ECLI:CZ:US:1999:1.US.6.99
sp. zn. I. ÚS 6/99
Usnesení
I. ÚS 6/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného advokátem JUDr. P. P., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 12. 1997, sp. zn. 2 T 208/97, proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. 2 T 208/97, a proti průtahům v řízení Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 208/97, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §§314e, 314f a 314g trestního řádu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči byl stěžovatel shledán vinným z toho, že dne 6. 6. 1997 po předchozím požití alkoholických nápojů jako řidič automobilu zranil motocyklistu a poté z místa dopravní nehody odejel, aniž by zraněnému poskytl potřebnou pomoc. Tím se dopustil trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení §224 odst. 1 a 2 trestního zákona a trestného činu neposkytnutí pomoci podle ustanovení §208 trestního zákona. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženého na zkušební dobu tří let, a k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu tří roků.
Napadeným usnesením ze dne 26. 2. 1998 Okresní soud v Třebíči opravil v citovaném trestním příkazu nesprávné uvedení místa narození stěžovatele a doplnil v něm označení
I. ÚS 6199
samosoudce Okresního soudu slovem "v Třebíči". V odůvodnění usnesení okresní soud zejména uvedl; že na uvedené nedostatky upozornil podáním ze dne 2. 2. 1998 obhájce stěžovatele a protože se jednalo o zřejmé nesprávnosti, soud rozhodl o jejich opravě. Okresní soud prý však nemohl vyhovět návrhu na zrušení trestního příkazu a na vydání příkazu nového, popř. na nařízení hlavního líčení, nebot' podle ustanovení §314g odst. 2 trestního řádu se trestní příkaz ruší a samosoudce nařídí hlavní líčení pouze tehdy, byl-li proti němu ve lhůtě oprávněnou osobou podán odpor. Okresní soud rovněž odmítl názor stěžovatele, že opravu trestního příkazu nelze provést a že je trestní příkaz podepsán nečitelně.
Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Třebíči podal stěžovatel stížnost ke Krajskému soudu v Brně, leč ta však byla krajským soudem "bez vyřízení" vrácena okresnímu soudu, nebot' předmětný trestní příkaz byl již pravomocný a tedy nezměnitelný, závazný a vykonatelný. O tom byl stěžovatel informován - jak sám uvádí v ústavní stížnosti - přípisem Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 5. 1998 a znovu přípisem téhož znění dne 30.6. 1998.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvádí, že uvedený trestní příkaz mu byl doručen dne 5. 12. 1997. Stěžovatel prý proti němu hodlal podat odpor "datovaný dnem 8. 12. 1997, avšak při podávání zásilky k poštovní přepravě došlo ke ztrátě zásilky, takže odpor nebyl podán." Stěžovatel namítá, že po oznámení o nevyřízení stížnosti Krajským soudem v Brně podal dne 25. 5. 1998 podnět ministryni spravedlností ČR k podání stížnosti pro porušení zákona, leč Ministerstvo spravedlnosti ČR k podání této stížnosti neshledalo důvod a podnět odložilo, o čemž stěžovatele informovalo přípisem ze dne 17. 11. 1998. Stěžovatel se domnívá, že citovaný trestní příkaz neobsahoval zákonné náležitosti a že proto měl být zrušen, nebot' prý vyhotovení trestního příkazu nelze opravovat a oprava je možná toliko u vyhotovení rozsudku podle ustanovení §131 trestního řádu. Protiústavním je prý i samotné vyřízení věci formou trestního příkazu, nebot' čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatel upozorňuje i na to, e rozhodnutí Krajského soudu v Brně o stížnosti proti citovanému usnesení Okresního soudu v Třebíči mu dosud nebylo doručeno a toto usnesení proto nemohlo nabýt právní moci.
Proto se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 12. 1997, sp. zn. 2 T 208/97, zrušil usnesení Okresního soudu
I. ÚS 6/99
v Třebíči ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. 2 T 208/97, aby Krajskému soudu v Brně uložil nepokračovat v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 208/97 a aby zrušil ustanovení §§314e, 314f a 314g trestního řádu.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů a že mu proto zásadně ani nepřísluší přehodnocovat řízení, před nimi vedená, pokud v nich nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatel byl odsouzen v záhlaví citovaným trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči. V poučení tohoto rozhodnutí bylo výslovně uvedeno, že "proti tomuto trestnímu příkazu lze do osmi dnů od jeho doručení podat u zdejšího soudu odpor. ... Pokud je odpor podán včas a oprávněnou osobou, trestní příkaz se ruší a ve věci bude nařízeno hlavní líčení. Jinak se trestní příkaz stává pravomocným a vykonatelným".
Stěžovateli však, jak ostatně sám přiznává v ústavní stížnosti, byl předmětný trestní příkaz doručen dne 5. 12. 1997 a odpor proti němu (údajně z důvodu ztráty zásilky) nebyl podán. To znamená, že stěžovatel možnosti podat proti němu odpor nevyužil a že tedy tento trestní příkaz nabyl právní moci.
Teprve přípisem ze dne 2. 2. 1998 se stěžovatel domáhal zrušení trestního příkazu, přičemž však upozornil toliko na jeho formální vady. Okresní soud v Třebíči tomuto podání částečně vyhověl, když napadeným usnesením některé vady opravil.
Stěžovatel se domnívá, že opravu trestního příkazu nelze provést a že proto měl být zrušen. V tomto směru se stěžovatel dopouští omylu, nebot' - jak v odůvodnění svého usnesení správně konstatoval Okresní soud v Třebíči - i v případě trestního příkazu lze per analogiam přiměřeně postupovat podle ustanovení §131 odst. 1 trestního řádu. Je sice zřejmé, že u trestního příkazu nedochází k jeho vyhlášení tak, jako v případě rozsudku, nicméně i u trestního příkazu musí existovat možnost dodatečně opravit písařské chyby a zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo v jeho vyhotovení a v jeho opisech. V souzené věci okresní soud správně shledal, že předmětné vady trestního příkazu (neuvedení sídla soudu a nesprávné uvedení místa narození stěžovatele) představují zřejmé nesprávnosti, jež žádným způsobem nemohly ovlivnit rozhodování o vině a trestu stěžovatele, a proto je opravil.
I. ÚS 6/99
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle ustanovení §75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, nebot' stěžovatel proti trestnímu příkazu v zákonné lhůtě opravný prostředek (odpor) nepodal. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že podle ustálené judikatury za prostředek k ochraně práva ve smyslu zákona o Ústavním soudu nelze považovat stížnost pro porušení zákona (ani podnět k ní), především z toho důvodu, že k podání tohoto (mimořádného) prostředku je legitimován pouze ministr spravedlnosti a že na jeho podání právní nárok neexistuje.
Pokud stěžovatel napadá v záhlaví citované usnesení Okresního soudu v Třebíči, je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Tímto usnesením totiž okresní soud vyhověl většině námitek stěžovatele a opravil zřejmé nesprávnosti v tehdy již pravomocném trestním příkazu a pokud stěžovateli částečně nevyhověl, dostatečně přesvědčivě svoje rozhodnutí odůvodnil. Podstatné však je především to, že napadeným usnesením již okresní soud nemohl z věcných důvodů trestní příkaz zrušit, nebot' ten již byl v té době pravomocný.
Rovněž zjevně neopodstatněná je ústavní stížnost, pokud brojí proti údajné nečinnosti Krajského soudu v Brně. V souzené věci totiž stěžovatel sice podání ze dne 4. 3. 1998 označil jako "Stížnost proti usnesení čj. 2 T 208/97", ve skutečnosti je však směřoval proti uvedenému trestnímu příkazu, jehož zrušení se domáhal. Krajský soud v Brně proto nepochybil, jestliže se touto stížností věcně nezabýval a vrátil ji okresnímu soudu, když správně konstatoval, že předmětný trestní příkaz byl již pravomocný a tedy nezměnitelný, závazný a vykonatelný.
K té části ústavní stížnosti, v níž se stěžovatel domáhá zrušit ustanovení §§314e, 314f a 314g trestního řádu, Ústavnímu soudu nezbývá než odkázat na svoji ustálenou judikaturu, podle níž návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, podaný spolu s ústavní stížností, musí sdílet její osud, je-li odmítnuta (srov. např. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 101/95, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, C. H. Beck, Praha, 1996, str. 351 a nás1.).
I. ÚS 6/99
Proto Ústavní soud ústavní stížnost v části, směřující proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Třebíči ze dne 1. 12. 1997, sp. zn. 2 T 208/97, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a v ostatních částech, směřujících proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. 2 T 208/97, a proti průtahům v řízení Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 208/97, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu