avšak soudům a městu K. vytýká diskriminaci zvlášť zranitelných osob a České republice navíc i způsobení pracovní neschopnosti jednoho z jejích synů. Česká republika se dle stěžovatelky soustavně dopouští účelového mučení osob se zdravotním postižením, na kterém má podíl i Česká advokátní komora. Závěrem stěžovatelka namítá, že Česká advokátní komora zneužívá své moci a monopolu při určování advokátů a má vadné formuláře žádostí o právní službu, které z toho důvodu není možné „řádně a úplně“ vyplnit.
2. Ačkoli byla stěžovatelka v souvislosti s jejími předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzývána k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupena advokátem již při podání ústavní stížnosti) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání, opět zvolila nekvalifikovaný postup, kterým ignoruje náležitosti ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud v jiných věcech navrhovatelky rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických předchozích případech (viz např. letošní usnesení sp. zn. II. ÚS 50/23, II. ÚS 120/23, III. ÚS 1719/23 a desítky dřívějších usnesení).
4. Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku stále stejného poučení o povinném zastoupení advokátem neefektivním a formalistickým, odmítl soudce zpravodaj návrh za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2023
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj