ECLI:CZ:US:2002:1.US.502.2000
sp. zn. I. ÚS 502/2000
Usnesení
I. ÚS 502/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula v právní věci stěžovatele R. Č., zastoupeného JUDr. M. N., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 4 To 420/2000, ze dne 3. 7. 2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 4 To 420/2000, ze dne 3. 7. 2000. Tímto usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 2 T 88/2000, ze dne 4. 5. 2000, kterým byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu dle §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Stěžovatel byl totiž spolu s obžalovaným Z. R. stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (organizování pašování drog do Švýcarska) a byl odsouzen soudem I. stupně k trestu odnětí svobody v trvání 9 let ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že došlo k porušení čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Z odůvodnění usnesení obou obecných soudů není dle jeho názoru patrno, které konkrétní skutečnosti, jež by měly reálný podklad ve spisovém materiálu, odůvodňují obavu z následků uvedených v §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Soudy pouze obecně konstatují, že vazební důvod je dán, aniž by tento závěr byl podložen uvedením konkrétních skutečností. Ohrožení vysokým trestem samo o sobě ještě nemůže být důvodem vazby. Musí zde být další důvody týkající se osoby obviněného, které obavu z útěku odůvodňují.
Ústavní soud si vyžádal stanovisko účastníka a vedlejšího účastníka řízení k obsahu ústavní stížnosti. Krajský soud v Ústí nad Labem odkázal na obsah odůvodnění svého rozhodnutí. Okresní soud v Teplicích uvedl, že soud měl k dispozici konkrétní důvody opravňující jej učinit závěr o existenci vazebního důvodu. Stěžovatel byl nepravomocně odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody pro závažnou trestnou činnost. Dále soud odkázal na odůvodnění svého usnesení. Okresní soud rovněž zaslal Ústavnímu soudu kopii rozhodnutí krajského soudu, jímž byl na základě odvolání obžalovaných zrušen rozsudek soudu I. stupně a věc vrácena k dalšímu projednání a rozhodnutí, dále kopii rozsudku okresního soudu, jímž byli oba obžalovaní zproštěni obžaloby dle §226 písm. c) trestního řádu, a kopii usnesení, jímž se oba propouštějí z vazby na svobodu (ze dne 26. 9.2000).
V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že již dříve judikoval (viz Sbírka nálezů a usnesení ÚS, C. H. Beck 1999, svazek 15, usnesení č. 56), že v určitých případech může nastat situace, za které "se spor stává čistě akademickým, a teorie i praxe jiných ústavních soudů se jednoznačně přiklání k odmítnutí v takové věci rozhodovat, neboť zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele". Jinak řečeno, je-li namítáno porušení základního práva na respektování osobní svobody, pak musí tento zásah být odstranitelný případným rozhodnutím Ústavního soudu. V dané věci se však o takový případ zjevně nejedná, neboť tento stav již dávno odezněl (propuštěním na svobodu dne 26. 9. 2000, tj. 2 měsíce po podání ústavní stížnosti) a rozhodnutím Ústavního soudu tak již nelze v této věci ve prospěch stěžovatele žádným způsobem zasáhnout.
Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 14. ledna 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu